Nová Hedvábná cesta na kolejích: místo jedné tepny vzniká síť koridorů
Válka na Ukrajině, napětí na Blízkém východě a zranitelnost námořních tras urychlují budování alternativních obchodních koridorů mezi Asií a Evropou. Čína rozšiřuje síť nákladních vlaků, země Střední Asie investují do železnic a přístavů a Turecko chce využít svou polohu na rozhraní dvou kontinentů. Nové trasy však musí překonat nejen technické překážky, ale také problém nerovnoměrného toku zboží.
Železniční spojení Číny a Evropy už dávno není pouze vizí nové Hedvábné cesty. Nákladní vlaky pravidelně překonávají Eurasii a propojují čínská průmyslová centra s evropskými logistickými uzly. Vedle zavedené trasy přes Rusko se rozvíjí Střední koridor přes Kazachstán, Kaspické moře, Kavkaz a Turecko. Další projekty mají v budoucnu otevřít jižní cestu přes Blízký východ.
Zatím však nevzniká jediná souvislá železniční tepna. Rodí se síť konkurenčních tras, které se liší délkou, cenou, kapacitou i politickými riziky. O jejich úspěchu rozhodne nejen rychlost přepravy, ale také schopnost dopravit zboží spolehlivě přes několik hranic, přístavů a odlišných železničních systémů.
Severní cesta zůstává důležitá
Tradiční železniční spojení z Číny do Evropy vede přes Kazachstán, Rusko, Bělorusko a Polsko. Výhodou této trasy je relativně souvislá pozemní cesta, zavedené logistické služby a zkušenosti s pravidelnými nákladními spoji. Pro část zboží představuje železnice kompromis mezi levnější, ale pomalejší námořní dopravou a rychlou, avšak nákladnou přepravou leteckou.
Čínská železniční síť se v posledních letech výrazně rozrostla. Podle čínské státní agentury Xinhua překročil v říjnu 2026 celkový počet jízd vlaků China–Europe Railway Express od roku 2011 hranici 140 tisíc a vlaky přepravily zboží v hodnotě přes 560 miliard dolarů. Síť podle čínských železnic propojuje 237 měst ve 26 evropských zemích a více než sto měst ve dvanácti asijských zemích.
Mezi významné přepravované komodity patří automobily a jejich součásti, strojírenské výrobky, elektronika a elektrická zařízení. Opačným směrem do Číny putují mimo jiné evropské dřevo, celulóza, specializované zemědělské produkty a spotřební zboží. Tyto údaje pocházejí z čínských oficiálních zdrojů a popisují celou síť, nikoli pouze jeden konkrétní koridor.
Válka na Ukrajině však zásadně změnila geopolitické prostředí. Sankce, bezpečnostní rizika a obavy firem z dalšího narušení dopravy vedou část přepravců k hledání alternativ, které by se vyhnuly ruskému území. Severní koridor tím nezanikl, ale pro evropské podniky už není jedinou strategickou možností.
Střední koridor: přes Kaspické moře na západ
Nejvýznamnější alternativou je Transkaspický mezinárodní dopravní koridor, známý jako Střední koridor. Vede z Číny přes Kazachstán, pokračuje železnicí k přístavům na Kaspickém moři, následně lodí do Ázerbájdžánu a přes Gruzii dále do Turecka nebo k černomořským přístavům. Odtud lze zboží dopravit do evropské železniční sítě.
Jeho hlavní předností je nezávislost na ruském území. Současně propojuje země, které chtějí rozšířit své obchodní vztahy a omezit závislost na několika málo vývozních cestách. Pro Kazachstán, Uzbekistán, Ázerbájdžán a Gruzii může znamenat nové příležitosti nejen v tranzitní dopravě, ale také v exportu vlastních výrobků a surovin.
Koridor ovšem není nepřerušenou železniční tratí. Na Kaspickém moři je nutné překládat kontejnery mezi železnicí a loděmi a koordinovat přístavy, jízdní řády i celní postupy několika států. Výsledná doba přepravy proto závisí na fungování celého řetězce, nikoli jen na rychlosti vlaků.
