Kurdské dilema: jak skončí výzva ke složení zbraní a trvalému míru?

Už v únoru letošního roku vyzval vůdce Kurdské strany pracujících (PKK) k míru a složení zbraní. Vyzval všechny ozbrojené kurdské frakce, aby složily zbraně a zastavily ozbrojený boj proti Turecku. Jedná se o zásadní zvrat po dlouhých létech tvrdých bojů. Není to však první taková výzva z jeho úst.

 

PKK vznikla v roce 1978 a celá 80. léta terorizovala Turecko tvrdými bombovými útoky, únosy a vraždami. Organizace se přihlásila k marxismu a dostala proti Turecku jakožto velkému spojenci USA a členské zemi NATO podporu komunistických států. Pád východního bloku a rozpad SSSR byl ovšem první ranou, která ji postihla. Organizace přišla o silnou podporu, ale i tak se jí dařilo v boji pokračovat. Několikrát se dokonce stalo, že obsadila část území s kurdským obyvatelstvem. Poté však byla vždy vytlačena tureckou armádou.

 

Turecké zákony dlouhou dobu neuznávaly Kurdy jakožto národ. Oficiálně se jim říkalo „turečtí horalé“. Kurdština i kurdská kultura byly dlouhou dobu zakázané. Kurdská poslankyně Leyla Zana, za stranu DEP byla v roce 1994 zbavena imunity a odsouzena k 15 letům odnětí svobody, protože chodila do budovy parlamentu v tradičním kurdském oděvu¹.

 

V roce 2005 pronesl prezident Erdoğan v kurdské baště Diyarbakır slavný projev, v němž hovořil otevřeně o „kurdských bratrech“. Tento projev otevřel cestu následnému dialogu². Od té doby jsou Kurdové uznáváni za plnohodnotnou součást turecké společnosti, učí se a používají svůj jazyk a mohou se věnovat své vlastní kultuře. Po tomto projevu se vztahy prezidenta Erdoğana s kurdskými politiky zlepšovaly. Problém nastal, když začali různí kurdští zástupci požadovat větší autonomii pro kurdské oblasti. Takový krok je v celé turecké společnosti považován za odrazový můstek k separatismu a nemůže být akceptován. Dialog se proto opět zastavil.

 

Mladší a radikálnější kurdští vůdci versus turecké nacionalistické strany

Ocalan byl v roce 1999 v keňském Nairobi zadržen a od té doby je držen v tureckém vězení. Postupem času zmírňoval svůj postoj a stále více volal po zastavení ozbrojeného boje a mírovém řešení. Současná výzva proto není ničím novým. Jeho úsilí o mír však nepodporovali mladší vůdci, jako Cemil Bayık. Tito mladší a radikálnější představitelé kurdských extrémistických organizací sice projevují k Ocalanovi úctu, ale nechtěli dlouhou dobu zastavit boj.

 

K poslední výzvě Ocalana se však i Bayık postavil pozitivně a uznal ji. Prohlásil, že nastal čas řešit problém demokratickou cestou³. Nepřímo tak naznačil, že je čas ukončit ozbrojený boj a začít jednat.

 

Ocalanovu výzvu velmi pozitivně přijal turecký prezident Erdoğan⁴. Pokud se totiž podaří ozbrojený boj navždy zastavit a zbavit tak Turecko jednou provždy hrozby teroristických útoků, může si to připsat jako velký úspěch. V takovém případě se mu podaří něco, co se předtím ještě nikomu nepodařilo. Kurdové představují silnou voličskou základnu a mnoho z nich se hlásí ke konzervativnímu islámu. Je zde šance, že bude velká část z nich volit právě prezidenta a jeho stranu AKP.

 

Turecký prezident je ovšem ve vládě v koalici s nacionalisticky orientovanou stranou MHP. Její dlouholetý předseda Devlet Bahçeli byl připraven z vlády vystoupit, pokud by došlo k ústupkům vůči Kurdům, protože se obával, že se vždy jedná pouze o cestu k separatismu. Nyní se však i on postavil k Ocalanově výzvě pozitivně a dokonce navrhl, že by v případě konkrétních činů a opravdového a definitivního složení zbraní ze strany kurdskoých separatistů mohl být snížen dosavadní doživotní trest pro Ocalana⁴. Výzva Ocalana byla zatím velmi pozitivně přijata u většiny tureckých i kurdských představitelů⁵.

 

Zahraničí

Svou roli sehrál určitě i vliv zahraničí. Kurdská otázka byla v době boje s radikálním Islámským státem velmi populární a bojovníci kurdské YPG na severu Sýrie, kteří jsou s Kurdy z turecké PKK propojeni rodově a často i organizačně, se stali symboly někdy až naivních romantických západních představ. Islámský stát je však dávno pryč a na boje v Sýrii se zapomnělo.

 

Západ také často používal kurdskou otázku v tlaku na Turecko. Současný americký prezident má však s prezidentem Erdoğanem velmi dobré vztahy a dokáže se s ním vždy pragmaticky domluvit. V Turecku navíc on i jeho zeť Jared Kushner vlastní nemovitosti a mají zde velké obchodní zájmy⁶. Trump proto již během svého minulého mandátu chtěl ze Sýrie stáhnout americké vojáky, kteří zde de facto chránili Kurdy dobyté území. Nyní, po změně vládnoucího režimu v Damašku, tak může snadno učinit. Kurdy vedená SDF tak v Sýrii nemá dalšího zastánce a musí se domluvit s vládou v Damašku, kterou navíc s Tureckem pojí přátelské vztahy. Její sen o velké autonomii, který by byl hrozbou i pro Turecko, tak končí.

