Když armáda v Myanmaru drží tygra za ocas

Když armáda v Myanmaru drží tygra za ocas
4 / 2 / 2021 Pavel Zvolánek

Přicházejí jako nečekané prudké bouře, převrátí figury rozestavěné na politické šachovnici a zcela změní poměry nastolené volbami. Ještě minulý čtvrtek jednali v hlavním městě Neipyijto zástupci myanmarské vlády s domácí generalitou o tom, jak upustit páry z kotle napěchovaného napětím z výsledků loňských listopadových voleb, ve kterých s převahou zvítězila Národní liga pro demokracii domácí ikony boje za svobodu Aun Schan Su Ťij. Armáda se dožadovala zrušení volební komise, Su Ťij to však odmítla.

Ještě v sobotu armáda tvrdila, že fámy o nadcházejícím puči se nezakládají na pravdě, ale již v pondělí zažil Myanmar svůj čtvrtý vojenský převrat v moderní historii a do řady generálů, kteří vzali moc do svých rukou přibylo další jméno – generála Min Aun Hlaina.

 

Poprvé vstoupila armáda na scénu již v roce 1958 a držela zemi pod kontrolou po dva roky. Stejnou dobu trvalo, než generálové opět moc převzali, i tentokrát v podobné roli toho, kdo vyřeší problémy, které civilní vláda není schopná zvládnout. Převratové aranžmá může svou nečekaností připomínat výjevy ze zatýkání komunistických pohlavárů v padesátých letech.

 

Hlavní aktér připravované akce, generál Ne Win, se ještě vpředvečer puče dobře bavil na představení čínského baletu v hlavním městě, následující ráno, 2. března 1962, jeho jednotky pozatýkaly členy vlády. O tom, co se chystá, nevěděli ani Ne Winovy nejbližší spolupracovníci. Kromě syna tehdejšího prezidenta se samotný převrat obešel bez obětí, k výraznějšímu násilí sáhla armáda až během studentských protestů o půl roku později.

 

Následně Ne Win zavedl zemi do izolace a nainstaloval socialistický režim s jedinou politickou stranou kombinující marxistickou ideologii s buddhismem a nacionalismem. Své kroky generál omlouval tím, že zabránil rozpadu země a slovy, že parlamentní demokracie se nehodí do místních podmínek…

 

Další z myanmarských převratů byl spíše než náhlým úderem z nebe plánovanou akcí, kterou by šachisté nejspíše nazvali vynucenou obětí. V krizové situaci masových protestů, zahájených studenty 8. srpna 1988, se v rezidenci Ne Wina sešla generálská skupina určená k provedení státního převratu. Svůj čin vysvětlili obvyklou potřebou zachránit národ, historie jim však nezapomene krveprolití, které si vyžádalo tisíce lidských životů.

 

Dějinnou spravedlností však osud nechal převratovým vítězům ochutnat i odvrácenou stranu mocenské mince. Ne Win zemřel v domácím vězení, stejného nakládání se dostalo i dalším členům generálovy rodiny, včetně jeho o vnuků a dcery, kteří měli připravovat převrat. Přímo z letiště putoval do domácího dohledu v říjnu 2004 také generál Khin Nyut zapletený do puče v roce 1988.

 

Letošní vojenský převrat v Myanmaru zachytila - patrně nechtěně - místní influencerka. 

 

Předchozí myanmarské převraty spadaly do předinternetového období, které z přebírání moci činilo relativně nepříliš komplikovanou záležitost. Stačilo obsadit rozhlas a nechat přečíst připravené prohlášení, obsadit strategické dopravní uzly, internovat čelní politiky i armádní kritiky a vyhlásit výjimečný stav, který šlo v případě potřeby protáhnout na roky.

 

Poslední z řady myanmarských pučistů se kromě telekomunikací museli postarat i utnutí provozu na internetu a umlčení sociálních sítí. Ještě vážnější problém však spočívá v odpovědi na otázku, jak naložit s právě nabytou mocí. S hledáním správného řešení se potýkali i předchozí pučisté. Vůbec první z nich, generál Ne Win, svého rozhodnutí prý později litoval, ale zároveň jedním dechem dodával, pokud už tygra chytnete za ocas, nesmíte ho pustit.

 

Pavel Zvolánek, novinář a cestovatel