Rozdílný pohled Číny a Západu na ujgurský problém

Rozdílný pohled Číny a Západu na ujgurský problém
12 / 7 / 2019 Vít Vojta

Represivní řešení ujgurské otázky je nejcitlivějším problémem současné Číny. Zavírání muslimů do převýchovných táborů, hustá síť policejních kontrolních stanovišť, elektronické sledování problémových míst a lidí, to vše vyvolává otázky o porušování lidských práv a nepřijatelné koncepci kolektivní viny. Před deseti lety došlo v Urumqi (Urumči), v hlavním městě Ujgurské autonomní oblasti Xinjiang, k rozsáhlým násilným střetům s nejméně dvěma sty obětí.

Čína svůj intenzivní převýchovný a detenční program zdůvodňuje ujgurským separatistickým hnutím, prorůstaným stále více islámským terorismem. Obrovská Ujgurská autonomní oblast Xinjiang, zabírající šestinu rozlohy Číny, leží v neklidné Střední Asii a velmi dlouhou hranicí (5 600 km) sousedí s ohnisky radikálního islámu, mimo jiné v Pákistánu, Afghánistánu, Tádžikistánu nebo Uzbekistánu. Největším ideologickým nepřítelem Číny jsou asi ujgurští džihádisté z Islámského hnutí východního Turkestánu (Turkistan Islamic Party, TIP), které OSN, Čína a země střední Asie považují za teroristickou organizaci.

Ujguři jsou většinově sunitskými muslimy, jsou příbuzní se sousedními národy Střední Asie. Donedávna žili ve velmi tradiční společnosti, vzájemné návštěvy a pohyb obyvatel bývaly běžné, což v moderní době přineslo i příliv extrémistů a teroristů. Ve Střední Asii začalo přibývat stoupenců džihádu, zejména citelné je to v Uzbekistánu a Tádžikistánu. Růst radikálních nálad tu zapříčinily i špatné ekonomické a politické perspektivy. Noví džihádisté ze Střední Asie se podíleli na útocích v Evropě i v Istanbulu.

Svatá válka (džihád) je problém, protože džihádisté se v Evropě, ale i v Číně mohou zastavit až islamizací celé populace. Ve vztahu k miliardové Číně by to mohlo vypadat směšně, kdyby to nebylo o terorismu a zabíjení.

V březnu 2019 vydal tiskový odbor čínské vlády v reakci na mezinárodní kritiku, včetně kritiky představitelů OSN, tzv. Bílou knihu o „potlačování terorismu, zamezení radikálnímu boji a garanci ochrany lidských práv“, která popisuje i východiska protiteroristického přístupu, včetně nových specifik problematiky terorismu.

Jde zejména o vysokou nebezpečnost tzv. osamělých vlků, problém penetrace teroristů do běžné populace, razí tezi, že velká města jsou stále více cílem teroristických útoků, že náhlost útoků a jejich utajení narůstá a že nárůst extrémní pravice s rasistickými názory a odporem k přistěhovalcům dále motivuje militantní muslimy.

Číňané se tedy ve vnímání terorismu nikterak neliší od nás. Liší se ovšem v tom, jak situaci řeší. Argumentace západních kritiků Číny, zejména USA, je vyhraněná. Od roku 2014 se totiž začalo s programy „převýchovy“, které zejména od dubna 2017 získaly drastickou podobu. Humanitární organizace odhadují, že v detenčních táborech bylo zadrženo až osm set tisíc, ale možná dva miliony Ujgurů a dalších muslimů, zejména etnických Kazachů a Uzbeků, přestože obyvatel Xinjiangu je jen 24,5 milionu.

U většiny zadržených jsou důvody detence nejasné. Může to být kontaktování lidí z dvaceti šesti zemí, které Čína považuje za citlivé, jako je Turecko nebo Afganistán, nebo služba v mešitě či rozesílání textů z koránu. Podle snímků ze satelitu se zase zdá, že třicet devět detenčních táborů v letech 2017-18 až ztrojnásobilo svou rozlohu.

V táborech jsou prý lidé držení téměř ve vězeňských podmínkách pod kamerami a mikrofony, nuceni projevit loajalitu k čínskému režimu, učit se čínsky a zříci se islámu.

V březnu 2017 přijala vláda autonomní oblasti Xinjiang protiextremistický zákon, který oficiálně uznal potřebu převýchovných center a zakazoval lidem nosit dlouhé muslimské vousy nebo se zahalovat na veřejnosti. Ale odpor Číny proti „třem silám“ – separatismu, náboženskému extrémismu a mezinárodnímu terorismu, začal v Číně hned po 11. září.

Klíčový obrat v přísné čínské politice k horšímu však způsobily výše zmíněné nepokoje v Urumqi z 5. července 2009. Čínská vláda následně sečetla Ujgurům stovky jejich teroristických útoků, včetně těch nejznámějších z nádraží, vládní budovy nebo náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Obávala se také návratu tisíců Ujgurů válčících v Sýrii. Uvádí se také ekonomické důvody, ložiska zemního plynu jsou v Xinjiangu asi největší v Číně, obrovské jsou i zásoby uhlí.

Od října 2018 začaly čínské úřady kampaň nazývat „programem odborného vzdělávání a výcviku“ se zaměřením na čínštinu, čínské zákony a odbornosti, šéf autonomní oblasti Shohrat Zakir prohlásil, že výcvik ve vzdělávacích centrech je dobrovolný a účastníci mohou sami odejít, což humanitární organizace důrazně popřely. Dalším vládním argumentem je, že od prosince 2016 v Xinjiangu nedošlo k teroristickému útoku.

Svět není černobílý a ujgurský problém už teprve ne. Islámský terorismus a džihád jsou vážným globálním problémem. Ale uplatňování principu kolektivní viny a zadržování lidí, kterým vina nebyla prokázána, jsou zcela určitě za hranicí norem naší evropské civilizace.

Vít Vojta, sinolog a právník 

Článek vyšel  8.7. jako komentář v deníku Mladá fronta Dnes