Resuscituje energetická krize v Evropě výrobu elektřiny z jádra?

Resuscituje energetická krize v Evropě výrobu elektřiny z jádra?
23 / 5 / 2022 Ing. Viktor Muchin

Evropská unie se stále více hlásí k rozhodnutí zbavit se ruského plynu, ropy a uhlí. K tomu je však nutné vybudovat alternativní kapacity. Rok 2021 však ukázal nedostatečnou spolehlivost obnovitelných zdrojů jako hlavního zdroje energie. Znásobení kapacity generátorů by si navíc vyžadovalo mnohem více nerostných surovin na výrobu jednotlivých komponentů. Východiskem z kritické situace může být využití jaderné energie, v mnoha zemích EU se ale stále postupuje spíše opačným směrem.

Koncem roku 2021 dosáhl podíl jaderné energetiky v Evropě 26 %. Ve srovnání s fosilními palivy (37 %) a obnovitelnými zdroji (37 %) je tak energie z mírového atomu až na třetím místě. EU se dlouhodobě snaží prosazovat zelenou ekonomiku s co možná nejnižšími emisemi oxidu uhličitého. Ve svém balíčku Fit for 55 plánuje snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 %. Největší ekologickou brzdou se tu zdá Polsko, jehož výroba elektřiny z uhlí se oproti roku 2019 zvýšila o 7 %.

 

Asie oproti Evropě ve snižování závislosti na neobnovitelných zdrojích energie tolik nepospíchá. Její region dynamicky roste a do roku 2050 dosáhne na polovinu světové spotřeby energie. Pro výrobu elektřiny se v Číně využívá zejména uhlí, jen za rok 2021 vzrostl podíl Číny na celosvětové výrobě elektřiny z uhlí na 54 % proti 50 % z roku 2019. Vysoká poptávka po uhlí je v celé Asii, jeho spotřeba loni rostla v Indii (o 11 %), Mongolsku (13 %), Pákistánu (8 %) a Filipínách (8 %).

 

Vedle obnovitelných zdrojů Čína výrazně zvyšuje i podíl jaderné energie. Rozšířením původních 17 fungujících reaktorů na 51 se produkce jaderné energie za 7 let ztrojnásobila (2021) a dosáhla na 5 % čínského energetického mixu. Indie současně provozuje 22 reaktorů. Další podrobnosti, jak obě země diverzifikují energetické zdroje, jsme poskytli v našem předchozím článku.

 

Stav energetických zásob z atomu v Evropě

Téma atomové energetiky EU znovu nastolila probíhající energetická krize a hrozící odpojení ruského plynu. Jaderná energetika má v Evropě před obnovitelnými zdroji stále náskok, s výjimkou hydroenergetiky (18 %). V absolutních číslech dosáhla výroba jaderné elektřiny v Evropě v roce 2020 683 tisíc gigawatthodin (GWh), více než polovina (350 tisíc GWh) připadá na jedinou zemi – Francii.

 

V roce 2005 vyráběly země EU přes necelý milion GWh elektřiny, což je o 1,5násobek víc než nyní. A to i přesto, že poptávka po elektřině v Evropě za posledních 17 let vzrostla o několik procent.  

 

Proč se výroba jaderné energie zastavila?

Na konci 20. století byla situace zásadně odlišná. Podnětem pro rozvoj jaderné energetiky byla ropná krize v roce 1973. Před krizí vyráběly všechny země na evropském kontinentu přibližně 50 000 GWh z jádra, ale v roce 1980 to bylo již 200 000 GWh a v roce 1985 dokonce 800 000 GWh. Geometrický růst skončil v 90. letech a od druhé poloviny roku 2000 se produkce začala propadat.

 

Následně nastal kolaps. Sílící strach ze zamoření, nárůst ekologického aktivismu a nakonec havárie v japonské Fukušimě v roce 2011 (třetí po výbuchu v Černobylu v roce 1986 a havárii v americké Three Mile Island v roce 1979) pohřbily evropskou důvěru v jádro. V Asii se rovněž najdou země, důkladně zvažující hrozby provozu, o čem svědčí příběh jaderné elektrárny ve filipínském Bataanu, kterému jsme se také věnovali.

 

I lobbisté konkurenčních odvětví často ovlivňují veřejné mínění proti jaderné energetice. Výsledkem byl pokles objemu výroby o 30 % během pouhých deseti let, přičemž se velkou část těchto ztrát zatím z domácích zdrojů nepodařilo nahradit. EU je tak do značné míry závislá na dodávkách zvenčí – jak plynu, ropy a uhlí, tak i kovů a solárních panelů.

 

Možný obrat a znovuzrození jádra

Jaderný průmysl ale dostává novou šanci. Zpočátku bylo obtížné problém změny klimatu a rostoucích emisí skleníkových plynů ignorovat, přinejmenším kvůli zvýšenému ekologickému uvědomění veřejnosti. Koncem roku 2010, za hlasitějších projevů aktivistů, začaly evropské země přijímat programy výstavby elektráren s minimálním znečišťováním ovzduší.

 

Konflikt na Ukrajině nasměroval Evropu k postupnému odmítání ruské ropy a plynu, jejichž objem lze však těžko nahradit jen americkým zkapalněným plynem nebo surovinami z Blízkého východu. Stejně jako za ropné krize počátku 70. let se tak vytvořila společensko-politická poptávka po atomové renesanci.

 

Francouzský kolos

Snad největší podíl jaderné energie má Francie, na celkové výrobě elektřiny se tu podílí 70 %. Francouzské reakce na Fukušimu byly mírné, tehdejší prezident Nicolas Sarkozy pouze zvýšil bezpečnostní opatření, což vedlo k malému zdražení elektřiny z jádra. Další hlava státu, François Hollande (2012-2017) stanovil snížit tento podíl do roku 2025 na 50 %. Jeho nástupce Emmanuel Macron nejdřív oznámil odklad až do roku 2035, následně v roce 2020 oznámil rozšíření výstavby malých jaderných reaktorů.

