Půlstoletí od Nixonovy přelomové návštěvy Číny
Psal se rok 1972, když prezident USA Richard Nixon, s manželkou a ministrem zahraničí Henrym Kissingerem, přistáli 21. února v Číně, aby navázali a zlepšili diplomatické vztahy obou zemí. Návštěva se uskutečnila hned ve třech městech - Šanghaji, Pekingu a Hangzhou. S tehdejším čínským premiérem Zhou Enlaiem se Nixon poprvé setkal hned po přistání v Šanghaji, ale nesporně důležitějším bylo setkání s tehdejším prvním představitelem ČLR, Mao Zedongem. Výsledkem bylo podepsání tzv. Šanghajského komuniké, které fakticky normalizovalo vztahy USA s Čínou a výrazně přispělo k posílení Číny na mezinárodní půdě.
Přestože se již od přistání v Šanghaji kladl velký důraz na všechna gesta, formality, symboly a projevy úcty ve snaze o zlepšení vztahů, je na místě i skepticismus ohledně upřímnosti těchto kroků. Navzdory oficiálnímu pozvání od čínského premiéra Zhou Enlaie byli iniciátory setkání právě Richard Nixon a Henry Kissinger, kteří plánovali navštívit Čínu již dva roky před setkáním. Šlo však skutečně jen o navázání a zlepšení vztahů? Prezident Nixon se nepochybně tento dojem snažil svou návštěvou navodit.
Prezident Nixon vysvětlil americké veřejnosti své rozhodnutí navštívit Čínu takto: „Trvalý mír není myslitelný bez spoluúčasti ČLR a jejího 750 milionového lidu. Proto otevírám dveře pro normálnější vztahy mezi našimi národy.“ Tato věta byla chápána jako trumf v geopolitické mocenské hře. (Bakešová, 2003, s.114)
Videozáznamy z jeho týdenní cesty Čínou jsou veřejnosti dostupné také online, včetně projevu před americkou veřejností ještě před odletem. Patří sem i výzvy k oživení a normalizování vztahů s Čínou a vytýčení cíle zastavit izolaci a vytlačování Číny z mezinárodní politiky.
Několik faktorů však nahrává i zpochybnění upřímnosti zájmu o normalizaci vztahů s Čínou. Patří sem zejména skutečnost, že vrcholila studená válka mezi SSSR a USA, a tedy získání ČLR jako spojence bylo pro USA výhodné, protože se počítalo s tím, že Čína může působit jako třetí supervelmoc.
„Nixonem a Kissingerem iniciované a Jimmy Carterem dokončené sblížení Spojených států s Čínou, které čínským reformátorům umožnilo vystoupit z izolace Kulturní revoluce a začlenit se politicky – a především ekonomicky – do mezinárodního společenství, vycházelo z jednoduché logiky rivality mezi USA a SSSR: Čína byla „třetí síla“, jakýsi jazýček na váhách poměru sil mezi oběma supervelmocemi. Nixonova „čínská karta“ byla chápána jako trumf v geopolitické mocenské hře.“ (Fairbank, 1998, s.707)
Současné vztahy a predikce
V dnešní době je návštěva R. Nixona do značné míry zapomenutá záležitost. Při pohledu na dnešní stav vzájemných vztahů mezi USA a Čínou je nicméně zajímavé uvědomit si, jak významně se mohou za „pouhých“ padesát let proměnit vztahy dvou klíčových globálních hráčů.
Důsledkem vzájemného osočování a obchodní války je mimo jiné i klesající zájem o zahraniční studium Číňanů v USA. Z níže uvedeného grafu je patrný pokles v ročním nárůstu čínských studentů v USA. Ten byl mezi lety 2010 a 2016 přibližně 35 tisíc studentů ročně, zatímco mezi roky 2017 a 2019, kdy už zuřila politická bitva, došlo k nárůstu v průměru přibližně jen o 7 tisíc studentů ročně.
Obr. 1 - Počet čínských vysokoškoláků v USA; Statista, 2021, online
K dalším citlivým tématům pro obě strany patří otázky Taiwanu, Hong Kongu, Tibetu, etnických menšin, lidských práv, snah o teritoriální expanzi Číny a podobně. Všechna tato témata jsou poměrně často využívána v argumentaci proti Číně.
Stanoviska, kterými se Čína hají, však bývají západnímu světu často nesrozumitelná, resp., dochází i k jejich cílené ignoraci a zamlčování, a zároveň získávají nálepku státní komunistické propagandy. Zlepšení vztahů mezi ČLR a USA je tak spíše v nedohlednu. V případě, že by mělo nastat, půjde s nejvyšší pravděpodobností jen o ekonomickou spolupráci. Nedávná předolympijská událost, jakou se stalo setkání prezidentů Xi Jinpinga a Vladimíra Putina, naznačuje spíše budoucí bližší spolupráci ČLR a Ruska. Ta by pro obě strany mohla být dostačující do té míry, že cíl spolupracovat s USA se zřejmě odsune na druhou kolej. Otázkou je, co to bude znamenat pro Evropu.
Kristián Schloszmann, sinolog
Zdroje:
Šanghajské komuniké: https://digitalarchive.wilsoncenter.org/document/121325
BAKEŠOVÁ, I., 2003. Čína ve XX. století. Díl 2. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 218s. ISBN 80-244-0611-X
FAIRBANK, J., 1998. Dějiny Číny. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny. 890s. ISBN 80-7106-249-9
Obr.1: https://www.statista.com/statistics/372900/number-of-chinese-students-that-study-in-the-us/
Zdroje všeobecných informací:
https://www.youtube.com/watch?v=4cfsI4ZjTbU - videozáznam Nixony cesty v Číne
https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB66/ - o počátcích navazovaní vztahů