Nositel Nobelovy ceny míru čelí vážnému podezření z pedofilie

Nositel Nobelovy ceny míru čelí vážnému podezření z pedofilie
22 / 11 / 2022 Pavel Zvolánek

Problémy Vatikánu se zneužíváním mladistvých ze strany některých kněží dolehly i na jižní polokouli. Tentokrát podezření z pedofilie míří skutečně vysoko, týká se biskupa Carlose Bela, bývalé hlavy církve na Východním Timoru a nositele Nobelovy ceny míru. A stejně jako jiné případy i tento provází mlčení a snaha udržet vše mimo pozornost veřejnosti.

Skandál v nejvyšších kruzích kléru rezonuje o to silněji, že katolická církev se na Východním Timoru těší velkému respektu. Z 1,3 milionu místních obyvatel tvoří katolíci více než 98 procent populace. Během indonéské okupace v letech 1975 až 1999 církev sehrála ústřední roli jako instituce, která místním lidem poskytovala ochranu a útočiště před útlakem. Biskup Belo patří vedle Xanany Gusmãa a José Manuela Ramose-Horty k nejvýznamnějším symbolům bojů za nezávislost této bývalé portugalské kolonie.

 

Carlos Filipe Ximenes Belo působil na Východním Timoru v letech 1988 - 2002 jako apoštolský administrátor diecéze v hlavním městě Dili. V roce 1996 společně s exilovým vůdcem José Ramosem-Hortou získal Nobelovu cenu míru za úsilí „o spravedlivé a mírové řešení konfliktu ve Východním Timoru“, když norský výbor ocenil jeho odvahu. Biskup mimo jiné usiloval o uspořádání referenda pod patronací OSN a pomohl dvěma svědkům krvavého masakru na hřbitově Santa Cruz z roku 1991, aby mohli vypovídat před komisí OSN pro lidská práva v Ženevě.

 

Během indonéské nadvlády Východní Timor přišel o téměř třetinu obyvatel. Po pádu autoritativního indonéského prezidenta Suharta jeho nástupce Habibie souhlasil s tím, aby se 30. srpna 1999 konalo referendum, které mělo rozhodnout o tom, zda se země vydá na cestu nezávislosti, nebo spojí svou budoucnost s Indonésií. Myšlenka samostatnosti získala téměř osmdesátiprocentní podporu, jako reakci na výsledky hlasování rozpoutaly proindonéské milice krvavou odvetu, kterou zastavil až příjezd mírových sil pod vedením Austrálie. Samotný Belo musel během dramatických událostí provázejících vyhlášení výsledků plebiscitu uprchnout, když se snažil chránit lidi prchající před davem milicí, a jeho rezidence byla zapálena.

 

Neobvyklý kariérní sestup

V již svobodné zemi však Belo nevydržel dlouho, v roce 2002 odjel na několikaměsíční léčení do Portugalska. V říjnu se pak soukromě setkal s papežem Janem Pavlem II. a o měsíc později ve svých 54 letech rezignoval na svoji funkci na Východním Timoru. Vatikán jeho rozhodnutí komentoval odkazem na kanonické právo, které umožňuje biskupovi odejít do důchodu ze závažných důvodů nebo zdravotních problémů. Výzvy k návratu na Východní Timor a kandidaturu na prezidenta nositel Nobelovy ceny nevyslyšel a uvedl, že nová politická situace vyžaduje nové vedení, které by se mohlo ujmout práce na smíření, aniž by bylo spojeno s dřívějšími boji.

 

O dva roky později Belo začal působit jako pomocný farář v Mosambiku, také bývalé portugalské kolonii. Možné vysvětlení tohoto zcela neobvyklého sestupu z nejvyšších míst až na nejnižší, přinesl až letos nizozemský týdeník De Groene Amsterdammer. Podle svědectví dvou mužů, identifikovaných jako Paulo a Roberto, je měl v dětství Belo sexuálně zneužíval. Podle Roberta mu biskup dal peníze, aby se ujistil, že bude mlčet a zase se vrátí.

 

Obětí zneužití mělo být více, dnes je jim kolem čtyřiceti let a dříve se báli přihlásit kvůli moci, kterou církev disponuje. Belovo konání mělo být na Východním Timoru a pravděpodobně i v Římě veřejným tajemstvím již od 80. let minulého století, tedy dlouho před získáním nezávislosti. Podle indonéského práva, které platilo až do konce přechodné správy pod vedením OSN v roce 2002, by promlčecí lhůta údajného zneužívání uplynula v roce 2018.

 

Není to ojedinělý případ

Po zveřejnění těchto informací vatikánský mluvčí potvrdil, že církevní představitelé v roce 2020 uvalili na Bela za jeho chování disciplinární sankce zahrnující omezení jeho pohybu a výkonu služby a také zákaz kontaktu s dětmi i s Východním Timorem. Vloni Vatikán svá disciplinární opatření „upravil a zpřísnil“. Jeho mluvčí uvedl, že Belo tato pravidla v obou letech přijal.

 

Belův případ však není na Východním Timoru jediným. Vloni byl jako vůbec první v této silně katolické zemi odsouzen za sexuální zneužívání čtyř mladistvých dívek ke dvanácti letům vězení bývalý americký kněz Richard Daschbach, který strávil desítky let jako misionář v odlehlé enklávě Oecussa. Soudní řízení bylo několikrát odloženo, oběti si během procesu stěžovaly na výhrůžky a stranu obžalovaného podpořil také exprezident Xanana Gusmao.

 

Daschbach na Východním Timoru v 90. letech minulého století založil útulek s názvem Topu Honis, Průvodce životem, kterým prošly stovky dětí. Podle svědectví měl americký misionář na dveřích své ložnice seznam mladých dívek a každou noc mu jedna z nich seděla na klíně, obklopená kroužkem dětí a zaměstnanců, kteří se před spaním modlili a zpívali písně.

Vybraná dívka s ním pak prý tu noc spala a docházelo k různým druhům zneužívání.

 

Panují obavy, že podobného chování se mohl dopouštět také kněz Patrick Smythe, odsouzený letos v Leedsu na sedm a půl roku za zneužívání chlapců, které měl v péči v 70. a 80. letech minulého století. Smythe přiznal, že po dobu 10 let navštěvoval Východní Timor, sponzoroval lidi v této zemi a stýkal se s dětmi podobného věku, jako jeho oběti ve Velké Británii. Paradoxně je Smythe autorem knihy The Hewest Blow - The Catholic Church and the East Timor Issue, v níž analyzuje roli církve během indonéské okupace.

 

Pavel Zvolánek, novinář, průvodce a cestovatel, žijící v Indonésii