Může být po Ukrajině na řadě Tchaj-wan?

Může být po Ukrajině na řadě Tchaj-wan?
4 / 3 / 2022 Vít Vojta

Ruská invaze na Ukrajinu prověřuje funkčnost transatlantického partnerství Západu, založeného vedle sdílených hodnot i na vojenské spolupráci. Současně upřela pozornost na druhou ekonomiku světa – Čínu. Nakolik je tento strategický partner ochoten Rusku pomoci a nakolik může chtít Čína stejným způsobem sama rychle vyřešit svůj problém s Tchaj-wanem?

První reakce čínského ministerstva zahraničí na ruskou invazi na Ukrajině se zdála trochu rozpačitá. Asistentka ministra Chua Čchun-jing nicméně vyloučila, že by Rusko útočilo v jakémkoliv dopředu dohodnutém tichém spojenectví s Čínou. Oficiální místa Spojených států uvolnila do médií i údajnou informaci zpravodajských služeb, podle které měl Peking žádat Moskvu, ať případnou vojenskou invazi odloží až po zimní olympiádě, nicméně žádné zdroje neuvádějí, že by o této věci jednaly přímo hlavy obou států Si Ťin-pching a Vladimir Putin.  

 

Zmíněná mluvčí čínského ministerstva se ale rychle vrátila k americko-čínským vztahům a jejich nejcitlivější části, totiž k čínské suverenitě a územní integritě: „Dnes ze strany Spojených států, spřažených s jejich takzvanými spojenci, kteří se v otázkách Sin-ťiangu, Hongkongu, Tchaj-wanu a dalších svévolně vměšují do vnitřních věcí, znovu čelíme reálnému nebezpečí rozbíjení a poškozování svrchovanosti a bezpečnosti Číny“.

 

Tato věta vyjadřuje základní čínský postoj k řadě citlivých otázek. Pro její plné pochopení je nutné se zkusit podívat na pozici Číny a související geopolitiku Pacifiku jejíma očima.

 

Dominance USA v Tichomoří

Pohnutá historie Tichomoří je zúčastněnými státy prezentována rozdílně, jako by šlo o úplně jiné příběhy. Pacifiku, širokému deset tisíc kilometrů a končícímu až čínským pobřežím, dnes jednoznačně dominují Spojené státy. Už dávno ovládly španělské državy (1898) a jediným vyzyvatelem jim od té doby bylo Japonské císařství (1941-1945), jehož šance uspět ale byla, přes bombastický nástup, naprosto minimální.

 

V důsledku výsledků 2. světové války a rozpadu koloniálních říší, zejména té britské, sahá dnes americká vojenská síla v Pacifiku až k asijskému kontinentu. Na řadě tichomořských ostrovů jsou americké vojenské základny nebo zařízení, včetně Japonska, Filipín či Korejského poloostrova. A to Čína docela pochopitelně vnímá jako snahu o nadvládu v regionu.

 

A když americká jaderná ponorka nedávno ohlásila srážku s neznámým předmětem v hlubinách Jihočínského moře, ptal se kdosi na sociálních sítích, jak by asi Západ reagoval na nehodu čínské jaderné ponorky v Mexickém zálivu, ohlášenou s dvoutýdenním zpožděním? 

 

Rozdělené asijské země a západní intervence

Jako je tragicky rozdělená Korea (a kdysi i Vietnam), je dnes fakticky rozdělená i Čína. Část ztraceného území sice již po 2. světové válce získala na Francii, Velké Británii a Portugalsku zpět. Právě ostrov Tchaj-wan ale zůstává dál, v důsledku občanské války, oddělen. Navíc, od nástupu prezidentky Cchaj Jing-wen v lednu 2016 se často operuje s tchajwanskou nezávislostí, což Čína rozhodně odmítá. Předcházející prezident Ma Jing-ťiou se přitom ještě v listopadu 2015 sešel s čínským prezidentem za společného souhlasu s Koncepcí jedné Číny (1992 Consensus).

