Proč Číňané nikdy nechtěli investovat v ČR aneb jak se naši politici mýlí v ekonomice
S odchodem dnes již exprezidenta Zemana do důchodu můžeme kromě politické dráhy bilancovat i jeho ambice v podpoře české ekonomiky. Miloš Zeman se za svého prezidentství zaměřil mimo jiné na budování vztahů s Čínou. Sliboval mohutný příliv čínských investic do české ekonomiky. Naplnila se Zemanova očekávání nebo to byla jen naivní přání, nepodložená reálnými daty o stavu české ekonomiky?
Počínaje devadesátými lety začaly české vlády privatizovat bývalé socialistické podniky a různými pobídkami lákat zahraniční investory. V té době byly zahraniční pobídky jednou z dostupných strategií, která měla ozdravit český průmysl, zlepšit procesní know-how (tj. znalosti, jak něco vyrobit) a akcelerovat Českou republiku na cestě mezi vyspělé země. Česká republika přilákala spoustu zahraničních investic, zvláště z Německa, díky své levné, zručné a vzdělané pracovní síle a v neposlední řadě i díky geografické blízkosti. Zahraniční investoři si z Česka rychle udělali levnou výrobní základnu uprostřed evropského kontinentu.
Hodně k tomu přispěla i Škoda Auto, která se na jednu stranu stala tahounem výroby, exportu a stimulovala rozvoj celého dodavatelského řetězce, na druhou stranu svým úspěchem prohloubila nezdravou závislost Česka na výrobě automobilů.
U levné výrobní základny však bohužel zůstalo. Veškeré plány - pokud nějaké vůbec byly - posunout Českou republiku k vyšší přidané hodnotě, vyšly naprázdno. I když levná výrobní základna zvýšila naši životní úroveň, přidaná hodnota zboží vyrobeného v Česku začala stagnovat. Česko se chytilo do pasti „middle income trap“, když růst země začal stagnovat. Česká republika není chronicky schopna zvýšit svoji přidanou hodnotu. A aby bylo hůř, Česká ekonomika se úzce vyprofilovala jako „autoland“, země několika výrobců automobilů, jejich dodavatelů a subdodavatelů.
Naše země je tak přílišnou závislostí na automobilovém průmyslu, malou přidanou hodnotou a velkou orientací na export velmi zranitelná. I přes chvályhodné aktivity, jako například kampaň odborů Konec levné práce nebo iniciativa Druhá ekonomická transformace, světlo na konci tunelu nevidíme. V české ekonomice se akumulovalo velmi málo přidané hodnoty, což potvrzuje například analýza poradenské firmy Deloitte. Analýza shledala, že se Česko řadí mezi země s nejnižším obsahem vlastní přidané hodnoty ve vývozu. V analýze jsou velmi instruktivní grafy, které ukazují toky nejenom vývozu a dovozu z České republiky, ale i toky přidané hodnoty.
Po širokém, ale nezbytném úvodu se vraťme k otázce, proč by na takovém trhu měli Číňané vůbec investovat, pokud sami mají mnohem lepší průmyslovou základnu. Číňané se nezajímají o tzv. off-shoring (levné výrobní základny v zahraničí), ale o export svých produktů, investování v zemích s vysokou přidanou hodnotou a přebírání jejich know-how. Podobnou strategii ostatně volily všechny země od nově vzniklých Spojených států, které se v 18. a 19. století učily od Velké Británie, až po země jihovýchodní Asie, které po druhé světové válce přebíraly know-how od Spojených států a Evropy.
Tuzemské předstírání
Čína by mohla investovat v České republice jen v případě, pokud se chce stát součástí dodavatelských řetězců v automobilovém průmyslu nebo pokud by české firmy nabízely velkou přidanou hodnotu. Realita je však taková, že si Čína vyrábí auta sama a do globálních dodavatelských automotive řetězců se připojuje skrze akvizice například německých firem. Čína není pro Česko až tak významný exportní partner (16. exportní trh), ale je naopak pro Česko druhý největší dovozce jak produkce, tak i přidané hodnoty. Obchod s Čínou ostatně vykázal loni nejvyšší schodek a to přes 500 miliard korun.
Čína neinvestuje v České republice, protože pro Čínu nemáme zajímavé technologie a know-how, které její ekonomika potřebuje. Velmi málo politiků si uvědomuje tristní stav české ekonomiky. Bráníme status-quo a předstíráme, že se české ekonomice daří dobře. Místo prosazování změn na cestě k vyšší přidané hodnotě usilujeme o další montovnu Gigafactory koncernu Volkswagen.
Ivo Procházka, odborník na digitální transformaci