 

I evropské státy Turecko potřebují a jeho destabilizace by nikomu neprospěla. Naivní romantické sny o kurdských hrdinných bojovnících se tak rozplývají jako ranní mlha a západní svět se vrací do reality a k pragmatické realistické politice. Upřímně řečeno, kdo by chtěl podporovat teroristy a radikální bojovníky, kteří zabíjí civilisty a kladou bomby v centru měst. Při pomyšlení na podporu něčeho podobného by si každý západní politik měl vzpomenout na podobné „bojovníky“ v evropských hlavních městech.

 

Je navíc třeba si uvědomit, že byla PKK skutečně teroristickou organizací, která zabila hodně nevinných lidí. I mezi Kurdy používala často nevybíravé, mafiánské a tvrdé metody. Mnoho mladých mužů bylo uneseno z rodin a donuceno se k ní pod hrozbou přidat. Ozbrojenci PKK často obcházeli kurdské podnikatele a rodiny a se zbraní v ruce vybírali peníze.

 

Výzvu Ocalana je tak třeba chápat jako jediný možný a pragmatický krok. Ocalan pochopil, že bojem už nemá co získat a nikdo by ho nepodpořil. Takto má šanci na snížení trestu a a také na to, že se z něho, kdysi teroristy a radikálního bojovníka, možná stane hrdina právě díky míru a výzvě k ukončení bojů. Jinak by upadl v zapomnění. I mladší kurdští radikálové pochopili, že boj nemá dál cenu. Bojem mohou jen ztratit.

 

Pro turecké politiky je zde šance získat hlasy voličů a podporu obyvatel. Pokud se podaří mír skutečně udržet, zbaví se Turecko konečně jedné velké černé můry, která ho trápila po desetiletí.

 

Co bude dál?

Ocalanova výzva má zatím velmi pozitivní odezvu ve všech kruzích. Je velmi pravděpodobné, že alespoň oficiálně boj skutečně skončí. De facto již delší dobu neměl žádnou cenu a nikam nevedl. Je to jediné možné řešení. Nikdo nemůže vyloučit, že se najde pár radikálů, kteří budou chtít pod sebemenší záminkou tento proces narušit. Je však nepravděpodobné, že budou mít velký úspěch.

 

Otázkou spíše zůstává, jak se bude kurdská politická scéna dál vyvíjet. Slova Cemila Bayıka o demokratickém řešení zní krásně. Dají se chápat jako akceptování výzvy ke složení zbraní a k začátku boje politického. Pokud však budou kurdští politici usilovat o autonomii nebo dokonce oddělení Kurdy obývaných území v Turecku, nemohou počítat se sebemenším souhlasem ze strany politiků tureckých. Takový krok by byl zcela nereálný a v takovém případě většina turecké společnosti zatleská jejich uvěznění a odsouzení za separatismus. A buďme k sobě upřímní, neříkejme, že to je něco, co se děje jen v Turecku. Podívejme se na podobné pokusy ve španělském Katalánsku. Kurdští představitelé proto musí být realističtí a neměli by mít nereálné a neakceptovatelné požadavky.

 

Myšlenka na oddělení Kurdy obývaných území v Turecku a jejich připojení k ostatním Kurdy obývaným územím v Iráku, Íránu a Sýrii a vytvoření jakéhosi „velkého Kurdistánu“ nebyla reálná nikdy a objevovala se pouze v hlavách naivních snílků, kteří tento region neznají. Mezi Kurdy v jednotlivých státech regionu panují velké rozdíly a mezi jejich čelními představiteli dokonce velká nevraživost. Je zde navíc více kurdských dialektů a jazykových mutací. Nejedná se rozhodně o kompaktní území, jazyk a kulturu.

 

Pokud bude výzva Ocalan realizována, bude to velké vítězství pro Turecko i pro Kurdy. Zastaví se tím dlouholeté zbytečné krveprolití. Doufejme, že se tak opravdu stane.

 

Tomáš Strnad, odborník na Blízký východ a Jižní Asii

 

Zdroje:

1. https://www.fr.de/politik/unbeugsame-kurdin-11572098.html
2. https://www.ahaber.com.tr/gundem/2021/07/10/baskan-erdogan-sozunu-ettigi-2005-konusmasinda-neler-demisti-iste-cevabi
3. https://rojinfo.com/cemil-bayik-abdullah-ocalan-veut-resoudre-la-question-kurde-par-des-moyens-democratiques-et-politiques/
4. https://www.ulusal.com.tr/siyaset/erdogan-bahcelinin-ocalan-cagrisina-ne-dedi-15067071
5. ترحيب واسع بدعوة أوجلان لإلقاء السلاح | أخبار | الجزيرة نت
6. https://www.businessinsider.com/trump-business-ties-turkey-hotels-syria-2019-10

Titulní fotografie: Unsplash, Levi Meir Clancy