Jádro zvýší energetickou bezpečnost, ale ne za dnešní ceny

Potíže s výstavbou jsou pochopitelné. Od konce masivní výstavby se dodavatelské řetězce rozpadly, zkušenosti s vedením velkých projektů výstavby jaderných elektráren zmizely, lidé odešli do důchodu a s nimi i jejich znalosti. Resuscitovat výstavbu se nedaří, a to i z důvodu masivního tlaku EU na výrobu energie ze zelených zdrojů, kam jaderné elektrárny úplně nepatří. Zatím jsme si v Evropě popravdě ale neodpověděli na otázku, jaké zdroje elektrické energie potřebujeme a jak bude energetika za několik desítek let vlastně vypadat.

Než se postaví nové jaderné elektrárny, u kterých se začíná připravovat projekt jako u nás nebo v Polsku, bude energetika pod vlivem překotné výstavby malých i velkých fotovoltaických (FVE) a větrných elektráren vypadat úplně jinak. Tyto nové zdroje vyrábí elektrickou energii sporadicky (rozuměj ne kontinuálně jako například jaderná elektrárna), což energetiku mění v několika zásadních směrech.

• Od velkých centrálních zdrojů přecházíme k řadě menších, lokálních s proměnlivou výrobou.
• Distribuční sítě se přestavují tak, aby zvládly i toky elektřiny směrem od malých distribuovaných zdrojů k potenciálním zákazníkům.
• Jak houby po dešti rostou malé domácí FVE elektrárny s bateriovými úložištěm, které snižují energetickou závislost domácností na centrálních zdrojích. Bateriová úložiště se začínají používat i pro stabilizaci páteřní sítě.
• S FVE elektrárnami přichází jedna výzva, a tou jsou přebytky elektřiny, když slunce svítí. Když slunce svítí, všechny FVE vyrábí elektřinu, zaplaví jí trh a její cena se často dostává do záporných hodnot.
• Předchozí bod vede k postupnému přebudování energetické sítě na inteligentní, kdy se spotřeba flexibilně řídí podle množství elektrické energie v síti. Jinými slovy se vaše pračka nezapne tehdy, když potřebujete vy, ale tehdy, když je v síti přebytek elektrické energie.

Až budou nové jaderné elektrárny za patnáct či spíše dvacet let spuštěny, ocitnou se v prostředí, které jim nevyhovuje, na rozdíl od tradičního režimu kontinuální výroby elektrické energie, tzv. režimu základního zatížení sítě. Jaderné elektrárny z principu nejsou a nebudou stavěné na flexibilní výrobu, kdy si elektrárnu zapínáte a vypínáte podle potřeby, například jestli slunce svítí nebo ne.

Jak už bylo řečeno, od konce masivní výstavby jaderných elektráren v Evropě se rozpadl dodavatelský řetězec, zmizeli lidé a s nimi jejich procesní znalosti, jak elektrárnu postavit, podstatně se také ztížil regulatorní rámec (zvyšuje cenu a zpomaluje výstavbu). Cena nového bloku jaderné elektrárny s přihlédnutím k aktuální ceně Hinkley Point C a Olkiluoto se pohybuje kolem 700 miliard korun. Z toho cena postavení samotného bloku je cca jen třetinová. Zbylé dvě třetiny jsou úroky a náklady na porytí rizik projektu. Cena vyrobené energie tak určitě nebude slibovaných 100 euro za MWh, ale podstatně vyšší.

Pokud začneme nový blok stavět teď, bude stát podstatně více než historických 100 miliard, za které se postavil před dvaceti lety blok Temelína. Je důležité se uvědomit, že ČEZ jakožto soukromá firma si na výstavbu musí půjčit peníze, protože sama neufinancuje ani oněch 100 miliard ve starých cenách.

Kdyby stát výrobu elektrické energie ČEZ zestátnil, mohl by si půjčit levněji, lépe ošetřit rizika a návratnost prodloužit na třeba 80 let. Stát je sice schopen ČEZ pomoci, ale každá pomoc soukromé firmě podléhá notifikaci EU. Ta sice pomoc schválila, ale omezila splacení státní půjčky na 30 let a výkup elektrické energie za garantované ceny (tzv. Contract for Difference) na 40 let. EU nepreferuje jaderné zdroje pro výrobu zelené energie, a tak se není čemu divit, že podmínky, za kterých státní pomoc schválila, jsou velmi přísné.

Aby komplikací s resuscitací jaderné energie nebylo málo, vláda vybrala korejskou KHNP navzdory faktu, že vede dlouhodobý právní spor s rivalem Westinghouse.  Jádrem sporu Westinghouse a KHNP je užití amerických technologií v jaderných reaktorech KHNP. Westingouse tak efektivně brání nasazení korejského jaderného reaktoru v České republice. KHNP navíc kromě jaderné elektrárny v Saudské Arábii nic po světě nepostavila. Kvůli sporu KHNP a Westinghouse vycouvali Poláci z dohody s KHNP o výstavbě jaderné elektrárny a raději se domlouvají s Westinghouse.

Vidíme, že výzev, kterým obnovení jaderné energetiky čelí nejen v České republice, je hodně.  Jaderné elektrárny nám pomohou stabilizovat základní zatížení sítě a zvýšit energetickou bezpečnost, ale ne za současnou cenu elektrické energie. Rozdíl přitom nezaplatí nikdo jiný než my, daňoví poplatníci a spotřebitelé elektřiny.

Ivo Procházka, odborník na digitální transformaci

Foto: Unsplash.com