Hrůzné tajemství Jednotky 731: Mengele Východu nebyl nikdy potrestán, ba naopak

Hrůzné tajemství Jednotky 731: Mengele Východu nebyl nikdy potrestán, ba naopak
21 / 2 / 2023 Ivana Bakešová

Jaké hrozné tajemství skrývá budova někdejšího československého konzulátu v Charbinu a jaké válečné zločiny tam prováděla japonská Jednotka 731 za čínsko-japonské války? 

Hektickému stavebnímu boomu, který zachvátil čínská města v nedávných desetiletích, stále odolává několik budov, které v sobě uchovávají kus i naší historie. Jednou z nich je budova někdejšího československého konzulátu v Charbinu.

 

Před budovou donedávna stával poměrně výrazný panel, který kolemjdoucí informoval, že se jedná o architektonicky významnou budovu, postavenou na začátku 20. století v klasicistním stylu, a že zde ve třicátých letech sídlil československý konzulát. Panel nedávno zmizel. Místo něho se na zdi budovy objevila malá tabulka upozorňující, že se v budově nacházel český generální konzulát a štáb Jednotky 731 japonské armády.

Formulaci považuji za nešťastnou. Především obsahuje dvě faktické chyby: nejednalo se o český, ale o československý konzulát a nebyl generální. Ale to jsou jen formality. Větší problém vidím v tom, že tabulka bez bližšího vysvětlení zařadila český" konzulát do velmi problematické společnosti. I když to magistrát města Charbinu určitě neměl v úmyslu, u běžných Číňanů, kteří toho o evropské historii většinou příliš nevědí, může zvolená formulace vzbudit dojem, že Česká republika měla s nechvalně proslulou Jednotkou 731 něco společného.

 

Formulaci na pamětní desce změnit nemůžeme. Ale můžeme si při této příležitosti přiznat, že zase my toho naopak příliš nevíme o čínské historii. A když už jsme se s Jednotkou 731 ocitli na jednom panelu, bude užitečné si znalosti doplnit.

Pokusy na lidech

Jednotka 731 vznikla v roce 1936 (podle čínských zdrojů 1933) jako součást japonské Kuantungské armády, rozmístěné v době čínsko-japonské války na území loutkového státu Mandžukuo. Oficiálně se jmenovala Oddělení pro prevenci epidemií a čištění vody, ve skutečnosti se věnovala výzkumu a využití bakteriologických zbraní. Za tím účelem prováděla pokusy, mimo jiné na lidech.

 

Příslušníci jednotky 731 při provádění bakteriologického testu na pokusné osobě na severovýchodě Číny.

 

Oběti vědeckých" výzkumů, prováděných odborníky soustředěnými v Jednotce 731, byli nejen čínští, ruští, mongolští či korejští, ale i britští a američtí zajatci a internovaní obyvatelé státu Mandžukuo, podezřelí z protijaponských aktivit. Specialitou jednotky byly pokusy s nakažlivými nemocemi, zejména s různými formami moru a sněti slezinné. V době, kdy se japonská armáda připravovala pro boj na Sibiři, zkoumali japonští vědci" mimo jiné i vliv extrémního mrazu na funkci lidského organismu tím, že postupně zmrazovali končetiny vytipovaných živých obětí.

Výzkumný komplex, nebo pila?

V roce 1938 se jednotka 731 přestěhovala z jihu Mandžuska do Charbinu. Jak se dozvídáme z informačních desek na obou budovách areálu bývalého československého konzulátu, v hlavní budově se nacházely její kanceláře, reprezentační prostory a v podzemí vězení. Vedlejší budova sloužila jako soukromá rezidence velitele Širó Išii.

 

Na severozápad od Charbinu si jednotka 731 na ploše 6 km2 vybudovala výzkumný komplex Pching-fang 平房, jehož součástí byly kromě věznice také laboratoře, kasárna, pitevny a krematoria. Areál byl kamuflován jako dřevozpracující závod a lidem obětovaným pro pokusy se cynicky říkalo špalky". Přesné údaje neexistují, protože se Japoncům podařilo většinu usvědčujícího materiálu včas zničit, ale odhaduje se, že za dobu působení Jednotky 731 v Pching-fangu byly v zájmu vědeckých" pokusů usmrceny tisíce osob.

