Hun Sen: nejdéle sloužící premiér světa pochází z řad Rudých Khmerů

Hun Sen: nejdéle sloužící premiér světa pochází z řad Rudých Khmerů
4 / 4 / 2021 Pavel Zvolánek

Když poprvé okusil, jak chutná moc, byl svět ještě rozdělený oponou studené války a v kambodžském pohraničí se stále ještě skrýval hlavní osnovatel tamní genocidy Pol Pot. O šestatřicet let později je vše jinak, s jedinou výjimkou, kambodžským premiérem nadále zůstává Hun Sen (khmersky: ហ៊ុន សែន), nejdéle sloužící předseda vlády na světě. A podle všeho o odchodu do penze stále ještě neuvažuje.

Narodil se ve farmářské rodině 5. srpna 1952 jako Hun Bunal. Později si, stejně jako řada dalších Kambodžanů, změnil datum narození na 4. duben 1951 a ve dvaceti letech přijal i nové jméno. To již na jeho rodiště dopadaly americké bomby, které v Kambodži otevíraly cestu k vládě generálu Lon Nolovi.

Právě těmito nálety Hun Sen v pozdějším rozhovoru vysvětloval, jak se ocitnul v řadách Rudých Khmerů. Slovy oficiálních materiálů: „V reakci na výzvu prince Sihanuka Kambodžanům, aby se připojili k válce proti imperialistům, se v osmnácti letech do bojů zapojil i Hun Sen.“ Vzpomínku na tuto dobu nosí dodnes, v roce 1975 utrpěl těžké zranění, při kterém přišel o levé oko a strávil osm dní v kómatu.

V třicet let starém rozhovoru však Hun Sen neopomenul poznamenat, že již tehdy stál v opozici vůči genocidnímu režimu, který mučil jeho otce sympatizujícího se Sihanukem. Do výtahu ke skutečné moci pak nastoupil až o dva roky později, kdy společně s dalšími spolubojovníky překročil vietnamskou hranici. Vyhnul se tak vnitrostranickému vyřizování účtů mezi špičkami Rudých Khmerů, které se dotklo i samotného vůdce hnutí Pol Pota, a zajistil si krytí pro vlastní budoucnost.

 

Vietnamská armáda svojí invazí z konce roku 1978 zbavila Rudé Khmery jejich zrůdné moci a Hun Sen patřil mezi ty, kteří po návratu z exilu formovali novou vládu. Nestál ještě na samotném vrcholu, ale z celé skupiny se ukázal nejschopnějším. Pozorně naslouchal svým mentorům a dokázal využít svůj talent k moci.

 

V roce 1979 se stal ministrem zahraničních věcí ve Vietnamem podporované vládě, o šest let později již seděl v premiérském křesle, které od té doby neopustil. Svého rivala, prince Norodama Ranariddha, se kterým se po čtyři roky dělil o premiérský post, se v roce 1997 zbavil vojenským pučem.

 

Ve srovnání s terorem Rudých Khmerů, kteří v sedmdesátých letech minulého století přivodili smrt téměř dvou milionů lidí, musela jakákoliv vláda vypadat jako vcelku přijatelná, i když kambodžský premiér ji ordinoval za použití často nevybíravých prostředků.

 

Stabilita po období rozvratu však světila prostředky, i když nevládní organizace Hun Sena a jeho kliku obviňovaly z mučení oponentů nebo vyhrožování fyzickou likvidací. Násilí sice s přibývajícími roky ubývalo, ale v případě nutnosti byly staré postupy vždy po ruce. Tak jako v roce 2016, kdy politického komentátora Kema Leye, věnujícího se mj. bohatství Hun Senova klanu, zastřelili za bílého dne u benzínové stanice v kambodžském hlavním městě Phnompenhu.

 

Dalšímu z nepohodlných protivníků neznámí útočníci vhodili do jeho domu několik jedovatých kober. Radikálním postupům se nevyhýbají ani další členové premiérovy rodiny. Jeho manželka se měla v roce 1999 za pomoci najatého střelce zbavit Hun Senovy až příliš blízké přítelkyně, herečky Piseth Piliky.

 

Kombinací zastrašování a uplácení vyrostl autoritářský systém opřený zejména o Hun Senovy rodinné příslušníky a přívržence strategicky rozmístěné na pozicích, ze kterých lze finančně profitovat. Samotné Hun Senově rodině to vyneslo majetek odhadovaný na minimálně 200 milionů amerických dolarů, podle jiných zpráv má jít až o jednu miliardu, pocházející z kontroly více než 114 společností zahrnující klíčová odvětví.  

 

Další firmy jsou pravděpodobně ovládány prostřednictvím nastrčených vlastníků. Navenek se vnitřní okruh premiéra staví do role přesvědčených patriotů, sám Hun Sen o sobě tvrdí, že náleží jenom Kambodži, ale ani tito vlastenci nepohrdnou žádným z pozlátek západního světa, ať již jde o party na Ibize nebo obstarání si kyperského pasu.

 

Zneužívání práva a volební podvody udržely opozici v bezpečné vzdálenosti od výkonné moci. Demokratický nátěr volbám dodávají strany, které se jich účastní pouze formálně. Poslední skutečné opozici, Straně kambodžské národní záchrany, CNRP, zamezil Hun Sen cestu k vítězství v roce 2017. CNRP byla postavena mimo zákon a její předák Kem Sokha uvězněn pro údajnou velezradu, další z vůdců Sam Rainsy žije v exilu.

 

Ceremoniální role zůstává zachována pro krále Sihamoniho, který v roce 2004 na trůnu vystřídal svého otce Sihanuka, ale vše zásadní prochází rukama premiéra Hun Sena. Prakticky neexistující hranice mezi státní a stranickou pokladnou umožňuje sbírat volební hlasy zejména na kambodžském venkově, kde je premiér velice populární a kde se přestřižením pásky stává z otevírání nemocnice nebo školy Hun Senův projekt.

 

Místa, která nehlasují pro Hun Sena a jeho Kambodžskou lidovou stranu, CPP, nemohou očekávat žádné investice. Tento přístup kambodžský premiér shrnul během proslovu ke studentům jedné školy do řečnické otázky: „Jak můžete volit někoho, kdo pro vás nikdy nepostavil nějakou školu?“ Loajalita se očekává také od státních zaměstnanců i zástupců médií. „Pokud nechcete podporovat CPP, můžete si napsat výpověď,“ doporučil zaměstnancům svého úřadu jeden z ministrů Hun Senova kabinetu. V kambodžské politické rovnici se tak stát rovná CPP a CPP se rovná Hun Sen.

 

Systém masové politické organizace s jednou dominantní osobou není v Kambodži novinkou. Podobným stylem prostřednictvím hnutí Sangkum řídil zemi po dvacet let Norodom Sihanuk než ho v roce 1970 vojenským pučem sesadil generál Lon Nol. Hun Sen počtem mocenských let svého předchůdce již dávno překonal. Až jednou přece jenom odejde do penze, měl by ho v premiérské roli vystřídat jeho syn generál Hun Manet.

 

Pavel Zvolánek, novinář a cestovatel