Jak zregulovat technologické giganty?
Jako Big Tech se ve Spojených státech neformálně označují technologičtí giganti, kteří naprosto dominují nejenom informačním technologiím, ale i kvartálnímu prezentování finančních výsledků na burze. Jejich pravidelné představování nových produktů, v čele s jejich generálními řediteli, však více připomíná vystoupení rockových hvězd, než prosté uvádění nových produktů a služeb na trh.
Big Tech obvykle zahrnuje následující společnosti: Alphabet (vlastník Google), Amazon, Apple, Meta (dříve Facebook) a Microsoft. Každá z jmenovaných společností se na tento seznam dostala zcela jinou historií.
Aphabet začal s vyhledávačem Google, Amazon jako prodejce knížek přes Internet, Apple jako výrobce chytrých telefonů (pokud opomineme první fázi, ve které dominovala ne příliš komerčně úspěšná výroba počítačů), Meta jako sociální síť pro studenty na Harvardu a Microsoft jako výrobce operačního systému Windows.
Přes své nesourodé počátky je spojuje víra v budoucnost informačních technologií, která se u všech přetavila ve fenomenální komerční úspěch. Mnoho lidí si neuvědomuje, jak silně se každá společnost dotýká našich životů v mnoha různých oblastech od prodeje hardware (telefony, tablety, hlasoví asistenti, herní konzole, sluchátka, hodinky), přes fyzické zboží, služby a aplikace na online tržištích až po reklamu, která na nás dotírá ze všech stran.
V posledních letech se dominance Big Tech umocňuje přesunem aktivit směrem do cloudu a subskripcí, které nahrazují jednorázové koupě zboží pravidelnými poplatky. Big Tech naléhají na zákazníky, že již není moderní zboží vlastnit, ale pronajímat si ho jako službu. Obzvláště se to týká celých informačních systémů, které podniky a státy houfně přesunují do cloudových úložišť. Cloudový byznys tak vykazuje robustní růst zvláště v podnikové sféře, protože firmy setrvale pokračují v digitálních transformacích, nehledě na zhoršující se makroekonomické prostředí. Ač koncoví uživatelé cloudový výpočetní výkon většinou přímo nevyužívají, cloud je skryt za mnohými službami a aplikacemi, které si předplácí.
Výrazné dominantní postavení na trhu, které spojuje všechny Big Tech, však přitahuje i pozornost regulátorů. Vlády se u Big Tech primárně soustředí na následující oblasti:
- Nakládání s osobními daty koncových uživatelů, které přinesl do popředí pozornosti skandál Cambridge Analytica. Big Tech shromažďují data o koncových uživatelích bez omezení a bez skrupulí je využívají pro své obohacení v podobě cíleného prodeje reklamy.
- Podporu konkurenčního prostředí, protože se Big Tech svojí překotnou expanzí dostaly do oligopolního postavení. Firmy jsou natolik veliké, že je téměř nemožné, aby je na trhu v krátkodobém horizontu jakákoliv konkurence ohrozila.
- Technologie jako je rozpoznání obličejů, které mohou potenciálně velmi narušovat soukromí jednotlivců, nebo algoritmy, které prioritizují závadný obsah výměnou za sledovanost, a tedy prodej reklamy.
Ve Spojených státech se komplexní regulace prozatím nechystá. Spojené státy se nejspíše budou inspirovat v Evropě. Byla to právě Evropská unie, která před lety představila General Data Protection Regulation (GDPR) regulaci. GDPR byl první pokus řídit, jaká data koncových uživatelů mohou poskytovatelé služeb na internetu ukládat. EU nedávno na GDPR navázala a schválila tzv. Digital Markets and Digital Services Acts, který dále reguluje poskytování digitálních služeb. Více například zde: https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/digital-services-act-package Big Tech jsou natolik úspěšní a s natolik velkými rezervami v hotovosti, že jsou schopni překlenout z jejich pohledu nepříznivá období.
Na rozdíl od Spojených států je regulace Big Tech v Číně mnohem snazší, protože rozhodnutí závisí jen na centrální vládě. Motivy, proč se Čína rozhodla drakonicky zakročit proti gigantům jako Alibaba, Tencent a Didi, jsou komplexní. Od obavy z jejich přílišné moci, enormní soustředění dat o koncových uživatelích, které vláda nemá plně pod kontrolou, lepší distribuce bohatství (tržní kapitalizace Alibaby a Tencent byla u každé kolem 800 miliard dolarů) a konečně přesunutí pozornosti směrem ke strategickým dovednostem, jako je v případě Číny výroba.
Na jedné straně se Číně jakékoliv odvětví reguluje oproti západním demokratickým zemím relativně snadno, na druhou stranu hrozí, že s nepromyšlenými a unáhlenými regulacemi vylijí dítě i s vaničkou. V centrálně řízené Číně se totiž velmi těžko koriguje nastavený kurz. V případě Big Tech mohou přijít o inovativní prostředí, které vyvíjí IT technologie důležité i pro budoucnost samotné Číny.
V blízké budoucnosti budou byznysu a investicím Bich Tech dominovat následující tři klíčové oblasti:
- Technologie spojené s budováním metaverse tj. virtuální světem, který zatím stojí nemalé prostředky, investované do vývoje bez garancí jejich brzké návratnosti.
- Překotně se rozvíjející technologie umělé inteligence (AI), které se budou prolínat se všemi službami internetu.
- Cloud a cloudové služby.
Proti byznysovému rozvoji pak půjdou pokračující regulace speciálně v oblasti shromažďování dat o koncových uživatelích, případně jejich významné tržní síly. Masivní problém Big Tech je, že závratně rychlou expanzí dostáhly téměř monopolního postavení. Se stejnou rychlostí, s jakou představují nové produkty a služby, také ničí potenciální konkurenci. Málokterý subjekt jim dokáže v dlouhodobém horizontu odolat.
Jaký vliv bude mít jejich dominantní postavení na kvalitu a cenu služeb, které nám konzumentům poskytují, na pestrost výběru, na konkurenční prostředí, a konečně na inovace, které nás ženou dopředu? Klíčové odpovědi budeme hledat jen v regulatorních rámcích, které jako jediné budou schopny výrazně promluvit nejenom do jejich, ale i do budoucnosti nás, zákazníků.
Ivo Procházka, expert na internet věcí a digitalizaci