Nulová tolerance ke koronaviru vs. největší pravidelná migrace lidí
Každoroční oslavy čínského Nového roku doprovází „cestovní horečka Svátků jara“ čchun-jün (chunyun 春运) v trvání asi 40 dní. Začíná už 15 dní před lunárním Novým rokem enormním náporem především na železnici, ale i na letiště a silnice. Na Svátky jara 2019 se za svými rodinami vydalo podle statistik 421 milionů Číňanů, kteří uskutečnili přes 3 miliardy jednotlivých cest. A právě před dvěma lety, za této historicky největší pravidelné lidské migrace, udeřil na město Wuhan koronavirus nového typu. A jak vypadá letos již třetí střet politiky nulové tolerance ke koronaviru s tradicí oslav nejdůležitějšího čínského svátku?
Čínský Nový rok, nazývaný také Svátky jara (chunjie 春节), je hlavním milníkem čínského lunisolárního kalendáře, označovaného též za „zemědělský kalendář“ (nongli 农历). Rozdělení roku na 24 period podle klimatických období a fází měsíce pomáhalo rolníkům s plánováním polních prací. První zmínky o používání kalendáře pochází snad již z období před 4 tisíci lety, jde tak o jeden z nejstarších známých systémů. Rodinné oslavy Nového roku tak v čínské kultuře a jejím systému hodnot hluboce zakořenily. Svátek se slaví také ve Vietnamu, Koreji a v dalších zemích, kam jej rozšířila čínská diaspora.
Otevření ekonomiky a společnosti jako hlavní příčina „cestovní horečky čchun-jün“
Od prudkého ekonomického rozvoje na konci 70. let minulého století se postupně přesouvají generace Číňanů za lepším výdělkem nebo na studia do měst v pásu východního pobřeží, kde životní úroveň a celkové příležitosti dramaticky předhonily zaostalejší vnitrozemí.
Desítky a stovky milionů Číňanů se tak setkávají se svými dětmi nebo rodiči jen jednou dvakrát do roka, protože vzdálenosti jsou značné a v Číně není obvyklé brát si dovolenou na základě vlastních preferencí, což je pro nás Evropany těžko představitelné. Volno dostávají všichni pouze na dny státních svátků, z nichž právě Svátky jara jsou nejdelší, a proto ideální k návštěvě nejbližších. A tak množství lidí, srovnatelné s celou populací 27 států Evropské unie, vyjíždí nacpanými dopravními prostředky, během jediného měsíce, na stovky a tisíce kilometrů cesty jen proto, aby strávili cenné chvíle se svou rodinou. Tato tradice však byla v posledních dvou letech zásadně narušena opatřeními proti šíření Covidu-19.
Zlomové roky 2020 a 2021
Po vypuknutí covidové nákazy bylo první epicentrum, jedenáctimilionové město Wuhan, neprodyšně uzavřeno na dlouhých 76 dní. Obyvatelé mohli vycházet jen velice omezeně, jednou za pár dní na nákup potravin. Celostátní strategie nulové tolerance přenosu viru a úspěšný boj proti pandemii se postupně staly předmětem národní pýchy a nacionalistické propagandy. Další vlny pandemie na Západě, především ve Spojených státech, doprovázené zahlcením nemocnic a miliony mrtvých, jsou v čínských médiích pravidelně komentovány.
Doslova proti sobě tak stojí dva koncepty myšlení a vidění světa – východoasijský kolektivní a západní individualistický, ve kterém je svoboda jednotlivce na prvním místě, i přes možné, z toho plynoucí následky. V duchu kolektivistického myšlení je tak zavedení tvrdých lockdownů, například měsíční uzávěry třináctimilionového města Xi'an, v Číně prezentováno jako nezbytná oběť v boji proti pandemii.
