Největší ekonomika jihovýchodní Asie na prahu generační změny. Kdo zvítězí v prezidentských volbách?
Letošní rok lze bez nadsázky označit za supervolební. Různé typy hlasování se odehrají v nejméně 64 zemích, zahrnujících téměř polovinu obyvatel planety, více než kdykoliv jindy v historii. Indonésie, čtvrtá nejlidnatější země světa, se k volebním urnám vydá právě v těchto dnech, 14. února. Až 205 milionů oprávněných voličů si v největším jednodenním hlasování vybere svou novou hlavu státu. Stane se tak již popáté od pádu prezidenta Suharta v roce 1998 a zahájení demokratických reforem.
Kromě prezidenta a viceprezidenta padne také rozhodnutí o obsazení okolo 20 000 míst v národních, provinčních a místních parlamentech. Hlasování se odehraje ve třech časových pásmech rozsáhlého souostroví a neoficiální výsledky budou známy ve stejný den okolo půlnoci.
Pokud nikdo z prezidentských uchazečů nezíská nadpoloviční podporu, odehraje se 26. června druhé kolo voleb, do něhož postoupí dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů. Nová hlava státu se ujme svého úřadu v říjnu a nahradí tak Joka Widoda, který již po deseti letech nemůže usilovat o svůj třetí mandát. Vliv dosavadního populárního prezidenta však s uzavřením jeho funkčního období neskončí.
Dva ze tří uchazečů o nejvyšší úřad v zemi hodlají pokračovat v jeho politice a největšího favorita voleb, Prabowa Subianta, doprovází jako viceprezidentský kandidát Widodův syn. Šestatřicetiletý Gibran byl do hry vpuštěn teprve rozhodnutím Ústavního soudu, díky výjimce ze zákonem stanoveného limitu 40 let. Tento verdikt otevřel šanci na dva nejvyšší posty v zemi i těm, kteří zastávali volené funkce na nižších úrovních státní správy, v případě Gibrana v úřadu starosty Sola.
Kontroverzní rozsudek provázela obvinění, že současný prezident se pokouší zajistit, aby jeho moc přečkala i jeho odchod z funkce. Na rozdíl od svých předchůdců se sice Widodo nemůže opřít o vlivný politický rodokmen, ale tradiční dynastické nástupnictví se snaží zajistit prostřednictvím své vysoké popularity a kontroly nad státními institucemi. Jeho obliba automaticky jím podporovaným kandidátům připisuje voličské hlasy. Ačkoliv Widodo vzešel z okruhu mimo postsuhartovské elity, během let v úřadě si dokázal osvojit její taktiku - uzavírání spojenectví se starými rivaly, využívání rodiny k soustředění moci a blokování nováčků.
Podle dosavadních průzkumů je největším favoritem na prezidentský úřad Prabowo Subianto a poslední odhady mu dávají naději, že o vítězi by mohlo být rozhodnuto již po prvním kole. Dvaasedmdesátiletý Subianto se o nejvyšší post uchází již potřetí, v předchozích dvou hlasováních prohrál s Jokem Widodem, a tak podle hesla, pokud svého soupeře nemůžeš porazit, spoj se s ním, vstupuje do letošních voleb v tandemu s Widodovým synem. Bývalý generál zastává v současnosti post ministra obrany a stojí v čele strany Gerindra. Svým voličům slibuje vymýcení extrémní chudoby do dvou let od nástupu do funkce a dosažení potravinové a energetické soběstačnosti.
Z drsného vojáka, který mj. v roce 1996 vedl operaci na záchranu západních rukojmích na Papue, se proměnil v roztomilého staršího muže. Využívá TikTok, tančí na mítincích a může se spolehnout na to, že mladší generace již nepamatuje kontroverze spojené s jeho působením v suhartovském režimu, kdy byl tento zeť bývalého diktátora spojován s porušováním lidských práv.
S velkým odstupem okolo třiceti procent do voleb vstupují bývalý guvernér střední Jávy Ganjar Pranowo a exguvernér Jakarty Anies Baswedan. Popularita pětapadesátiletého Pranowa vychází z jeho původu, podobně jako u Widoda, mimo zavedené elity. Opírá se o podporu vládnoucí strany PDI-P a slibuje být prezidentem lidu, který potlačí korupci a zajistí, aby alespoň jedno dítě v každé domácnosti studovalo na univerzitě.
Čtyřiapadesátiletý Anies Baswedan se pokouší kopírovat politickou dráhu současného prezidenta, vedoucí z guvernérského úřadu Jakarty až do prezidentského paláce, zároveň se jako jediný z kandidátů vůči končící hlavě státu vymezuje. Oproti svým soupeřům se nezavázal pokračovat v projektu přesunu hlavního města z Jakarty na Kalimantan. Změny by také mohly čekat dosavadní politiku domácího zpracování niklu, který je klíčovou surovinou pro výrobu baterií do elektromobilů. Baswedan rovněž slibuje bytovou výstavbu nebo zavedení daně z majetku pro 100 nejbohatších Indonésanů.
Sázka na riskantní taktiku, vzhledem k Widodově popularitě, nebýt pokračovatelem dosavadního prezidenta a předstoupit před voliče jako kandidát změny, by mu mohla zajistit postup do druhého kola. Smysl pro politický kalkul Baswedan již prokázal, když během guvernérské kampaně v roce 2017 úspěšně využil tehdejších tvrdých islamistických nálad proti svému křesťanskému soupeři.
Indonésie každopádně stojí na prahu generační změny. O výsledku tak rozhodne zejména více než polovina voličů ve věku od 17 do 40 let. Na tuto skupinu míří i samotní kandidáti, kteří slibují tvorbu nových pracovních míst, pozornost otázkám klimatu a korupce. Podle průzkumů se celá trojice těší přibližně stejné podpoře v kategorii nad 56 let, ale Subianto výrazně vede mezi mladšími věkovými skupinami. Valentýnské hlasování ukáže, zda se mu podaří převahu z předvolebních průzkumů promítnout i do výsledků a vyhnout se druhému kolu voleb s otevřeným koncem.
Konečný výsledek rozhodne také o strategii růstu největší ekonomiky jihovýchodní Asie, která chce do roku 2045, kdy oslaví 100. výročí nezávislosti, dosáhnout statutu země s vysokými příjmy a zařadit se mezi pět největších ekonomik světa. K dosažení tohoto cíle potřebuje Indonésie růst o ročně o 6 až 7 %, asi o dvě procenta vice než dosahuje nyní.
Pavel Zvolánek, publicista a průvodce po jihovýchodní Asii