Macron v Číně: strategická autonomie Evropy mezi dvěma rivaly

Slavnostní přijetí v Pekingu, vojenské pocty i osobní doprovod Macrona čínským prezidentem až do provincie Sichuan ukázaly, jak velký význam Čína přikládá dobrým vztahům s Francií. Peking dlouhodobě vnímá Francii jako stát, který si umí prosadit v rámci EU samostatnější politiku, a také jako stát, který s Německem politiku Unie nejvíce ovlivňuje. Prezident Xi na jednání opakovaně zdůrazňoval, že Čína i Francie jsou „nezávislé velmoci“, které mají podporovat multipolární svět a odmítat dominanci jediné mocnosti.

Ekonomika: spolupráce na papíře, napětí v realitě

Hlavním tématem jednání byla jako vždy ekonomika. Druhá největší ekonomika světa s ročním výkonem přes 19 bilionů dolarů má s Evropskou unií rozsáhlou, ale velmi nevyváženou obchodní výměnu. Obchodní schodek Unie vůči Číně vzrostl od roku 2019 asi o 60 %.

Francie vyváží do Číny každoročně zboží v hodnotě asi 35 miliard dolarů, dováží však za 45 miliard dolarů. Evropský trh zaplavují čínské výrobky, často prodávané přes internetové platformy, využívající celní osvobození zásilek do 150 eur. Navíc se letos, po zavedení Trumpových cel, čínské zboží původně směřované do USA obrátilo také do Evropy.

I proto do Pekingu doprovázeli Macrona šéfové klíčových firem - Airbus, Alstom, BNP Paribas, Schneider či lídři potravinářských skupin. Přesto nebyly podepsány žádné zásadní obchodní kontrakty. Překvapila také absence očekávané objednávky až pěti set letadel Airbus za desítky miliard dolarů. Čína ji zřejmě záměrně odkládá, aby si tuto kartu udržela do obchodních jednání se Spojenými státy, kde půjde zase o nákup letadel Boeing.

Cla na elektromobily a začátek obchodní války

Nejcitlivější částí jednání byla otázka čínských elektromobilů. Evropská komise v roce 2024 zahájila antidumpingové a antisubvenční řízení, protože má podezření, že čínské automobilky jsou masivně podporovány státními dotacemi, což jim umožňuje prodávat elektromobily v Evropě za ceny, s nimiž evropské firmy nemohou soupeřit. Výsledkem bylo zavedení evropských dodatečných cel, stanovených podle specifik dodavatele ve výši:

• asi 17 % pro některé výrobce,
• až po přibližně 38 % pro firmy s nejvyšší mírou státní podpory.

Tato cla výrazně prodražují dovoz čínských elektromobilů do EU a jsou jedním z nejtvrdších obchodních zásahů Bruselu proti Pekingu za poslední roky.

Čínská odveta: brandy, potraviny i kritické suroviny

Čína odpověděla odvetnými opatřeními, která bolestně zasáhla především právě Francii. Nejvýznamnější z nich se týká francouzské brandy a koňaku, jejichž roční vývoz do Číny dosahuje hodnoty několika miliard eur. Peking zavedl minimální dovozní ceny, čímž fakticky omezil konkurenceschopnost francouzských výrobců na čínském trhu. Další odvetnou hrozbou je zpomalení nebo omezení dovozů evropského vepřového masa a dalších zemědělských produktů.

Macron v Pekingu upozornil i na další vážný problém čínské kontroly vývozu kritických surovin, zejména kovů vzácných zemin, bez nichž se neobejde výroba baterií, elektromotorů ani polovodičů. V roce 2024 Čína opakovaně zpřísnila exportní pravidla, což vyvolalo obavy evropského automobilového a technologického průmyslu. Zde se jasně ukazuje závislost Evropy na čínských dodavatelských řetězcích.

Ukrajina, Gaza a role velmocí

V geopolitické části jednání se oba prezidenti dotkli války na Ukrajině i konfliktu v Gaze. Macron otevřeně vyzval Čínu, aby více tlačila na Rusko a přispěla k alespoň částečnému příměří a zastavení ničení kritické infrastruktury před nadcházející zimou. Xi Jinping zopakoval podporu mírovým jednáním, ale bez konkrétního závazku. Čína se tak i nadále profiluje jako globální „zprostředkovatel“, současně však chce dál udržovat své strategické partnerství s Ruskem.

Macronova návštěva ukázala, jak obtížně Evropa hledá svou strategickou autonomii. Na jedné straně EU potřebuje Čínu jako obchodního partnera, na straně druhé musí chránit vlastní průmysl, pracovní místa a technologickou bezpečnost. Spor o elektromobily, cla a odvetná opatření ukazuje, že hospodářská rivalita mezi EU a Čínou vstoupila do nové, ještě náročnější fáze.

Francie se snaží vystupovat jako prostředník dialogu, ale i ona naráží na tvrdou realitu mocenských a ekonomických zájmů. Výsledkem Macronovy cesty tak není průlom, nýbrž jen další potvrzení náročnosti, s jakou musí manévrovat Evropa mezi dvěma globálními velmocemi. Spíše než o nezávislou politiku tak teď jde o strategickou schopnost dobré reakce s vyvažováním rizik a příležitostí.

Vít Vojta, sinolog a etnolog

Fotografie: China Daily