 

Kromě vědeckého výzkumu se Jednotka 731 zabývala praktickým využitím biologických zbraní. Výsledky ověřovala mimo jiné tím, že infikované organismy vypouštěla hromadně mezi nic netušící obyvatele. Měla k dispozici zvláštní leteckou jednotku, speciálně vycvičenou ke shozu hliněných pum naplněných infikovaným hmyzem. Do zasažené oblasti pak vyjely speciální týmy, které sledovaly, jak se nemoc šíří mezi nic netušícím obyvatelstvem. Počet lidí, kteří v důsledku těchto vědeckých" experimentů zahynuli, nebyl nikdy vyčíslen.

 

Protože většina písemných záznamů byla zničena, podařilo se identifikovat pouze některé z těchto akcí. Například 4. září roku 1940 shodila japonská letadla hliněné bomby naplněné infikovaným hmyzem na město Čchü-čou 忂州 v provincii Če-ťiang. Vypukla morová epidemie, během které zahynulo v Čchü-čou a okolí nejméně 3 000 osob.

Vstup do rekonstruovaného areálu Ping-fang

 

Kromě Pching-fangu měla Jednotka 731 základnu v Mukdenu (dnešním Šen-jangu) a zřejmě nejednu z dalších laboratoří na samotných japonských ostrovech. Zatímco v Pching-fangu byli pokusnými objekty převážně Číňané a další místní etnika, v Mukdenu a na Japonských ostrovech to byli kromě Číňanů američtí a britští zajatci.

Když se v srpnu 1945 přiblížila k Charbinu sovětská armáda, stačili Japonci vyhodit základnu v Pching-fangu do povětří a ještě před tím z laboratoří vypustit krysy infikované morem. Několik následujících let se severní Mandžusko, sužované občanskou válkou, navíc potýkalo s uměle vyvolanou morovou epidemii.

 

Velitel Jednotky 731, generálporučík Širó Išii 石井四郎, doktor medicíny, byl bezpochyby vynikající vědec – epidemiolog. Narodil se v roce 1892. Po studiu medicíny na univerzitě v Kjótu odjel do Evropy, aby zde studoval následky použití jedovatých plynů během 1. světové války. Po návratu do Japonska vstoupil do armády a začal se věnovat výzkumu a využití biologických zbraní. Pracoval v laboratořích na Japonských ostrovech a po roce 1931 na území Mandžuska. Od roku 1936 velel Jednotce 731, původně nazývané Jednotka Togo.

Nepotrestaný válečný zločinec

Když se k Charbinu v srpnu 1945 přiblížila Rudá armáda, podařilo se Išiimu a několika jeho nejbližším spolupracovníkům včas zmizet do Japonska. Byl však vypátrán a zatčen, ale místo před mezinárodní vojenský tribunál byl postaven před zvláštní komisi složenou z amerických odborníků a mikrobiologů. Přesto, že Širó Išii splňoval všechny podmínky, na základě kterých měl být postaven jako válečný zločinec před Tokijský soudní tribunál, nic takového se nestalo.

 

Širo Išii, někdy přezdívaný též jako Josef Mengele Východu. 

 

Protože byl ochotný poskytnout americké armádě výsledky svých vědeckých výzkumů, byla mu z rozhodnutí generála MacArthura zaručena beztrestnost. Žalobci tokijského tribunálu byli upozorněni, že pokud během výslechů narazí na informace o jednotce 731, nemají pátrat příliš do hloubky. Sovětští vyšetřovatelé nebyli k výslechu Išiho připuštěni a spojenečtí zajatci, kteří přežili pobyt v lágrech, spravovaných Jednotkou 731, museli odpřisáhnout mlčenlivost

 

Rozběhla se zastírací akce, která vydržela čtyři desetiletí. Širo Išii pokračoval v bakteriologickém výzkumu v zájmu armády USA podle některých zdrojů na území Japonska, podle jiných v laboratořích vojenské základny Camp Detrick v Marylandu. Širó Išii, jeden z nejbrutálnějších válečných zločinců 20. století, zemřel přirozenou smrtí v roce 1959.

