Kúdela, Poborský, Masopust - české stopy v indonéském fotbalu

Kúdela, Poborský, Masopust - české stopy v indonéském fotbalu
15 / 6 / 2022 Pavel Zvolánek

Obránce pražské Slávie Ondřej Kúdela přestoupil do klubu Persija Jakarta. Společně s ním zde bude jako trenér brankářů působit i Jan Klíma. České fotbalové stopy v Indonésii jsou však již téměř šedesát let staré a pamatují největší české hvězdy.

Na konci roku 1963 se na východ vypravilo mužstvo Dukly Praha. Během svého turné sehrálo sedm zápasů, ve všech zvítězilo a dosáhlo celkového skóre 42:4. Kromě reprezentace Kambodži a vybraného mužstva Barmy Dukla také v Medanu zdolala výběr severní Sumatry 4:1 a v Jakartě a Semarangu porazila reprezentaci Indonésie 5:1 a 12:1.

Jednou z opor týmu byl legendární Josef Masopust, který stál i za dalším fotbalovým počinem v Indonésii. V roce 1976 zamířilo do země pod rovníkem mužstvo Zbrojovky Brno, aby se zde zúčastnilo turnaje za účasti olympioniků Sovětského svazu, Hajduku Split a národního týmu Indonésie. Atraktivnímu zájezdu byli někteří hráči ochotni obětovat mnohé. Záložník Karel Jarůšek měl jít na operaci se zlomenou rukou, kvůli jedinečné příležitosti ji však odložil, a tak své ligové zápasy odehrával stylem - sundat sádru, zabandážovat a po zápase opět zasádrovat. Pozdější senátor se pak obvazu nezbavil až do konce své fotbalové kariéry. Pro většinu hráčů šlo o první let Boeingem 747 a také premiérovou zkušenost s tropickým podnebím. Na tamní klimatické podmínky se podle pokynů trenéra Masopusta připravovali již předem, trénovali navlečení, občas v přetopené tělocvičně a také chodili do sauny. Přesto je zaskočila tropická prádelna, která na ně padla už na letišti. „Nedalo se dýchat, a to se člověk ještě ani nezačal hýbat. Během zápasů bylo zakázáno pít, a tak jsme potajmu chodili na záchod. Někteří kluci střídali úmyslně, aby mohli do šatny, kde toho vypili tolik, že na ty, co dohráli zápas, už moc nezbylo,“ vzpomíná jeden z hráčů Zbrojovky Karel Večeřa.

Obě mužstva nastoupila na hrací plochu ve tmě, najednou se rozsvítilo a Češi uviděli stotisícový dav na tribunách. „Po zápase jsme si připadali jako po dešti. Kopačky byly nasáklé, jak kdybychom hráli ve vodě,“ vybavuje si Rostislav Václavíček, který v Asii ukázal svoji důraznost. „Jejich nejlepšího hráče jsem zastavil svým typickým skluzem. Šel do kotrmelců, pak ze hřiště a lidem se to moc nelíbilo. Seběhlo se klubko, hráči se chytli, Pepa Hron se držel s gólmanem, který byl nejmenším hráčem na place. A po zápase začali zase zuřit lidi v ochozech, tak nastoupila policie, hlídala nás ve středu hřiště a vyklidila tribuny. Během pěti minut byl celý ten kolos prázdný, jak to ti lidi stihli, nevím, snad museli nějak slanit.“ První zápas se hrál v Jakartě a důraznější Zbrojovka porazila reprezentaci Indonésie 2:1. Své vítězství, tentokrát 5:0, zopakovala ještě v závěrečném utkání turnaje. Z celého týmu domácí fanoušci nejvíce znali Josefa Masopusta a právě tato česká fotbalová ikona se do Indonésie vrátila.

 

 

V letech 1988 - 91 Masopust převzal tamní reprezentačního mužstvo do 21 let. Jako trenér dostal volnou ruku, a tak společně s ním přiletěl i asistent Milan Bokša a jako masér Karel Pelech. Na turnajích po celé zemi měli vybrat nejlepší tým. Pohybově byli mladí indonéští fotbalisté neobyčejně nadaní. Ctižádostiví hráči díky tréninkovému úsilí dokázali porazit i tamní prvoligová mužstva, slabší stránkou již byla taktika, kam padl míč, tam se seběhli všichni. Těžko překonatelným handicapem byl malý vzrůst a také, jak se svěřil Josef Masopust autorovi tohoto textu, ztráta fyzického fondu během islámského postního měsíce ramadánu, kdy se hráči od východu do západu slunce nedotkli jídla. Vyjednat výjimku z tohoto pravidla se nepodařilo ani českému trenérovi, který se svým týmem zavítal i na dvoutýdenní soustředění do Nymburku.

 

Smutně skončilo působení dalšího českého trenéra Miroslava Janů. Bývalý prvoligový hráč strávil v Indonésii s přestávkami sedm let. Jako kouč zde vedl kluby PSM MakassarArema Indonesia a Persebaya Surabaya. V roce 2013 nešťastně upadnul v koupelně a zemřel v nemocnici v Surabaji.

V devadesátých letech minulého století dosáhl v Indonésii obrovské popularity Karel Poborský, který se stal doslova synonymem pro Českou republiku. Po skončení aktivní kariéry se s tímto hráčem, známým svojí vytříbenou technikou, mohli setkat i tamní fanoušci, a to zejména zásluhou Jindřicha Soukala a českého potápěčského resortu Relax Bali. Vrcholem jejich aktivit se stalo přátelské utkání Czech team 96 s FC Bali United. Český výběr zvítězil 3:1, když dvě branky vstřelil Pavel Kuka a jednu přidal  indonéský reprezentant Made Wirahadi, který hostující tým doplnil. „Hrál se opravdu kvalitní fotbal a musím uznat, že potenciál zde je určitě obrovský,“ ocenil na pozápasové konferenci výkon domácího mužstva Karel Poborský.

Součástí balijského programu českých fotbalistů byl i motivační trénink pro studenty denpasarské univerzity a také seznámení s freedivingem a

potápění k vraku Relax Bali, který se nachází nedaleko resortu Relax Bali jako edukativní a ekologický projekt sledující, jak si oceán postupně vytváří nový korálový útes plný podmořského života. Ponor do úctyhodné hloubky 25 metrů zvládli Karel Poborský, Pavel Kuka, Tomáš Ujfaluši a František Straka.

V roce 2019 se Poborský stal ústřední postavou víkendové fotbalové školy v Jakartě zaměřené na podporu talentů a propagaci fotbalu. Do akce organizované Home Credit Indonesia se zapojilo 1358 malých indonéských fotbalistů.

Pavel Zvolánek, novinář, průvodce a cestovatel, žijící v Indonésii