Korejské jaderné reaktory ve stínu soudních sporů
Podle International Atomic Energy Agency je na světě více než 400 jaderných reaktorů. Nejvíce ve Spojených státech, které následuje Čína, Francie a Rusko. I když jsou jaderné reaktory s námi více než šedesát let, nejrozšířenějším a nejspolehlivějším typem je stále tlakovodní reaktor ze šedesátých let. Tlakovodní reaktor vhání pod vysokým tlakem vodu k jádru reaktoru, kde se ohřívá a pára pak putuje do generátoru vyrábějící elektrickou energii. Na konstrukci tlakovodního reaktoru se od té doby nic podstatného nezměnilo. Byly to právě tlakovodní reaktory, které Korejci, Francouzi a Američané nabídli pro dostavbu Dukovan. Pojďme se proto podívat blíže na dvě země – Jižní Koreu a Francii.
Jelikož Jižní Korea byla a je stále zcela závislá na dovozu fosilních paliv, začal v sedmdesátých letech minulého století masivní tlak na výstavbu jaderných elektráren, které měly omezit závislost na importu surovin. První reaktor Kori 1 by spuštěn v roce 1978 a byl postaven americkou Westinghouse na klíč. Korea se ale v té době inspirovala i v Evropě a Kanadě. Jižní Korea nyní provozuje 26 jaderných reaktorů, které pokrývají třetinu výroby elektrické energie, a staví další jaderné bloky.
Spuštění prvního reaktoru iniciovalo překotnou výstavbu dalších, avšak již pod taktovkou korejských firem, které přebíraly západní technologie a upravovali je do svébytného návrhu výstavby jaderné elektrárny tzv. „Korean Standard Nuclear Power Plant“. Ten se brzy stal zavedeným pojmem pro stavbu jaderných elektráren. Postupem času se vyvinul do OPR-1000 (Optimised Power Reactor) a byl nabízen pro export v jihovýchodní Asii.
Reaktory, které by Jižní Korea použila pro dostavbu Dukovan, jsou APR1400 (Advanced Pressurised Reactor). Vývoj APR1400 začal již v roce 1992 a ač je v názvu Advanced tj. pokročilý, změny jsou spíše evoluční než revoluční. Je zajímavé, že i APR1400 stále vychází z technologií Westinghouse, a tedy i z jejího vlastnického práva na duševní vlastnictví (IPR neboli Intelectual Property Rights). Proto s sebou jaderné reaktory z Jižní Koreji stále nesou nebezpečí soudních sporů.
Westinghouse ostatně vede od roku 2022 ve Spojených státech soudní při, ve které se snaží dokázat, že jaderné reaktory z Jižní Koreje by měly podléhat americkým exportním kontrolám. Jižní Korea před vítězstvím v Česku dodala jen jeden reaktor v zahraničí, a to ve Spojených arabských emirátech. Zde se ale dohodla s Westinghousem tak, že je zapojila jako subdodavatele. V Česku se dohodnout nechtěla a nyní připouští, že podcenila možnost soudních sporů s Westinghouse po rozhodnutí České vlády v její prospěch.
Ve Francii, jakožto v zemi konkurenta Jižní Koreje na dostavbu Dukovan začal vývoj jaderných technologií již v roce 1896, když Henri Becquerel objevil spontánní radioaktivitu. K připojení první francouzské jaderné elektrárny do sítě však bylo potřeba dalších 67 let. První jaderný reaktor se jmenoval Chinon 1 a byl spuštěn v roce 1963. V reakci na ropnou krizi v roce 1973 rozhodla francouzská vláda, že je třeba minimalizovat energetickou závislost země na importu surovin. Protože Francie nemá ložiska uhlí ani plynu, a protože vodní elektrárny rychle dosáhly svých kapacitních možností, začaly být protežované jaderné elektrárny. V současné době Francie provozuje 56 reaktorů na 18 lokalitách. Jaderné reaktory dále postavila v Číně, Velké Británii a Finsku. V posledních dvou jmenovaných zemích výstavbu provází nebo provázely obrovské problémy.
I když jedny z první reaktorů byly odvozeny od návrhu Westingouse, v dalších šlo již o vlastní vývoj pod taktovkou firmy Areva, o které jsme často slyšeli v souvislosti s dostavbou Dukovan. Areva vznikla v roce 2001 spojením Framatome, která mimochodem inspirovala i vývoj v reaktorů v Jižní Koreji, a jaderného byznysu firem Siemens, Cogema a Technicatome. Již před vytvořením Arevy začal Framatome a Siemens vyvíjet tzv. EPR reaktor (European Pressurised Water Reactor). Sama Areva pak ve vývoji pokračovala s cílem zjednodušit design a ušetřit. Zrodil se tak jaderný reaktor EPR2, který se stal základním stavebním kamenem pro rozvoj jaderné energetiky ve Francii (prezident Macron oznámil výstavbu nových bloků). Areva nabídla jeho zmenšenou verzi i pro dostavbu Dukovan.
Jaderná energie začíná chytat druhou mízu. Poohlíží se ni technologičtí giganti jako Google, Microsoft nebo Amazon, kteří hledají stabilní zdroj elektrické energie pro napájení datových center, ve kterých běží na NVIDIA čipech modely AI. Americká vláda mimochodem z toho důvodu dotuje oživení již zavřených jaderných elektráren. Poohlíží se po ni i země jako Česká republika, Polsko, Francie s cílem nahradit špinavé uhlí a dekarbonizovat svoji energetiku.
V neposlední řadě pak na scénu vstupují malé modulární reaktory, které slibují zlevnění a rychlení výstavby jaderných elektráren. Čas napoví, jestli oživení jaderné energetiky bude mít racionální základ nebo jepičí život. Výstavba jaderných elektráren alespoň v Evropě nevede přes veškeré snahy politiků k takovým koncovým cenám elektrické energie, který by jak evropský spotřebitel, tak i evropské firmy byly ochotny zaplatit.
Ivo Procházka, odborník na digitalizaci