Světová banka ve zprávě zveřejněné 28. září 2026 odhaduje, že koordinované investice do železnic, přístavů a logistiky by mohly do roku 2040 více než ztrojnásobit objem obchodu na Středním koridoru a zkrátit přepravní časy na polovinu. Pro odstranění hlavních infrastrukturních úzkých hrdel bude podle banky potřeba přibližně 25 miliard dolarů; dalších asi 30 miliard má směřovat do navazující infrastruktury a logistických služeb. Jde o scénář podmíněný investicemi a reformami, nikoli o zaručený výsledek.
Vedle čínského průmyslového zboží mají význam také suroviny a produkty zemí Střední Asie a Kavkazu. Kazachstán vyváží například kovy, rudy a obilí, zatímco Ázerbájdžán je významným producentem energetických surovin. Uzbekistán obchoduje mimo jiné s textilem, zemědělskými produkty a kovy. Konkrétní komodity však mohou využívat různé dopravní trasy a ne všechny projíždějí po celé délce Středního koridoru.
Plnější vlaky na západ, slabší návrat
Jedním z méně viditelných problémů Středního koridoru je nerovnováha mezi oběma směry přepravy. Podle údajů ázerbájdžánské společnosti ADY Express se v období leden až srpen 2026 po koridoru přepravilo 53 574 TEU. Tato jednotka odpovídá objemu standardního dvacetistopého kontejneru. Ve směru z východu na západ putovalo 42 642 TEU, zatímco opačným směrem jen 10 932 TEU. Přibližně čtyři pětiny vykázaného kontejnerového toku tedy směřovaly na západ. Údaje se podle zdroje liší: kazachstánské dráhy KTZ za stejné období uvádějí pro Transkaspickou trasu přibližně 44 tisíc TEU.
Neznamená to, že se čtyři pětiny vlaků vracejí prázdné. Statistiky zachycují přepravené kontejnerové jednotky, nikoli obsazenost každého vlaku ani podíl prázdných kontejnerů. Přesto ukazují, že získat dostatek nákladu pro cestu z Evropy zpět do Asie zůstává důležitým obchodním úkolem.
Dopravci proto hledají evropské a turecké exportéry, jejichž zboží by mohlo cestovat na východ. Potenciál mají stroje, výrobní zařízení, automobilové součásti, elektrická zařízení a další průmyslové produkty. V květnu 2026 například vyrazil z tureckého Izmiru do Číny kontejnerový vlak s chladničkami, který jel přes Kaspické moře a Kazachstán. Takové zásilky ukazují, že zpáteční směr je prakticky využitelný, ale zatím není objemově srovnatelný s hlavním proudem na západ. Pro české podniky může být zajímavá zejména doprava komponentů pro automobilový a strojírenský průmysl, pokud nabídne dostatečně předvídatelné dodací lhůty a konkurenceschopné ceny.
Nevyváženost nákladu může zvyšovat cenu přepravy. Pokud se pro kontejner nenajde další náklad, musí se vrátit prázdný nebo být přesunut tam, kde je poptávka. Podobně je třeba využívat lodě, železniční vozy a terminály. Samotné vybudování nové infrastruktury proto nezaručuje ekonomický úspěch. Důležité je propojit exportéry a dovozce na obou koncích koridoru a zajistit pravidelný provoz.
Turecko chce odstranit úzké hrdlo na Bosporu
Klíčovou roli ve spojení Asie a Evropy hraje Turecko. Dne 9. října 2026 otevřelo 153 kilometrů dlouhý železniční úsek Çerkezköy–Kapıkule u bulharských hranic, jak uvádí turecké ministerstvo dopravy. Jde o nejdelší část projektu Halkalı–Kapıkule, jehož celková délka činí 229 kilometrů. Trať má podle tureckých představitelů zkrátit nákladní cestu k evropské hranici z 8,5 na 3,5 hodiny a zvýšit roční kapacitu nákladní dopravy z 1,5 na 9,5 milionu tun.
Ještě významnější může být připravovaný projekt INRAIL, tedy 127 kilometrů dlouhé železniční spojení přes severní část Istanbulu a most Yavuz Sultan Selim, který je konstrukčně připraven na železniční dopravu. Dnes mohou nákladní vlaky využívat tunel Marmaray pod Bosporem pouze v omezeném režimu, protože slouží především osobní dopravě. Nové spojení by mělo odstranit zásadní překážku mezi evropskou a asijskou částí Turecka.
