Indonésie zastavuje vývoz palmového oleje, důsledky pocítí celý svět
Indonésie zastaví od pátku 29. dubna vývoz palmového oleje. Největší světový producent této komodity se tím snaží snížit ceny a zvýšit dostupnost produktu na domácím trhu. Zatím není známo, jak dlouho bude tento zákaz trvat. Rozhodnutí, které by dříve vítalo mnoho ekologů, tak přichází v nejhorší možnou dobu.
Indonéský president Joko Widodo uvedl, že bude sledovat dopady rozhodnutí, které reaguje na růst cen, ovlivněných ruskou invazí na Ukrajinu. Podle indonéské ministryně financí Sri Mulyani Indrawati jde o jeden z nejtvrdších kroků, jenž vláda mohla učinit poté, co předchozí opatření nedokázala situaci stabilizovat.
Podle údajů Indonéské asociace pro palmový olej (GAPKI) Indonésie v loňském roce vyprodukovala 47 milionů tun surového palmového oleje. K jeho hlavním odběratelům patří Indie a Čína. Tato surovina je často zmiňována v souvislosti s kácením deštných pralesů, ale palmový olej je součástí velké řady kosmetických a potravinářských výrobků. V supermarketech se nachází asi v polovině z nich.
Olej na vaření, který se z něho vyrábí, používá většina indonéských domácností, jež se od konce loňského roku musí vyrovnávat s vyššími cenami, ale i nedostatkem této základní součásti jejich kuchyně. Nabídka oleje je nyní omezena a navíc za ceny, na které zejména nižší příjmové skupiny nebyly zvyklé. Na začátku roku stouply o více než 40 %. Namísto obvyklých 14 000 rupií (přibližně jeden americký dolar), některé supermarkety v hlavním městě Jakartě nemohly nabídnout než dovážený řepkový nebo slunečnicový olej za 72 000 rupií. Zákazníci zdražení pociťují ještě naléhavěji v souvislosti s blížícím se Íd al-Fitr, svátkem přerušení půstu, kterým končí islámský postní měsíc ramadán. Tento třídenní svátek je v zemi s největší muslimskou populací spojován s hostinami a oslavami.
Ke stabilizaci situace zatím nepomohla ani vládní opatření - cenové stropy na kuchyňský olej a také závazek - minulý měsíc opět zrušený - pro vývozce palmového oleje vyčlenit 30 % produkce pro domácí použití. Někteří prodejci se rozhodli omezit nákupy na maximálně dva litry oleje. Pro kontrolu tohoto opatření použili volební model, kdy si každý volič po odevzdání svého hlasu namočí prst do inkoustu a je zřejmé, že už volil. Nedostatek oleje a vysoké ceny donutily indonéský parlament zabývat se tím, proč země, která pokrývá více než polovinu světové produkce surového palmového oleje, není schopna uspokojit vlastní domácí poptávku.
Cena surového palmového oleje se nyní nachází na historicky rekordní výši, z nedávných 1300 dolarů za tunu vystoupala na 1600 dolarů. Pro indonéské výrobce je tak výhodnější svou komoditu uplatňovat na mezinárodním trhu. Válka na Ukrajině ovlivnila nabídku všech rostlinných olejů, což vedlo i ke zvýšení cen toho palmového. Podle společnosti Bahana Securities dosahuje indonéský vývoz této suroviny měsíčně hodnoty okolo 3 miliard dolarů. Někteří politici tak zákaz vývozu kritizovali s tím, že může poškodit drobné zemědělce a zemi připravit o příjmy z exportu.
Problém má však i domácí kořeny. Celému odvětví dominuje jen několik společností, které jsou schopny ovlivňovat ceny. Podle indonéské neziskové organizace na ochranu životního prostředí WALHI většinu plantáží palmy olejné v Indonésii vlastní maximálně dvacet lidí, kteří ovládají i celou infrastrukturu odvětví a mají tedy monopol na toto odvětví, a tím pádem také na ceny. Indonéský Úřad pro ochranu hospodářské soutěže již zahájil vyšetřování v otázce možných kartelových praktik, za ně by mohl udělit pokuty ve výši poloviny zisku nebo deseti procent z tržeb.
Někteří odborníci však upozorňují na to, že vládní politika motivuje výrobce palmového oleje k tomu, aby namísto potravinářského průmyslu svůj produkt prodávali rafinériím bionafty. Tak mají v podstatě zaručený zisk díky podporám, které uměle snižují cenu biopaliva, aby byla konkurenceschopnější vůči běžné naftě. V případě oleje na vaření podobné pobídky scházejí.
Zákaz vývozu palmového oleje od jeho největšího výrobce ještě více rozkolísá trh s rostlinnými oleji. Ten je na celém světě již postižený ruskou invazí na Ukrajinu, odkud pochází 76 % světového vývozu slunečnicového oleje. Na rekordní úroveň již vzrostly i ceny sójového oleje. Indonéská ministryně financí Sri Mulyani Indrawati připustila, že opatření určitě postihne ostatní země. Podle ní je však potřeba otázky potravinové bezpečnosti definovat nejprve na úrovni jednotlivých zemí a teprve poté na regionální a globální úrovni.
Současnou situaci přirovnala k soupeření mezi jednotlivými zeměmi o ochranné pomůcky v začátku covidové pandemie. Z dlouhodobého hlediska nejde o udržitelnou strategii, ale v krátkodobém pohledu není možné nechat odcházet ze země zásoby komodity, kterou místní lidé potřebují.
Pavel Zvolánek, novinář, průvodce a cestovatel, žijící v Indonésii