Jak se v Číně domestikuje hip-hop?

Rapování jako výrazový prostředek subkultury hip-hopu to měl snazší: veřejnému vkusu sedí více než expresivní afroamerická rocková drsnost vzešlá z amerického rhythm and blues. Rapování v Číně baví rytmizujícím recitativem, který nemá daleko k svému předchůdci v podobě tradičního lidového žánru vypravěčů příběhů na tržištích za doprovodu bubínků a klapání kastanět.

 

Zatímco rock se dostal do ČLR s velkým zpožděním od 80. let a přežíval v prostředí studentských kampusů na okraji pozornosti mimo dosah státních médií, rapeři měli v roce 2017 nástup rychlý a impozantní. Jak v případě masového rozšíření rocku napomohla levná CD v 90. letech, tak hip-hop a rap po krátké inkubaci v undergroundu brzy vyletěly na vlně internetu a komerčních video platforem.

 

Jak se v Číně rapuje

Zjevení subkultury hip-hopu v roce 2017 explodovalo na komerční streamovací platformě iQiyi tak, až si jí všimly oficiální státní Global Times, a následně i Státní úřad pro tisk, publikační činnost, rozhlas, film a televizi (SAPPRFT), který většinu rapperů v roce 2018 vyřadil ze státních televizních a rozhlasových stanic z důvodu „vulgarity a nevhodných standardů". Módní vlnu, která v popularitě a sledovanosti trhala rekordy na netu, se ovšem nedalo zastavit a řada interpretů našla cesty, jak se zákazům vyhnout, či dokonce nastartovat na ní kariéru.

 

 

Natvrdo tak kupříkladu činí skalně prorežimní formace Incident Tchien-fu (天府事变), která v anglicky zpívaném klipu Rudá síla (红色力量) explicitně a řekněme i dost sprostě vynadá kdekomu – od tehdejší tchajwanské prezidentky Tsai až po její západní darebné podporovatele. Jejich podobně známý propagandistický klip This is China nám zase pomáhá vyvracet pomluvy západních médií a vidět Čínu tím náležitě správným způsobem.

 

 

Do ideologického klání pochopitelně vstoupila i vládní platforma Xinhua rapující propagandistickou animací chválící stranu a vládu, které se daří vše, na co sáhne, a to, jak potlačuje korupci. Při brouzdání na YouTube lze ovšem narazit i na „naše západní a správné" rapování o ČLR a Si Ťin-pchingovi, zatímco čínská oficiální scéna masivně kontruje. Divák ať si v bohaté nabídce sám vybere.

 

 

Rapování po svém

I přes cenzuru si rappeři díky pokračujícímu přístupu do komerčních médií a na internetu našli místo poblíž popového mainstreamu, který s oblibou prezentuje soutěže a hitparády hiphopových hvězd. Pokud jde o případné zákazy, není nad lepší reklamu všude na světě. Sex sem – sex tam plus tetování je cool už i v Číně.

 

Svou žánrovou identitu si většina interpretů razí vlastní cestou v počínšťování převzaté západní subkultury, tak jako ostatně u kulturních importů vždy. Čínský hip-hop s oblibou užívá míchání místních dialektů a slangů, hudební spodek občas přibarvuje tradičními čínskými hudebními nástroji. V textech raperů se snoubí hořkost s ironií, sociální nerovnost, velkoměstská deprese, osamělost, nuda na periferii, řádění s kámoši a rvačky s nepřátelskými partami.

 

 

Hip-hop se tak přes všechny filtry od politiky po komercializaci uchytil jako zavedená městská lidová subkultura v rozpětí od slušňáků až po rošťáky à la gangsta. Naštěstí jsou tu i slušně rapující hoši v armádě.

 

 

Síla kulturní tradice

Podnětnou akademickou reflexi čínského hip-hopu publikuje mimo jiné autorská dvojice Čao a Lin (Zhao a Lin) cestou diskurzivní analýzy rapovaných textů a internetových chatů o nich, ve kterých se importovaná západní subkultura snoubí s čínskou literární tradicí. Odkazují přitom k pojmu ťiang-chu (jianghu 江湖), který v čínštině doslova znamená řeky a jezera a pojí se s romantizovaným obrazem života lidí na kraji společnosti – mnichů, literátů, ale také psanců a rváčů.

 

Soudobá žánrová tradice na pomezí čínské literatury, filmu, bojových umění a animovaných seriálů zpětně odkazuje k dávné dynastické předloze ťiang-chu, vzkvétající za dynastie Sung (Song, 960–1279). Původní čínský román z pozdější doby (dynastie Ming, 1368–1644) reprezentující širší proud ťiang-chu příběhů a jejich kompilací, pod názvem Příběhy od jezerního břehu (Šuej-chu čuan) o dobrodružstvích bandy psanců, přisuzovaný autorovi Š’ Naj-anovi (Shi Nai’an), vyšel u nás v českém překladu sinologa Augustina Paláta.

 

Analýza Čao a Lin o projevech předních čínských rapperů a odezvě jejich fanoušků nachází spojitost životního pocitu a postoje života mimo hlavní proud. Souputníci čínského hip-hopu vyznávají nadčasové paralelní hodnoty a společensko-estetické kódy, které je spojují v prožitku autentického, dosti nuzného, leč dobrodružného života na okraji. Takové mikrokomunity sdílejí hodnoty kamarádství a loajality. Příležitostné narážky rappera Gaie z Čchung-čchingu na činy zbojníků z Příběhů jezerního břehu odkazují k lidové revoltě proti místním pořádkům cestou „brát bohatým, dávat chudým, sdružit spravedlivé".

 

 

Jakmile mimomainstreamové hvězdy zafúzovaly s mainstreamovými médii a projevily vstřícnost vůči státní cenzuře dbající o slušnost mládeže, ze syrové drsnosti rapperů jako výše zmíněný Gai a spol. se nakonec vyklube uhlazenější mladý interpret mířící do mainstreamového popu. Jeho ostřejší rapy z dřívější produkce jsou naštěstí díky internetu ještě stále k vidění.

 

 

Čínskému rapování nelze upřít mladistvou energii, autentickou generační výpověď a velkoměstskou lidovou reflexi zdola. Ani tam však nenajdeme volání po svržení režimu – politika je přece také šit.

 

Rudolf Fürst, politolog a sinolog

Úvodní foto: Unsplash.com/Ben Wiens

 

Použitá literatura:

Mengyu Luo a Wei Ming, From Underground to Mainstream and Then What? Empowerment and Censorship in China’s Hip-Hop Music, Critical Arts, 2020.

Yupei Zhao a Zhongxuan Lin, ‘Jianghu flow’: Examining cultural resonance in The Rap of China, Continuum, Journal of Media & Cultural Studies, 27. 4. 2020.

Rudolf Fürst, Taming rock music in communist states: Politicisation of Western popular culture in East Europe and mainland China, New Perspectives, 7, 2021.