Může dobrá regulace digitálního prostředí stát zvýhodnit?
Málokdo si uvědomuje, že regulace volného trhu provází Západ od počátku rozvoje kapitalismu. Regulace korigují krajnosti z pouze individuálních zájmů a maximalizace zisku tím, že chrání prosperitu a zájmy celé společnosti a napomáhají udržitelnému rozvoji. Mohou však také škodit, pokud se aplikují bez strategického nadhledu a porozumění problematice, postihované regulací.
S rozmachem internetu a obecně digitalizace přibývá i regulace chování firem, jejichž podnikání je s internetem spjato nebo na něm úzce závisí. Ač internet za posledních několik dekád dramaticky proměnil svět kolem nás, státní správa mnoha zemí je s regulacemi pozadu. Někdy jsou regulace krok správným směrem, někdy z neznalosti problematiky napáchají více škody než užitku.
Ve Spojených státech, Evropě a Číně, třech největších trzích, již delší dobu probíhá regulatorní debata v následujících třech oblastech, přímo ovlivňující budoucí úspěch zemí a konkurenceschopnost firem, které v nich působí.
První oblastí je ochrana osobních dat, která se u nás dostala do popředí například v souvislosti s GDPR iniciativou EU anebo s masivními úniky osobních dat v souvislosti se společností Facebook (například kauza společnosti Cambridge Analytica). Aby lépe ochránila koncové uživatele, zavedla EU v roce 2018 GDPR a Čína tzv. Digital Security Law (DSL) v roce 2021. GDPR stručně řečeno vyžaduje souhlas koncového uživatele s tím, jak bude s jeho osobními daty nakládáno. DSL nejenom řídí, jak je s daty nakládáno, ale také omezuje podnikání zahraničních firem na čínském trhu prostřednictvím státního dozoru.
USA přijaly v roce 2018 legislativu Clarifying Lawful Overseas Use of Data (CLOUD), která dovoluje americkým bezpečnostním složkám přístup k osobním údajům amerických uživatelů. Kromě dalších podružných zákonů, regulujících přístup k osobním datům, nemají USA komplexní regulatorní rámec stanovující, jak mohou společnosti s daty koncových uživatelů nakládat. Získání dat o koncových uživatelích, které současné technologie mohou v neomezeném množství zpracovávat a analyzovat (mimo pomocí nástrojů umělé inteligence), představuje v globální soutěži značnou konkurenční výhodu (např. průmyslová špionáž). Je proto až s podivem, že ve Spojených státech existuje velmi prosperující sekundární trh s osobními daty uživatelů, která může kdokoliv koupit.
Druhou oblastí je kyberbezpečnost. Ač průniky hackerů do různých informačních systémů plní stránky novin dnes a denně, stále málo podniků a vlád věnuje kyberbezpečnosti náležitou pozornost. Podniky kyberbezpečnost zanedbávají a vlády nemají připravené podrobné regulatorní rámce. S prorůstáním soukromé sféry do vládních informačních systémů (například prostřednictvím cloudových služeb) se z kyberbezpečnosti stává oblast strategického zájmu každého státu, která přímo volá po komplexním regulatorním rámci. Nové regulace bez promyšlení potenciálních dopadů však mohou působit jako pověstný slon v porcelánu.
Ve Spojených státech například hrozí, že touha po rovném přístupu k on-line platformám jako jsou online tržiště firem Apple a Google, otevře kyberzločincům přístup k mobilním telefonům (viz. diskutované regulace American Choice and Innovation Online Act a Augmenting Compatibility and Competition by Enabling Service Switching). Regulace zamýšlí dovolit koncovým uživatelům stáhnout si aplikaci z jakéhokoliv webové stránky. Do mobilních telefonů se tak bez jakékoliv kontroly mohou dostat i podvodné aplikace.
A konečně třetí regulatorní rámec, zároveň nejvíce zanedbávaný, ochrana před dezinformacemi. Dezinformace mají toxický potenciál rozsévat nenávist a rozdělovat společnost, mohou ovlivňovat i svobodné volby nebo podkopávat strategické záměry států. V západní civilizaci se regulace dezinformací sráží se základním právem na svobodu projevu. Bez tvrdé kontroly až cenzury informací ve veřejném prostoru je boj s dezinformacemi složitý, a kromě regulatorního rámce vyžaduje i posilování občanské společnosti a schopnosti jednotlivců dezinformace správně identifikovat. Nové iniciativy společností Facebook, Google apod., jak dezinformace odhalovat a odstraňovat, pomohou jen částečně, protože spousta lživých zpráv se šíří skrytě, například přeposíláním emailových řetězců.
Postupující digitalizace světové ekonomiky a bohužel i našich životů volá v každém vyspělém státě po nových, komplexních regulatorních rámcích, které budou podporovat svobodné podnikání a globální konkurenceschopnost svých podniků, chránit národní zájmy, a bránit soukromí koncových uživatelů. Stát, který dokáže najít správnou regulatorní rovnováhu celé řady protichůdných zájmů jednotlivých aktérů, získá na globálním trhu velikou výhodu.
Ivo Procházka, odborník na internet věcí