Politici vs. novináři: pohled na Čínu se liší, říká průzkum

Politici vs. novináři: pohled na Čínu se liší, říká průzkum
15 / 6 / 2019 Milan Kreuzzieger

Čína se v průběhu posledního desetiletí stala důležitým mediálním tématem, a to nejen v České republice. Diskuse o ní jsou u nás ovšem ve většině případů velmi vyhrocené a tematicky poměrně zploštěné na několik málo stereotypně se opakujících témat. Často jsou spíše projevem názorů na českou vnitrostátní politiku a byznys nežli nezaujatým pohledem na jednu z nastupujících globálních mocností. Lze to vyčíst i z analýzy Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), která se mimo jiné zabývala právě mediálním obrazem Číny v českých médiích.

Je zřejmé, že se dosud nepodařilo dosáhnout vyvážených postojů, a to ani ve veřejnoprávních médiích, které by reflektovaly jak přednosti, tak slabiny a rizika spojená s Čínou a nahlížely na ni z širší historické a civilizační perspektivy.

Asi těžko si lze představit, že by se čínský prezident nebo premiér sešel s předsedou Evropské komise nebo jiným evropským či americkým státníkem a požadoval výraznější podporu principů konfucianismu nebo taoismu, protože se mu tyto hodnoty jeví jako univerzálně platné, a proto by také měly být masivně prosazeny i mimo Čínu.

Naší západní civilizaci přitom přijde naprosto přirozené šíření demokratických a humanistických hodnot, zatímco nevnímáme jejich přirozené omezení a slabiny a současně přehlížíme kulturní a historický vývoj v jiných částech světa. Ostatně stačí porovnat původní nadšení z demokratizačních snah během “arabského jara“ s reálným mnohdy krvavým výsledkem. Modernizace probíhá v různých civilizačních okruzích odlišně a nelze ji vždy převádět na společného jmenovatele.

Čína nepovažuje západní model liberální demokracie za vhodný vzor odpovídající trajektorii jejího historického vývoje. Přestože souhlasila s dodržováním základních lidských práv, má jiný rejstřík hodnot s větším důrazem na práva kolektivní a sociální než na práva politická, která naopak akcentuje západní svět. Zavedení demokracie by podle jejích představitelů mohlo znamenat ohrožení jedné z jejích klíčových hodnot – státní jednoty. Kritik Číny by pochopitelně řekl, že reálným důvodem je i obava ze ztráty vlivu současné vládní garnitury a pochopitelně by měl pravdu i on.

Informování o Číně roste společně s jejím významem

Jaký je mediální obraz Číny v České republice a jaké to má reálné dopady? Jednu z možných perspektiv nabízí právě Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), která analyzovala 1257 textů z let 2010 – 2017, které se týkaly Číny v rámci projektu ChinfluenCE (hodnocení vlivu Číny na střední Evropu). Grantové prostředky na výzkum poskytla americká soukromá nevládní National Endowment for Democracy (NED). Jde sice o nevládní a privátní organizaci, ale finanční prostředky jsou získávány od amerického Kongresu a Bílého domu (prostřednictvím státního úřadu - the Department of State).

Tento výzkum ukázal, že česká média zaznamenala dynamický nárůst čínského vlivu v mezinárodním systému, což bezpochyby značí, že se Čína během let 2010-17 stabilizovala v pozici jednoho z klíčových globálních aktérů. Krize, která probíhala po roce 2008, zasáhla mnohem výrazněji západní svět a do značné míry posílila právě Čínu. Informování o Číně během sledovaného období výrazně narostlo spolu s tím, jak čínské téma prostoupilo domácí politikou, především v důsledku aktivit prezidenta Miloše Zemana.

Na druhé straně je obraz Číny v českých médiích navzdory pročínské nebo nevyhraněné orientaci většiny politických stran výrazně negativní (pozitivně byla Čína vylíčena jen ve 14 % textů, zatímco ve více než 41 % bylo hodnocení záporné). Z parlamentních stran však negativní postoje vůči Číně vykazovaly pouze tři „menší“ strany (KDU-ČSL, TOP 09 a STAN), tj. v předchozím parlamentu pouze 23 z 200 parlamentních křesel.

Z provedeného průzkumu je zřejmé, že novináři v České republice se do značné míry rozcházejí s postoji politiků a byznysmenů. Většina respondentů průzkumu nepovažuje vztahy s Čínou za ideální, a to dokonce ani část odpůrců Miloše Zemana.

Ačkoliv česká zahraniční politika ve vztahu k Číně po roce 2012 oslabila kritiku porušování lidských práv s cílem navázat lepší ekonomické vztahy, v mediálním diskursu je toto téma stále dominantní. Jak můžeme shrnout průzkum ChinfluenCE: lidská práva se stala až stereotypně používanou nálepkou spojovanou s obrazem Číny v České republice. Díky tomu se zmínky o porušování lidských práv promítaly i do textů, které primárně rozebíraly odlišná témata.

Jedním z důležitých závěrů výzkumu je rovněž konstatování, že české postoje vůči Číně jsou spíše odrazem vnitrostátních střetů a politických problémů než výrazem zodpovědného hledání vhodné strategie ČR sladěné s politikou EU vůči Číně.

Milan Kreuzzieger
, filosof, spolupracovník projektu Sinoskop