 

Tchaj-wan je tak citlivou otázkou, že jako nejbezpečnější se pro nejbližší roky jeví zachování jeho status quo. Vyhlášením samostatnosti Tchaj-wanu by současné čínské vládě hrozila potupná ztráta území, což v tisíciletích čínských dějin vždy souviselo s úpadkem a krizí. Číňané například dodnes nedokážou pochopit smírný česko-slovenský rozchod. Ztráta území je totiž v jejich chápání ponížením vládnoucí garnitury i národa.

 

Poučíme se?

Západ se v případě Tchaj-wanu ale může ze současného vývoje na Ukrajině poučit. Zatímco ruský prezident evidentně ztrácí smysl pro realitu, Čína stále může být partnerem, podílejícím se na geopolitické stabilitě. Kritika Číny přes média a její vykreslování jako říše zla a našeho nepřítele dlouhodobě ničemu nepomůže. Naopak emotivní negace a „hejtování“ Číny bude pouze eskalovat další napětí.

 

Samozřejmě platí, že jakákoliv kritika Číny teď u nás přináší levné politické body. To je však tak neuvěřitelně krátkozraká strategie, že může vyústit jen v rozchod. Nebo konflikt. Navíc, na rozdíl od Ruska, je dnes Čína na mezinárodním poli zejména ekonomicky a technologicky mnohem silnější aktér. A diplomacie není mediální show. Pokud chce někdo reálně pomáhat a s Čínou něco opravdu dohodnout, znamená to velmi pracnou a zdlouhavou komunikaci. Ta se však s konstruktivní kritikou poměrů lidských práv v Číně rozhodně nevylučuje!

 

Citlivost, s jakou Čína vnímá zahraniční zpochybňování politiky jedné Číny, mimochodem dohodnuté americkým prezidentem Nixonem právě před padesáti lety, není žádnou novinkou. Podobně, jako postupně eskalující výroky prezidenta Putina směrem k Ukrajině, které jsme však v posledních letech neslyšeli, nebo spíš nechtěli slyšet.

 

Před týdnem čínská média ve velkém prezentovala výslovné ujištění amerického ministra zahraničí Blinkena z telefonického rozhovoru se svým čínským protějškem Wangem, že „je proti tchajwanské samostatnosti“ a že si USA nepřejí novou studenou válku (přesnější zápis telefonátu z 27.1.2022 je na webu čínského MZV, kde prezident Biden mj. vzkazuje, že „nepodporuje samostatnost Tchaj-wanu“). Čína také rozhodně odmítá jakékoliv srovnávání Tchaj-wanu s Ukrajinou, protože „Tchaj-wan je neoddělitelnou součástí Číny, zatímco Ukrajina je suverénní stát“.

 

A co rusko-čínské vztahy?

Mezinárodní vztahy nejsou nikdy černobílé. Čínská média sice vysvětlují ruský útok jako pochopitelnou snahu zabránit rozšíření NATO až na ruské hranice, současně však dvě největší čínské banky odmítly financovat nákup komodit z Ruska. Sem tam se dokonce objeví i úvaha o možných nárocích, které sílící Čína může vznést v důsledku nerovných dohod, vnucených Číně v 19. století, včetně té z roku 1860 o postoupení obrovského území tzv. Vnějšího Mandžuska Rusku. Dnes to zní možná neuvěřitelně, ale Vnější Mandžusko lze považovat za „odvěké území národů Číny“ a na Tchaj-wanu sem tam vycházejí i mapy, nerespektující současné hranice ČLR s Ruskem.

 

Využije Čína v nejbližší době skutečnosti, že Evropa a Spojené státy nyní soustředí svou pozornost na Ukrajinu k tomu, aby obsadila Tchaj-wan? Těžko říct. Zatím tomu nic nenasvědčuje, ale faktem je, že jsme svědky překreslování geopolitické mapy a leckdy i neuvážené eskalace napětí. A v takové situaci nelze vyloučit vůbec nic.

 

Vít Vojta, sinolog a právník

 

Text byl publikován dne 2.3.2022 ve zkrácené podobě v deníku MF Dnes

 

Zdroj foto: Unsplash.com