 

Během letošního února, kdy ceny ropy a zemního plynu prudce vzrostly, Francie informovala o plánech výstavby dalších 14 velkých jaderných reaktorů a prodloužení životnosti stávajících reaktorů na 50 let, na základě odborného posudku o bezpečnosti. Snižování podílu atomu v energetickém mixu se tak zdá být na dlouhá léta uzavřeno. Francie má nyní druhou nejlevnější elektřinu pro průmyslové spotřebitele celé Evropy a uvažuje o stavebních projektech i v Česku.

 

Zelení v Německu vystupují proti jaderné energetice

Opačné nálady panují v Německu, kde v posledních desetiletích sílící Zelení tlačí na snižování počtu jaderných elektráren. V současné době v zemi zůstaly pouze tři elektrárny o celkové kapacitě 4,3 gigawattů a v prosinci loňského roku byly odstaveny další tři reaktory. Problémy jsou i s těmi zbývajícími, zásoby uranových tyčí pro další provoz v příštím roce se tenčí a výroba nových by mohla trvat déle než rok. Rusko je přitom hlavním dodavatelem jaderného paliva do Německa.

 

Společnosti provozující elektrárny vysvětlují, že pro významné rozšíření jejich provozu jsou nutná další technická řešení a podrobná dokumentace, včetně posouzení všech rizik a nákladů. To vše jsou firmy ochotny podstoupit pod podmínkou, že bude stoprocentně zaručeno obnovení německého mírového jaderného programu. Producenti žádají ochranu před jakýmikoliv nároky ze strany ochránců životního prostředí a kompletní revizi všech politik v této oblasti za posledních zhruba deset let.

 

Boj však zatím vyhrávají Zelení, jejichž hlavním zástupcem v současné německé vládě je ministr hospodářství Robert Habeck. Zdá se, že v Německu je teď čerpání energií z neobnovitelných zdrojů nepředstavitelné, představovalo by to zásadní změnu programu vládnoucí koalice. Skutečnost, že vyvážení energetického mixu jádrem by pomohla snížit závislost na ruském plynu o třetinu, tak zatím není brána v potaz.

 

Rozličné postoje menších členů EU

Belgie již dlouho uplatňuje podobnou politiku jako Německo. Do roku 2025 plánovala uzavření všech jaderných elektráren, nyní jí zbývají pouze dvě, v Tiange a Dul. Situace se změnila v únoru, kdy začal přezkum všech plánů na rychlé odstavení reaktorů a doba jejich provozu byla stanovena na dobu neurčitou. O budování dalších kapacit se zatím ale neuvažuje.

 

V Maďarsku se, kromě stávajících čtyř jaderných reaktorů v elektrárně Paks, plánují vystavět další dva, práce bude provádět Rosatom. Nové lehko-vodní tlakovodní reaktory budou asi 2,2krát výkonnější než původní. Tím se celková kapacita jaderné elektrárny zvýší z 2 gigawattů na 4,4 gigawattů a pokryje většinu spotřeby elektřiny v zemi.

 

Jaderná energetika postoupila také ve Finsku, které chce díky výstavbě nových reaktorů v roce 2030 zcela ukončit závislost na dovozu ruských energetických zdrojů. K úspěchu vedlo i veřejné mínění, až 48 % Finů vnímá jadernou energii pozitivně a pouze 17 % negativně. Pro Evropu je to poměrně neobvyklý poměr.

 

Jinde převládají spíše protijaderné postoje. Rakousko a Lucembursko rozzlobila snaha EU zařadit jaderné elektrárny na seznam výrobců zelené energie. Zda zcela odlišná geopolitická situace změní jejich postoj, se teprve uvidí, ale je nepravděpodobné, že by došlo k obratu o 180 stupňů.

 

Výhledy do budoucna

Celkově však o zásadní revizi postavení jaderné energetiky není v Evropě příliš slyšet. Ve Francii sice dojde k výraznému nárůstu výroby, francouzské zásoby však nebudou úplně pokrývat spotřebu elektřiny velkých evropských ekonomik. Na malé státy EU toho moc nezbude a bez rozhodných kroků místních vlád jim hrozí absence energetických zdrojů.   

 

Ruský plyn se mezitím může přeorientovat na čínský trh, kde se v průběhu dvou až tří let očekává výstavba nových plynovodů Síla Sibiře 2 a Síla Sibiře 3 s potenciální kapacitou 50 miliard krychlových metrů, resp. 10 miliard krychlových metrů plynu ročně. Nyní je tu v provozu pouze jeden plynovod, Síla Sibiře, s kapacitou 38 miliard krychlových metrů ročně. V důsledku toho by se do roku 2024-2025 mohly zvýšit ruské dodávky do Číny na celkových 98 miliard krychlových metrů ročně. To může do značné míry kompenzovat postupné ukončování odběru v Evropě, která za rok 2021 dovezla 155 miliard krychlových metrů ruského plynu. Čína je největším čistým dovozcem této komodity s tendencí růstu, což ruské ekonomice v dlouhodobé perspektivě přetrvávajících sankcí vyhovuje.

 

Viktor Muchin, ekonom, mezinárodní vztahy, Čínská studia, Zhongnan univerzita ve Wuhanu

 

Použité zdroje:

Dave Jones. Global Electricity Review 2022.

Charles Digges. France vows to lower nuclear dependence to 50 percent by 2025, and commits new emissions cuts.

Eurostat. 25 % of EU electricity production from nuclear sources.

Zdroj foto: Unsplash.com, Boudewijn Huysmans