Astronaut, nebo influencer? Která povolání vítězí u dětí současnosti
Čím touží být americké, britské a čínské děti? A jak dětské profesní sny ovlivňuje přísná nebo naopak velmi svobodná výchova? Podle nedávného průzkumu mezi dětmi ve věku 8 až 12 let v těchto třech státech se ukazuje, že zatímco u dětí "na Západě" vítězí touha co nejjednodušeji vydělat peníze, v Číně má na dětské sny stále velký vliv státní politika.
Stát se v dospělosti astronautem ztrácí u dětí půvab. Přinejmenším ve Spojených státech a Spojeném království je u dětí třikrát pravděpodobnější, že se budou chtít stát influencerem na sociálních sítích, než letět do vesmíru. V Číně je tomu naopak, více než polovina (56 %) dětí ve věku 8 až 12 let uvedla, že by se v dospělosti nejraději stala astronauty, pouze 18 % z nich chce být influencery.
Přesný důvod rozdílu v dětských aspiracích není znám, pravděpodobně závisí na řadě faktorů. Vyšší podíl amerických dětí chtěl být astronauty už před 50 lety, za rozkvětu amerického vesmírného programu, kdy Neil Armstrong jako první člověk vstoupil na Měsíc. Další příčinu nezájmu také vysvětluje jeden z příspěvků v diskuzi: „Stát se astronautem znamená být a) neuvěřitelně chytrý, oddaný, ambiciózní a kvalifikovaný, ale také b) ochotný snášet velkou byrokracii NASA. A ani potom nemáte jistotu, že se dostanete nahoru. Kdo splňuje a), může najít mnohem snazší a výnosnější kariéru zde na Zemi.“
Čína zatím v posledních letech nabírá v průzkumu vesmíru vysoké tempo. Prezident Si Ťin-pching například prohlásil, že má ambice stát se „velkou vesmírnou velmocí“. Letošní dokončení vesmírné stanice Tiangong toto odhodlání Číňanů jen potvrzuje.
Hodnoty a přístupy různých vzdělávacích systémů
Téměř všechny děti ve věku 8 až 12 let z Číny (97 %), USA (88 %) a Spojeného království (87 %) si představují, že se v budoucnu člověk dostane na Mars. V Číně si necelá čtvrtina dětí myslí, že lidé poletí na Mars buď letos, nebo příští rok. Tři čtvrtiny dětí věří, že lidé budou žít ve vesmíru nebo na jiné planetě, ačkoli děti z Číny si to myslí častěji (96 %) než děti z USA (66 %) či Spojeného království (62 %).
Podobně na otázku, zda by samy chtěly letět do vesmíru nebo na jinou planetu, děti z Číny odpoví častěji „ano“ (95 %) než děti z USA (68 %) nebo Spojeného království (63 %). Jeden z příspěvků v diskuzním fóru shrnul výsledky průzkumu bez rozpaků: „Americké děti by byly mnohem raději youtubery než astronauty. Být líný totiž mezi pěti dotazovanými profesemi (astronaut, youtuber, učitel, profesionální atlet, hudebník) vyhrává.“
Eric Berger z Ars Technica naznačuje další možný důvod, že totiž vzdělávací systém v Číně upřednostňuje hodnotu vědy a průzkumu vesmíru. Koneckonců, průzkum také zjistil, že děti z Číny projevily větší zájem o vesmírná témata než děti z ostatních dvou zemí. Na otázku, zda lidé budou žít na jiných planetách nebo ve vesmíru, 95 % čínských dětí odpovědělo, že by chtěly žít mimo Zemi, zatímco v USA a Velké Británii bylo skóre sice vysoké, ale pod 70 %.
Čínská omezení přístupu dětí na sociální sítě
Výsledky průzkumu možná tolik nesouvisí s nedostatkem zájmu o vesmír, ale spíše s vyšším vystavením vlivu sociálních sítí a médií v jednotlivých zemích. Děti, a nejenom ony, dávají přednost realitě zdánlivé – virtuální – před tou skutečnou. Kde Spojené státy a Spojené království čerstvě navýšily možnosti používání sociálních sítí, Čína naopak zpřísnila omezení. Omezila především stránky, atraktivní pro děti a mladistvé, pro nebezpečí závislosti na internetu a narušení zraku, soustředění a duševního zdraví. Jde tu o již prokázanou digitální demenci, či zbytečně silnější projev ADHD. Odborníci se shodují, že mírné projevy ADHD dítěte lze zvládnout vhodnou výchovou, nikoli tím, že děti necháme v jejich volném čase napospas džungli sociálních sítí.
Opatření se v letech od uskutečnění průzkumu dále zpřísnila a k Douyin, verzi TikTok, dostupné v Číně, byl přidán „režim pro mládež“, který dětem mladším 14 let neumožňuje brouzdat déle než 40 minut denně a vůbec mezi desátou hodinou večerní a šestou hodinou ranní. Aplikace má údajně zobrazovat více vzdělávacího obsahu (a více politické cenzury) než mezinárodní verze. Naproti tomu sociální média mají ve Spojeném království a Spojených státech relativně málo omezení.
Ozáření není osvícením
Vedle prokázané škodlivosti přemíry času na sociálních sítích se zatím neprokázal vliv vysokofrekvenčního záření rúzných školních routerů s vysokým výkonem, ale ani světelného nebo zvukového smogu ve školách. Důvodů roztěkanosti, podrážděnosti a nepozornosti našich dětí bude asi víc. Co ale můžeme během svátků klidu zkusit, je všechny ty zářiče vypnout, zažehnout jen svíci a pokusit se o černou hodinku, při které si lidé vyprávějí nebo spolu jen mlčí a žádná technika je přitom neruší. Pokud to vezmeme za správný konec, děti to nakonec mohou i ocenit.
Martin Kváča, sinolog a pedagog