Turecký ministr dopravy Abdulkadir Uraloğlu podle deníku Nikkei Asia hovořil o zvýšení kapacity přes Bospor z přibližně tří na 50 milionů tun ročně. Tato hodnota se vztahuje k plánovanému rozvoji nákladního spojení, nikoli k současnému provozu. Na konci října 2026 byl INRAIL stále připravovaným projektem. Jeho přínos bude záviset také na navazujících tratích a kapacitě evropské sítě.
Turecko současně podporuje další projekty, které by jej spojily se Střední Asií a Blízkým východem. Evropská unie i mezinárodní rozvojové instituce vnímají nové koridory jako způsob, jak diverzifikovat obchodní trasy a posílit propojení s novými trhy.
Jižní možnosti: Irák, Indie a jihovýchodní Asie
Vedle Středního koridoru se diskutuje několik dalších variant. Irácký projekt Development Road má propojit přístav Grand Faw u Perského zálivu s tureckou hranicí prostřednictvím železnice a dálnice. Pokud se jej podaří financovat a dokončit, mohl by nabídnout nové spojení Perského zálivu s Tureckem a Evropou. V říjnu 2026 však ještě nebylo možné považovat celý koridor za zajištěnou a provozuschopnou alternativu.
Podobně je třeba hodnotit plánovaný koridor IMEC, který má propojit Indii, země Perského zálivu a Evropu kombinací námořní dopravy, železnic a přístavů. Nejde o jedinou souvislou železniční trať a jeho realizaci komplikují geopolitické spory a potřeba koordinovat velké množství partnerů.
Význam má také rozvoj železnice v jihovýchodní Asii. Trať Čína–Laos, otevřená v roce 2021, propojuje jihozápadní Čínu s Laosem a podporuje regionální obchod. Její další přínos závisí na návaznosti na thajskou a malajsijskou železniční síť i na přístavy. Pro přímé spojení s Evropou by stále bylo nutné navázat další přepravní úseky a překonat řadu technických i administrativních překážek.
Tyto projekty ukazují, že budoucnost euroasijské dopravy nebude stát na jediné trase. Jednotlivé koridory se mohou doplňovat, ale také soupeřit o investice, náklad a logistické služby.
Rozhodne spolehlivost celé sítě
Pro Evropu znamenají nové železniční koridory možnost diverzifikovat dodavatelské řetězce, zlepšit přístup na asijské trhy a snížit závislost na jediném tranzitním směru. Pro země Střední Asie a Kavkazu představují příležitost rozvíjet vlastní export, přístavy a logistická centra. Pro Čínu jsou nákladní vlaky jednou z cest, jak propojit vnitrozemská průmyslová centra se zahraničními trhy.
Železnice však nenahradí námořní dopravu ve všech segmentech. Pro levné a objemné zboží zůstane loď často nejlevnější variantou. Vlak je atraktivní především tam, kde je důležitá rychlost, pravidelnost a hodnota přepravovaného zboží. Jeho výhoda se navíc může ztratit, pokud zásilky čekají na hranicích, překládají se bez koordinace nebo se pro ně nepodaří zajistit vytížení v obou směrech.
Nová Hedvábná cesta proto není jen otázkou kolejí, mostů a přístavů. Je také otázkou celních pravidel, sdílení dat, jízdních řádů, financování a obchodních vztahů. Severní trasa přes Rusko zůstává zavedenou možností, Střední koridor se rozvíjí jako alternativa a Turecko se snaží odstranit klíčová úzká hrdla mezi dvěma kontinenty. Jižní projekty mohou v budoucnu nabídnout další možnosti, jejich realizace je však nejistá.
Rozhodující nebude slavnostní otevření jedné nové tratě, ale schopnost propojit jednotlivé úseky do spolehlivé, cenově konkurenceschopné a politicky odolné sítě. A také schopnost naplnit vlaky nejen při cestě do Evropy, ale i při návratu do Asie.
Asiaskop
Foto: Unsplash.com/Javad Esmaeili