Omezování ale neunikly ani tradiční oslavy hlavního čínského svátku. V minulém roce se do svých domovů na Nový rok vydala méně než čtvrtina cestujících (pouze 98 milionů) ve srovnání s předpandemickým rokem 2019, a to zejména z důvodu karanténních opatření iniciovaných lokální samosprávou. Rok 2021 byl dalším propadem i ve srovnání s rokem 2020 (150 milionů). Při představě dalšího, již třetího Nového roku, tráveného mimo dosah rodiny, se pod tlakem veřejného mínění začíná pomalu měnit mediální a politický diskurz.
Doporučení úřadů – necestovat!
S blížícími se Svátky jara narůstal po celé Číně seznam místních úřadů, odrazujících občany od cestování, aby omezili šíření viru, zejména jeho vysoce přenosné varianty Omikron. Vlnu pobouření ale nedávno vyvolal úředník v provincii Henan, když pohrozil zadržením vracejících se osob. Na publikovaném videu ze schůze od něj bylo slyšet: „Každý, kdo se vrátí domů ze středně nebo vysoce rizikových oblastí, bude umístěn do karantény a poté zadržen“. Po bouři kritiky na sociálních sítích se ohradil, že zadrženi budou pouze ti, kteří se domů vracejí „se zlým úmyslem a nedodržují preventivní opatření“.
Reakce veřejnosti byla rychlá: „Je špatné, aby se migrující pracující, který dře dnem i nocí a žije daleko od domova, vrátil do své domoviny a shledal se tam, během svých několika mála dní roční dovolené, s nejbližší rodinou? Všichni chápeme závažnost situace a dodržujeme pravidla prevence a kontroly, ale také bychom si měli být schopni splnit přání navštívit domov alespoň na Nový rok."
Do situace se zapojila také státní média. „Je jen lidskou přirozeností chtít se během jarních svátků vrátit domů ke shledání s blízkými, jak to může být nazýváno návratem se zlým úmyslem?“ kritizoval úředníka i People's Daily, deník ústředí Komunistické strany. Z oficiálních míst byli také kritizováni další úředníci za to, že kromě standardní kontroly zdravotního kódu na osobních telefonech zavedli další lokální restrikce, například týden v hotelové karanténě a domácí izolaci.
Jak dál?
Přísná lokální omezení nad celostátní rámec však pramení z obrovského politického tlaku na místní úřady, aby efektivně bránily propuknutí onemocnění Covid. Často je to pod hrozbou ztráty funkce nebo jiného tvrdého trestu, pokud se jim to nepovede a selžou. Tento tlak ještě zesílil před „cestovní horečkou“ lunárního Nového roku a před blížícími se Zimními olympijskými hrami v Pekingu. Vlády některých lokalit, například Pekingu nebo Šanghaje, zvolily formu pouhého doporučení necestovat během svátků domů. Další města dokonce nabízí finanční bonusy. Například vláda města Dongguan, střediska výroby v jižní Číně, kde žije téměř 7 milionů migrujících pracovníků, rozhodla, že přespolním zaměstnancům, kteří na Nový rok zůstanou ve městě, vyplatí 500 milionů jüanů (asi 80 milionů dolarů) a každý obdrží digitální poukázky v hodnotě 500 jüanů.
Je otázkou, jak se bude globální pandemie dál vyvíjet. Závisí to na efektivitě vakcín a na charakteristikách nových mutací viru a jejich šíření, a přirozeně na ekonomických dopadech a společenské situaci. Zatím však, stejně jako za světové finanční krize 2008, není čínská ekonomika zasažena takovou stagnací nebo recesí jako západní státy.
Na druhou stranu se Čína nemůže uzavírat donekonečna, protože jak vidíme, i dlouhodobé popírání základních společenských tradic tu má své limity. Jasná je však i veliká hrozba možného kolapsu celého čínského zdravotního systému „zcela nepromořené“ populace 1,4 miliardy lidí. A pokud by se náhle zrušily všechny restrikce, takový kolaps by pravděpodobně mohl i zásadním způsobem ohrozit legitimitu „Mandátu nebes“ současné čínské vlády. A co určitě děsí nejvíce Číňany, je právě chaos a bezvládí.
Mikuláš Nozar, sinolog