Praha vypoví smlouvu o spolupráci s Pekingem
Rada hlavního města Prahy se dnes rozhodla vypovědět smlouvu o spolupráci s Pekingem. Je to výsledek dlouhotrvajícího sporu o článek týkající se respektu k politice jedné Číny. Jedná se o zcela zbytečný a zpolitizovaný spor, ve kterém se nevyznamenala ani jedna ze zúčastněných stran. Jestliže dnes pražští radní hovoří v souvislosti se smlouvou o spolupráci s Pekingem o obecném dodržování lidských práv v Číně, pak dělají to samé, co kritizují na svých čínských partnerech. Tahají do smlouvy dvou měst politiku.
Praha reprezentovaná primátorem Hřibem, tváří tohoto sporu, mohla počkat a smlouvu změnit v době, kdy by se jednalo o jejím prodloužení. Ve veřejném prostoru prakticky nezaznívá, že smlouva má omezenou účinnost do března 2021, vyprší tedy ještě v době mandátu tohoto zastupitelstva. Spolupráce Prahy s Pekingem nebyla nikdy zpochybněna v obecné rovině jako škodlivá a Česká republika uplatňuje, stejně jako členové EU nebo Transatlantické aliance, politiku jedné Číny.
Celá kauza se tak jeví jako účelové sbírání politických bodů za cenu zhoršení vztahů s Čínou. Celý kalkul pak nejspíše završuje předpoklad, že čím víc se bude čínské Ministerstvo zahraničních věcí snažit zasáhnout viditelnými sankcemi Prahu, tím více sympatií si primátorova strana u své voličské skupiny získá.
Tyto aktivity pražských radních mají již v podstatě dvacetiletou tradici, nejsou tedy doménou pouze současné koalice. Čína je vnímá jako jasné provokace zpochybňující její uzemní celistvost (vyvěšování tibetské vlajky, některé formální projevy uznávání taiwanským zástupcům). Tento přístup však za dvacet let nic pozitivního ani u nás, ani v Číně nepřinesl. Politika silných proklamací se tedy opakovaně ukázala jako značně neefektivní. Zatímco se v Praze vyvěšují vlajky, v Číně se úroveň lidských práv u některých menšin nijak znatelně nezlepšila...
Ani čínská strana však nereaguje adekvátně. Na aktivity regionální samosprávy odpovídat nemusí prostřednictvím mluvčího ministerstva zahraničních věcí. Nasadit velvyslance do bojovné rétoriky o vlastní pravdu v místních médiích, a ještě zavést sérií sankcí, to je z hlediska mezinárodní praxe zcela nepovedený postup. Že pak při pražském sporu s čínským ministerstvem zahraničních věcí představitelé Pekingu nekomunikují, je pak zcela pochopitelné, protože primátorův tým zahraniční politiku nevytváří.
Hádka o jeden sporný bod tak ve výsledku vede k vypovězení celé smlouvy. A tato eskalace bude mít docela určitě dopad na soukromé subjekty, české firmy, které těží z vysokého přílivu čínských turistů do Prahy.
Základní dovedností veřejné správy je dobré plánování a konstruktivní přístup. Konstruktivní přístup znamená možnost získat více, destruktivní přístup znamená ztrátu všeho. Zatím bohužel v česko-čínských vztazích příliš často převažuje destrukce.
Vít Vojta, Sinoskop - Institut pro současnou Čínu
foto © Getty Images / AFP / M. Čížek