Investiční dohoda EU a Číny bez zbytečné ideologizace

Investiční dohoda EU a Číny bez zbytečné ideologizace
6 / 1 / 2021 Vít Vojta

Osmileté, více než dvacetikolové jednání o podmínkách investorů dvou velmocí – EU a Číny – vyústilo 30. prosince 2020 do podpisu přelomové dohody. Ta nahradí dosavadní bilaterální dohody jednotlivých zemí EU a všem sjednotí podmínky. Účinná však bude až po schválení Evropským parlamentem a Radou, po dalších dlouhých měsících legislativní procedury. V Evropském parlamentu se proti dohodě ozývají hlasy, argumentující porušováním lidských práv v Číně. Je však neskonale dobře, že lídři EU nezabředli do nekonečné ideologické diskuse a postarali se o budoucí snadnější vstup evropských firem na čínský trh, aby tak mohly vydělat peníze i na ideologické křiklouny z politiky, některých politicky aktivních univerzitních pracovišť, think tanků a dalších z daní dotovaných subjektů.

Podpis dohody je však jen dílčím úspěchem, pomyslným dobytím další kóty. Čína se totiž na svém vnitřním trhu dlouhodobě chová velmi ochranářsky, po vstupu do WTO v roce 2001 sice výrazně snížila cla, ale zachovala řadu netarifních bariér a neprůhledných administrativních omezení pro zahraniční investory a cizince vůbec. Tato koncepce byla během startu ekonomické reformy v osmdesátých letech minulého století velmi pochopitelná. Čínské podniky byly slaboučké a trh se teprve tvořil, jak spontánní „neviditelnou rukou trhu“, tak zejména postupnou tvorbou a aplikací nových právních předpisů.

 

Čínské ochranářství

Katastrofy typu asijské finanční krize z roku 1998, globální ekonomické krize o deset let později nebo americké celní války, započaté v roce 2018, v tomto přístupu čínskou vládu jen utvrdily. Důsledky neuvážených prodejů zdrojů energie nebo vody zahraničním investorům či devastace domácích výrobců nástupy prodejních řetězců v transformujících se ekonomikách východní Evropy, včetně České republiky, přidaly Číně další argumenty pro zvýšenou opatrnost.

 

Čínská ekonomika však v poslední dekádě velmi posílila, i její administrativní prostředí se již pevněji zformovalo, nadále však zahraničním firmám omezuje vstup do řady odvětví buď zcela, nebo podmínkami přibrání domácího partnera či faktickým převedením know-how navždy do Číny. Na druhé straně je jasně vidět čínské směřování k nutnému otevírání trhu. Před pětadvaceti lety se nám o založení obchodní firmy v Číně ani nesnilo, postupně se však tato možnost otevřela v konsignačních zónách a následně pro celý čínský trh.

 

V posledních letech tato tendence zesílila, určitě i pod vlivem Trumpova tržního ochranářství, proti kterému se Čína vymezuje a dělá různá vstřícná gesta, například založením Importního EXPO, na jehož loňském 3. ročníku vyhlásila snížení omezených odvětví ze 40 na 33 oblastí či loňským přijetím Zákona o zahraničních investicích.

 

Racionalita

Aktuálnímu čínskému směřování k posilování domácí spotřeby, výroby a distribuce mohou výhledově napomoci právě evropské firmy. Proto je čínský závazek otevírání sektorů výroby (např. dopravní, telekomunikační, chemicko-technologická a zdravotnická zařízení, automobilový průmysl), služeb (finance, privátní nemocnice, cloudové služby, námořní a letecká přeprava, obchod atd.), výzkumu a vývoje velmi racionální. Významné je i otevírání přístupu evropských manažerů na čínský pracovní trh.

 

Dohoda se při narovnávání podmínek přirozeně odkazuje i na mezinárodní standardy společenské odpovědnosti a ochrany životního prostředí.

 

Potřeba účinné investiční dohody

Bez oboustranného tlaku Evropské unie a vrcholného čínského vedení se však blokování vstupu zahraničních investorů rychle nezmění, protože regulovanost čínského trhu je vysoká a v myslích regionálních autorit jsou cizinci stále ohrožujícími „vetřelci“.

 

Proto je hlavním odrazovým můstkem při prosazování zájmů firem z Evropské unie pouze účinná investiční dohoda, na jejímž základě se pak budou řešit problémy její postupné aplikace do jednotlivých odvětví čínské ekonomiky. Pak se totiž bude mnohem snadněji poukazovat na existující problém reciprocity, kdy jsou čínské firmy v EU omezovány mnohem méně, zejména v kritické infrastruktuře nebo při populistických předvolebních vlnách, ale zato evropské společnosti se v Číně prodírají ostnatými dráty regulátorů jen s největšími obtížemi. Zrovna tak znevýhodňující jsou čínské subvence státním podnikům, na které nová dohoda také míří.      

 

Nejvíce rostoucí trhy světa jsou v tomto století v Asii a čínský je největší z nich. Jasně patrná je i asijská integrace, zejména listopadovým založením největší světové zóny volného obchodu (Regionální komplexní ekonomické partnerství - RCEP). Na druhé straně se americká supervelmoc jen těžko hledá, rozervaná vlastními vlnami izolacionismu a ideologizace. A tak je dobře, že lídři EU reagovali na prosincové naléhání Jakea Sullivana, bezpečnostního poradce budoucího prezidenta Joe Bidena, pragmatickým prosazováním evropských zájmů – rychlým podpisem investiční dohody.

 

Teď je potřeba soustředit úsilí na její prosazení a dodržování z obou stran.

 

Vít Vojta, ekonomický a právní poradce pro čínský trh, provozovatel webu Asiaskop.cz

 

Článek vyšel ve zkrácené podobě jako komentář pro deník Mladá fronta DNES dne 5. ledna 2021