Šéfka Kuomintangu Čeng Li-wen v Pekingu: mise za mír, nebo test budoucnosti Tchaj-wanu?
Nová předsedkyně tchajwanského Kuomintangu Čeng Li-wen, o jejímž zvolení do čela strany jsme informovali v minulosti, navštívila v těchto dnech Peking a jednala s prezidentem Si Ťin-pchingem. Její cesta přichází v době, kdy má opozice na Tchaj-wanu reálný vliv díky parlamentní většině. Čeng kombinuje důraz na tchajwanskou identitu s pragmatickým přístupem k Číně a nabízí strategii „řízení rizika" místo konfrontace. Washington i Tokio však sledují s opatrností, zda nejde o paralelní diplomacii oslabující pozici ostrova.
Návštěva nové předsedkyně Kuomintangu (KMT) Čeng Li-wen v Pekingu ve dnech 7.–12. dubna 2026, včetně plánovaného jednání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, přichází v momentu, kdy je tchajwanská politika výrazně proměněná. Po volbách 2024 sice vládne prezident Laj Čching-te z Demokratické pokrokové strany (DPP), ale bez parlamentní většiny. Opozice – vedle KMT i Lidová strana Tchaj-wanu (TPP) – tak získala reálný vliv na směřování ostrova. Cesta Čeng Li-wen není jen symbolické gesto. Jde o test nové strategie i nového politického jazyka.
Nová KMT: identita i pragmatismus
Čeng Li-wen (mezinárodní přepis Zheng Liwen, na Tchaj-wanu Cheng Li-wun 鄭麗文) představuje systémový posun ve vedení Kuomintangu. Není typickou představitelkou staré generace s nostalgickým vztahem k „jedné Číně". Naopak kombinuje důraz na tchajwanskou identitu s pragmatickým přístupem k Číně. Její mise má jasný rámec: snížení napětí, obnovení komunikace a nabídku alternativy k politice odstrašení, kterou prosazuje Demokratická pokroková strana. V jádru jde o redefinici KMT jako strany „řízení rizika" – směřující nikoli ke sjednocení, ale k minimalizaci pravděpodobnosti konfliktu. Není bez zajímavosti, že Čeng začínala v politice za Demokratickou pokrokovou stranu (1996–2002), do Kuomintangu vstoupila v roce 2005.
Proměna strategie Kuomintangu odpovídá změně nálad tchajwanských voličů. Zatímco dříve dominovala otázka „nezávislost nebo sjednocení", dnes většina společnosti preferuje zachování status quo – tedy faktické nezávislosti bez její formální deklarace. Demokratická pokroková strana nadále oslovuje mladší a městské voliče s důrazem na demokracii a odstup od Číny. Kuomintang má oporu u starších a ekonomicky pragmatičtějších skupin, které kladou důraz na stabilitu. Tchajwanská lidová strana roste jako technokratická alternativa.
Zásadní posun však spočívá jinde: pro obyvatele zásadní témata jako bydlení, mzdy či energetika oslabují mobilizační sílu identity. Právě zde se Kuomintang snaží získat zpět středové voliče.
Rizika: paralelní diplomacie a čínský vliv
Cesta Čeng Li-wen nese i rizika. Může vytvářet dojem paralelní diplomacie, vždyť tu opoziční strana vede dialog s Pekingem mimo rámec vlády. Pro Demokratickou pokrokovou stranu je to argument, že Kuomintang oslabuje jednotnou vyjednávací pozici Tchaj-wanu. Z pohledu Pekingu je návštěva přirozeně vítaná. Čína dlouhodobě pracuje se strategií „jednotné fronty", tedy snahou oslabovat separatistické tendence ostrova skrze vnitřní rozdělení.
Čínská média, například Observer Network, rámují návštěvu jako pokus o obnovení přerušené komunikace, která je dnes podle nich ve stavu „přečteno bez odpovědi". Odkazují přitom na rok 2005 a návštěvu tehdejšího předsedy Kuomintangu Lien Čana, která otevřela období intenzivní spolupráce.
Pozitivně je hodnoceno, že Čeng Li-wen zdůrazňuje princip „jedné Číny" a odmítání nezávislosti. Právě tento rámec má umožnit postupné obnovení vzájemné „politické důvěry". Neočekává se průlomová dohoda, ale symbolické setkání s prezidentem Si Ťin-pchingem, které může zahájit proces obnovy kontaktů – od neoficiálních až po politickou úroveň.
Současně čínský diskurz zdůrazňuje roli Spojených států jako faktoru, který podle něj udržuje napětí v regionu, a nově nabízí spolupráci v oblastech technologického a udržitelného rozvoje jako rámec budoucích vztahů.
Obavy USA a Japonska
Pro Spojené státy představuje Tchaj-wan nejspíše stále klíčový bezpečnostní uzel v Indo-Pacifiku. Washington podporuje status quo – nechce ani vyhlášení nezávislosti, ani sjednocení pod tlakem. Kroky Kuomintangu proto sleduje s opatrností. Podobně reaguje i Japonsko, pro nějž je stabilita Tchaj-wanu přímo spojena s vlastní bezpečností. Debata v japonských médiích, včetně Nikkei Asia, je citlivá na jakékoli náznaky rostoucího čínského vlivu.
Čeng Li-wen svou cestou neotevírá otázku okamžité změny statusu Tchaj-wanu. Spíše potvrzuje hlubší trend: ostrov se posouvá od ideologického střetu k řízení rizik v prostředí velmocenské rivality.
Budoucnost tak pravděpodobně nepřinese jasné rozhodnutí mezi nezávislostí a sjednocením. Půjde o hledání rovnováhy mezi odstrašením a dialogem, mezi bezpečností a ekonomikou. Cesta Čeng Li-wen do Pekingu je prvním výrazným pokusem tuto rovnováhu redefinovat. Zda půjde o začátek nové stability, nebo o prohloubení vnitřního napětí, ukáží až následující roky.
Úvodní foto: Facebook Zheng Liwen