Nedosažitelnost školních obědů není zdaleka problém pouze v Česku
Se začátkem nového školního roku přichází také téma správného stravování. Teplý oběd je totiž pro zdraví, duši ale i socializaci školáků velmi potřebný. V podstatě globálním problémem je skutečnost, že řada chudších rodin na oběd ve školní jídelně zkrátka nemá peníze. Řešením jsou „obědy zdarma“, hrazené z veřejných rozpočtů nebo z peněz soukromých filantropů. Důkazem, že se tento problém ani zdaleka netýká pouze chudých států, je například projekt obecně prospěšné společnosti Women for women s názvem Obědy pro děti. Díky tomuto projektu, za nímž stojí Ivana Tykač, se jen v roce 2022 v ČR podařilo nakrmit 19 tisíc školáků. Pojďme se podívat, jak se s problémem dětí bez teplého oběda potýkají třeba v Japonsku.
Zatímco vzdělávání dětí v japonské veřejné škole je pro jejich rodiče prakticky zdarma, jednou z největších finančních zátěží bývá školní oběd. Podle údajů japonského ministerstva školství byly loni průměrné roční náklady na školní jídlo žáka základní školy asi 49 000 jenů (7.546 Kč) a přes 56 000 jenů ročně (8.624 Kč) pro studenty nižších středních škol. Výdaje na jedno dítě tak mohou být zvládnutelné, ovšem při platbách na více dětí se mohou stát neúnosnými.
Řada českých škol musela obědy zdražit už loni na jaře, kdy začaly růst ceny ingrediencí a energií. Průměrný oběd stál asi 33 Kč, cena se pohybovala od 31 do 38 Kč. Letošní legislativní změny navíc umožnily školním jídelnám zvednout cenu oběda až o dalších 20 %. Ministerstvo školství totiž aktualizovalo vyhlášku, která určuje cenový strop za jídlo ve školách. Zatímco do února 2023 se mohla cena pohybovat od 39 do 45 korun, nově ji lze navýšit na 47 až 54 korun.
V roce 2013 evidoval již zmíněný projekt W4W: Obědy pro děti jen asi 370 dětí bez školních obědů, loni už počet žáků přesáhl 13.000. Největší poptávka po příspěvku na teplý oběd byla v Moravskoslezském a Ústeckém kraji, tedy v regionech s vysokou mírou sociálního vyloučení.
Jenom pro srovnání: při průměrném měsíčním platu 41.265 Kč platí český rodič jednomu středoškolákovi měsíční zálohu 1.000 Kč na školní oběd. V Japonsku pak při průměrném měsíčním platu 805 231 jenů (asi 124 000 Kč) rodič svému dítěti, které je na střední škole, poukazuje 5 600 jenů (862 Kč). Zde je třeba ale připomenout, že na průměrný plat u nás dosáhne jen jedna třetina lidí a v Japonsku je to ještě méně.
Premiér Fumio Kishida, který má za politickou prioritu zvýšení míry porodnosti v zemi, zvažuje zavedení školních obědů zdarma, jako opatření ke snížení finanční zátěže, spojené s výchovou dětí v Japonsku. Vzhledem k tomu, že problematiku japonská celostátní politika zatím neřeší, mnoho obcí začalo prosazovat, aby byly školní obědy pro povinné ročníky základních a středních škol v určité formě zdarma, buď pro jedno dítě, nebo pro každé druhé nebo třetí dítě.
Starostka tokijské městské části Satoko Kishimoto začátkem roku oznámila, že rada přidělí finanční prostředky na bezplatné školní obědy do října. „Zatímco národní vláda pomalu zavádí politiku, aby byly školní obědy všeobecně zdarma, obce mezitím zasahují, podnikají kroky na lokální úrovni, dokud se tento projekt nerozšíří na celostátní úroveň,“ řekla loni zvolená Kishimoto. Bezplatné školní obědy byly součástí jejího volebního programu, a přestože chápe, že by to pro vládu mohlo představovat značnou finanční zátěž – přesně 1,7 miliardy jenů (11,69 milionu dolarů) ročně, považuje to za cennou iniciativu.
„Zejména s rostoucími cenami a náklady na energie je výchova dětí stále náročnější,“ řekla. „Výživa dětí je zásadní a školní stravování v tom hraje významnou roli. Takže podpora tohoto veřejného programu má hodnotu.“
„Zatímco vždy existovaly asistenční programy pro rodiny, které potřebují pomoc s výdaji souvisejícími se vzděláním, mnoho oprávněných lidí je nevyužívá,“ poznamenala k tomu profesorka univerzity Atomi Sakiko Gan. „Na otázku, proč nevyužívají pomoc lidé v chudobě – jako rodiče samoživitelé – často odpovídají, že si myslí, že nemají nárok,“ řekla Gan. „Často také nerozumí systému, který navíc není dobře propagován, takže si mohou myslet, že se jich netýká. Nebo řeknou: „Dejte pomoc těm, kteří ji potřebují ještě víc.“
I v ČR jsou rodiče, kteří nemají dostatečné finanční prostředky pro zaplacení školních obědů dětem. Přesto i jejich děti mohou získat obědy, protože existují projekty obědů zdarma, jako je právě soukromý Projekt Obědy pro Děti.
Odpůrci obědů zdarma tvrdí, že náklady by byly pro obce přemrštěné, nebo že by vedení projektu měla převzít japonská vláda. Profesorka Gan také upozorňuje, že existuje společenský názor, že odpovědnost za výživu dítěte by měla spočívat na rodině.
Ale cesta, kterou již japonské obce nastavily, a také příklady ze zahraničí, například z Jižní Koreje, ukazují, že změna je i pro Japonsko možná. Gan ukazuje na rychlý posun, kterého v posledních letech dosáhla Jižní Korea, aby studentům veřejných škol, včetně středních, zajistila přístup k výživnému školnímu jídlu a odstranila stigma spojené s tím, že si jej ekonomicky nemohou dovolit.
Než se Kishimoto – starostka tokijské městské části – stala političkou, strávila více než 20 let životem a prací v Evropě. Ten jí nabídl jiný pohled: „Společenská dohoda o kolektivní výchově dítěte – společenský konsensus – je důležitá,“ říká Kishimoto. „V Evropě zasahuje i do vysokoškolského vzdělávání a prosazuje se idea, že vzdělání a děti jsou budoucností a společnost jako celek, včetně těch s dětmi i bez dětí, by měla přispět. Základem by mělo být solidní vzdělání.“
Vzdělání je jednou z nejjistějších investic do budoucnosti každé rozvinuté společnosti, ať již Východu či Západu. Přijmeme jako rozvinutá demokratická společnost tuto vizi, nebo ji ve snaze ušetřit budeme obcházet? Vedle investice do výchovy a vzdělání snad není žádný další investiční produkt, který by s minimálním rizikem v padesátiletém – ale i kratším – investičním výhledu vydělal mnohonásobek vložených peněz. Současné navrhované škrty v kapitole školství v rozsahu desítek miliard tak povedou k vyšším ztrátám v budoucnu, možná i v rozsahu stovek miliard.
Mít plný žaludek, když vám roste tělo a máte zvládat akademické výzvy, a prospívat na těle a na duši, ať jste prvňák na základce či prvák na střední škole je určitě součástí investice do vzdělání a do naší společné budoucnosti.
Martin Kváča, sinolog a pedagog
Fotografie: The Japan Times