Jsou volby v Myanmaru novou příležitostí pro legendární Su Ťij?

Jsou volby v Myanmaru novou příležitostí pro legendární Su Ťij?
17 / 11 / 2020 Pavel Zvolánek

Sedmatřicet milionů voličů, z toho pět milionů těch, kteří se hlasování účastnili poprvé, tento týden rozhodlo o tom, že novou vládu v Myanmaru, v zemi až do roku 1989 známé jako Barma, bude sestavovat Národní liga pro demokracii (NLD). Strana vedená pětasedmdesátiletou Aun Schan Su Ťij dosáhla drtivého vítězství, kterým překonala i svůj předchozí triumf z roku 2015. 

Po půlstoletí určovala běh života v Myanmaru armáda, někdy zcela bizarně, jako když měnila dopravní předpisy podle rad astrologů, nebo když zcela nečekaně přestěhovala hlavní město z Yangonu do Neipyijto ve vnitrozemí. Svůj prst ze spouště moci sundali muži v uniformách teprve v roce 2011, o čtyři roky později se myanmarskými volebními místnostmi jako vítězné tornádo prohnala NLD, letos bude její vítězství ještě výraznější. Volební komise potvrdila, že tato strana získala nejméně 384 křesel a při sestavování vládního kabinetu se tak nemusí ohlížet na ostatní.

 

Za jiných okolností by v demokratickém světě musely v tuto chvíli létat zátky od šampaňského, na oslavu legendární ikony svobody a potvrzení toho, že nezměrná vůle dokáže zdolat i zdánlivě neprorazitelnou zeď, postavenou z cihel vojenského režimu. Nenásilnou sametovou kampaň Su Ťij obdivoval celý svět.  Svému zápasu přinesla jako disidentka i velké osobní oběti, patnáct let strávila v domácím vězení, během kterých nemohla vidět své dva syny. Odmítla i nabídku navštívit svého manžela, umírajícího v zahraničí na rakovinu. Součástí svolení k výjezdu do zahraničí totiž byla i podmínka, že se již nikdy nevrátí do Myanmaru. 

 

Aun Schan Su Ťij se narodila ještě v Britské Barmě 19. června 1945 jako dcera zakladatele nezávislosti   generála Aun Schana. Do politiky vstoupila v roce 1988, když se vrátila domů z Velké Británie, aby se postarala o svoji nemocnou matku. V rozbouřené zemi se zapojila do protirežimních protestů a o dva roky později její strana NLD vyhrála volby, které však vojenská junta odmítla uznat. V následujících letech hranice jejího života vymezoval dům na břehu jezera v hlavním městě. V roce 2010 byla z domácího vězení propuštěna a zahájila vítězné volební tažení. Vzhledem k tomu, že její manžel byl cizinec a také její synové jsou cizími státními příslušníky, nemůže se podle ústavy stát prezidentkou, de facto však zastávala nejvyšší post v Myanmaru prostřednictvím funkce ministryně zahraničí, státní poradkyně a prezidentské mluvčí. 

 

Příběh Aun Schan Su Ťij vypadá jako pohádka s dobrým koncem, ale bývalá disidentka dnes již není tou dámou, o které zpívali na svých koncertech U2, režisér Luc Besson natočil film a která za svůj zápas obdržela v roce 1991, ještě v domácím vězení, Nobelovu cenu míru. 

 

Na místě kdysi respektovaného pomníku zůstal jen prázdný podstavec a legendární vůdkyně opozice je dnes političkou, která nedokáže zabránit perzekuci menšin ve své zemi. „Pokud jde o lidská práva, zklamala,” řekl David Mathieson z Human Rights Watch.

 

Neposkvrněný obraz morální ikony se začal ztrácet někdy před třemi lety. Myanmarská armáda vyhnala ze země tisíce příslušníků etnické menšiny Rohingyů, a OSN operaci označila za etnické čistky. Násilím se zabýval i Mezinárodní soudní dvůr v Haagu i Mezinárodní trestní soud. Podle myanmarské armády se jednalo o operaci na potlačení militantů, Su Ťij armádní verzi podpořila. 

 

Od vyhlášení nezávislosti země v roce 1948 v Myanmaru probíhají v různé intenzitě boje s etnickými menšinami, hlavním kritériem hodnocení Su Ťij se stali muslimští Rohingya, obývající pohraniční oblasti zvané Rakhinský stát.  

