Představovat nás v Číně jako malou zemi v srdci Evropy je poněkud slaboduché

Představovat nás v Číně jako malou zemi v srdci Evropy je poněkud slaboduché
22 / 6 / 2019 Vít Vojta

V geniálním traktátu Umění války učí Mistr Sun projektové plánování, včetně analýzy podmínek a proveditelnosti záměru. Vstupní kapitola se jmenuje „Rozvaha". Než člověk cokoli podnikne, má se komplexně rozvážit. Nejméně si ujasnit, s jakým týmem a prostředky směřuje k jakému cíli a kolik na to má času.

Jak představit sebe, svůj produkt a záměr? Stručně, ale výstižně, aby tomu porozuměl čínský posluchač, žijící ve více regulované ekonomice a společnosti, ve státním paternalismu s velmi silnou rolí státních úřadů. Vždy se vyplatí, na základě vnitřní diskuse se svým týmem či externím odborníkem, sepsat si stručné představení v anglickém a čínském jazyce.

Rozfázování komunikace a budování partnerství
Lidé Západu vyjadřují své cíle poměrně jasně. Pak bez obalu hledí na partnera, jak odpoví. Tato přímočará metoda je však pro lidi Východu příliš prudká. Nebere v potaz jejich potřebu vyhodnotit rizika oslovení či nabídky a teprve porovnáním dalších možností, v běhu času, dozrát k rozhodnutí.

Proto je nutné připravit si trpělivý plán postupu a počítat s tím, že spolupráce nezačne hned a najednou. Že je zapotřebí více setkání a rozhovorů, než se věci posunou. Pokaždé to kromě jednací místnosti znamená i salonek restaurace, hledající diskuse, sbližující rozhovory a vypité sklenky.

Jednání běží dvěma cestami, to věcné a pracovní se vede u jednacího stolu. Volnější jednání v náznacích, a možná s pozměněnou účastí, probíhá u jídelního stolu a nad poháry.

Přiměřená otevřenost a plán sdělení
A tak se u jídelního stolu musí komunikovat, odlehčeně a zábavně, ale kreativně. České pravidlo „U jídla se nemluví“ tu neplatí. S mlčenlivými více ticha, s hovornějšími více slov a gest.

Ať je setkání sebeformálnější, vždy vyžaduje projevení naší osobnosti, vztahu k hostiteli, hostům a k předmětu setkání. Není nutné krupobití slov, něco se však na sebe musí prozradit.
Čínská společnost žije tisíce let v relativním přelidnění, na složitých křižovatkách skupinových a osobních zájmů. Proto jsou ve slovním projevu velmi opatrní, zvažují, co je vhodné říci a jakým způsobem. Když něčemu nerozumí, kladou si otázku: Proč to řekl? I když to byl jen nepovedený vtip.

Proto je třeba mít jasno, co chceme sdělit, v jakém sledu a co je pro nás tak důležité, že to během stolování dvěma nebo třemi různými způsoby zopakujeme a zdůrazníme.

Chyby povrchnosti
Nudní a prázdní jsou omílači dutých frází. Prázdnota lidského setkání, povrchnost nebo faleš, čitelná z účastníků, je odpuzující. Diplomaté nebo byznysmeni, kteří uvěřili, že neosobní plytkost je profesionalita, by si měli dát pauzu. Nechutná je rovněž pomýlená zdvořilost, servilita vůči velikosti, penězům a moci.

Představovat svou vlast jako malou zemi v srdci Evropy, to je slabé. Protože Česká republika je středně velká evropská země počtem obyvatelem i rozlohou.

Rádoby malebný obrat „srdce Evropy“ je spíše jazykovou chudobou, používá jej kdekdo. V mé malé analýze čínského vyhledavače Paj-tu (vyhledavač Baidu 百度.) zvítězili Švýcaři, druzí byli Němci, o třetí místo bojovali Poláci, pak ještě někdo a pak snad Češi.

Rozvíjet koncept „malé země“ srovnáváním evropského státu s čínskou prefekturou nebo městem jen kvůli počtu obyvatel, to už je slaboduché. Suverénní stát a podřízený správní útvar nikdo soudný neporovnává.

Vychvalovat čínského hostitele samými superlativy není věcné, a tato servilita se pak propadá do nejhoršího stádia: do tragikomického rektálního alpinismu. Vícekrát jsem to musel vyslechnout, se silnou touhou rozdat mluvčím po jejich výkonu toaletní papír, aby se trochu otřeli.

Servilita je ale problémem i pro posluchače. Ti chytřejší pocítí rozpaky a despekt k mluvčímu, nutně zvažují potenciální rizika, zda je tak hloupý, tak bezpáteřní, nebo zahájil nějakou podivnou hru?

Ti hloupější uvěří vlastní velikosti a moci, ale vazalské chování přinese mluvčímu jen drobty. Síla, sebevědomí a porozumění jsou počátkem rovnocenných vztahů. Pak následují slova přecházející v činy. Tam se teprve ukáže, kdo je velikán a kdo jen moloch.

Vít Vojta, sinolog a právník

Úryvek převzat z knihy Mezi Čínou a Západem: Umění stolovat s čínskými partnery (vydal VIT Consulsting, s.r.o. v roce 2018)
E-shop: https://www.kosmas.cz/knihy/253635/mezi-cinou-a-zapadem/