 

Napjatá situace v tomto regionu se již táhne dlouhá léta a jakýkoliv drobný konflikt má potenciál přerůst v rozsáhlou erupci násilí. V červnu 2012 zde při srážkách mezi muslimy a buddhisty zahynulo 200 lidí. Na začátku stála vražda a znásilnění mladé buddhistky. 

 

Konflikt v Rakhinském státu přetéká i do zahraničí, kde se naopak obrací proti tamním buddhistům. Jako odveta za příkoří na muslimech, páchaných myanmarskou buddhistickou většinou, tak byli v roce 2013 v Malajsii rozsekáni mačetou čtyři buddhisté, v indonéské Jakartě verbovali dobrovolníky na obranu Rohingyů příznivci radikální Fronty obrany islámu, FPI. Podmínkou zařazení do jejich sborů měla být ochota položit život za své náboženství a stát se mučedníkem islámu. 

Asi milionová populace Rohingya je nejpočetnějším etnikem vyznávajícím islám na území Myanmaru. Většina z nich žije v oblasti při hranicích s Bangladéšem, tvořících přechod mezi světem asijského islámu a buddhismu. Další statisíce se nacházejí v okolních zemích poté, co byli nuceni opustit Myanmar, kde jsou vystaveni neustálé perzekuci. Podle OSN jde o jednu z nejvíce pronásledovaných menšin na světě.

 

Myanmarská vláda je jako etnikum neuznává, v roce 1974 byli Rohingyové zbaveni občanství a stali se obyvateli bez vlastní země. Pro většinové buddhistické obyvatelstvo představuje islámská minorita   vetřelce, kteří by se měli vrátit do své domoviny Bangladéše dříve, než populačně převáží zatím majoritní buddhisty. Ti v Myanmaru tvoří přibližně 87 procent obyvatelstva.

 

Od roku 2015 uprchlo před vojenskými represemi z Myanmaru více než 900 000 Rohingyů. Jenom během šesti měsíců roku 2017 překročilo hranice do sousední Bangladéše 625 000 příslušníků této etnické menšiny. Zatímco myanmarská armáda hovořila o operaci namířené proti ozbrojencům, kteří v neklidném regionu zabili dvanáct vojáků, svědkové popisovali mučení a vraždění civilistů, hromadné znásilňování a satelitní snímky zaznamenávaly vypálené vesnice. Mezi četnými hlasy odsuzujícími násilí však jeden chyběl – hlas domácí ikony boje za lidská práva. 

 

Namísto odsouzení násilí na muslimské minoritě Aun Schan Su Ťij opatrně mluvila o tom, že termín etnické čistky je příliš silným popisem toho, co se v pohraničí děje, a jejím cílem je usmíření a toho nelze dosáhnout příklonem na jednu stranu konfliktu. Podobné manévrování by se dalo u jiného politika chápat.  Zvláště když Aun Schan Su Ťij musí balancovat mezi domácími nacionalisty a nevyzpytatelnou armádou, nad kterou nemá plnou kontrolu, a na problém, který zdědila, neexistuje jednoduchý zázračný návod, použitelný přes noc. 

 

Jak připomněl její poradce Win Htein, po dlouhých letech vojenské diktatury nelze mít příliš velká očekávání. Pro bývalé podporovatele ze zahraničí je však podobné taktické manévrování příliš málo, vždyť Aun Schan Su Ťij není tuctovou političkou. Jako disidentka se nebála postavit brutálnímu vojenskému režimu v době, kdy se nemohla spolehnout na více než sílu slova. Tehdy říkala, že byste nikdy neměli dopustit, aby vám strach bránil udělat to, o čem víte, že je správné. Nyní na sebe navlékla až příliš pragmatický kabát a nasadila si slepecké brýle. Jak však pro BBC uvedl bývalý americký velvyslanec v Myanmaru Derek Mitchell, příběh Aun Schan Su Ťij je také naším příběhem. „Možná se nezměnila. Možná byla důsledná a my jsme prostě neznali úplnou složitost toho, kým je.“  Silný mandát, který si Su Ťij nyní odnáší z voleb, jí dává šanci, aby i v reálné politice konečně dostála postojům, které zastávala v době, kdy svoji zemi nemohla vidět jinak než přes plot svého domu na břehu jezera v Yangonu.

 

Pavel Zvolánek, novinář, průvodce a cestovatel žijící v Indonésii