Prominentní kariéry místo trestu

Po válce ti ze členů Jednotky 731, kterým se nepodařilo včas z Charbinu zmizet, padli do ruského zajetí. Dvanáct z nich bylo v prosinci 1949 postaveno před válečný tribunál v Chabarovsku. I když byla během chabarovského procesu předložena otřesná svědectví o pokusech konaných Jednotkou 731 na lidech a o použití bakteriologických zbraní proti civilnímu obyvatelstvu, svět neměl o tyto informace zájem. V atmosféře začínající studené války nebylo žádoucí medializovat ukrutnosti, kterých se dopouštěla japonská armáda. Informace o použití bakteriologických zbraní ve válce s Čínou a o pokusech na lidech japonská vláda popřela a světová média je zpochybnila jako lživou komunistickou propagandu.

 

Nejen Širó Išii nebyl za činnost vykonávanou v Jednotce 731 potrestán. Mnozí z jeho spolupracovníků pokračovali v prominentních kariérách v politice, v akademické sféře i v obchodě. Někteří členové Jednotky 731 se stali částí japonského zdravotnického establishmentu. Například blízký spolupracovník Išiiho Masadži Kitano vedl největší japonskou farmaceutickou společnost Green Cross. Jeden z členů zmrazovacího” týmu se děsivou ironií osudu stal významnou autoritou v oboru zmrazování potravin.

Odhalení

Spekulace o tom, že japonská armáda vyvíjela bakteriologické zbraně a prováděla pokusy nejen na zvířatech, se potvrdily zcela náhodou až v roce 1984, kdy jeden z japonských studentů medicíny našel v antikvariátě na předměstí Tokia v krabici starých vyřazených spisů, patřících jistému bývalému důstojníkovi japonské armády. Dokumenty obsahovaly podrobné lékařské zprávy o smrtelných chorobách. Podivné bylo, že se zprávy týkaly nejen konce, ale i počátku chorob. Jeden z dokumentů obsahoval obrázek, na kterém bylo 21 osob připoutaných ke kůlům rozestavěným do kruhu. V poznámce se popisovalo, že uprostřed kruhu byla odpálena biologická nálož. Cílem bylo zkoumat, jakou rychlostí a jakým směrem se nemoc rozšíří.

 

Informace o nálezu se chopil tisk a Japonci i Američané se začali dožadovat pravdivých informací. Nakonec o svém utrpení promluvili i bývalí vojáci spojeneckých armád, kteří věznění v táborech, ve kterých si Išiiovi lékaři vybírali oběti pro své experimenty, přežili.

 

Promluvili i Japonci, kteří byli v kritických letech v Pching-fangu. V roce 1988 byl v Hongkongu natočen třídílný dokumentární film Černé slunce 731" (黑太阳 731), který poprvé, a to velmi důvěryhodným způsobem, zdokumentoval praktiky Jednotky 731. Mimo jiné byly v tomto filmu použity autentické materiály z procesu v Chabarovsku 1949.

 

I když japonská vláda nadále popírala, že k pokusům s bakteriologickými zbraněmi a k pokusům na lidech docházelo, objevily se dokumenty, jejichž pravdivost nebylo možné zpochybnit. Mlčenlivost oficiálních míst definitivně prolomil až americký ministr obrany William Perry, když v roce 1993 pod silným tlakem veřejnosti slíbil, že odtajní záznamy o biologických experimentech během druhé světové války.

 

Jménem 2 100 obětí bylo v roce 1997 podáno k tokijskému městskému soudu celkem 180 žalob žádajících omluvu a odškodnění. Proces se táhl pět let. Až 27. srpna 2002 Městský soud v Tokiu konečně potvrdil, že japonská armádní Jednotka 731 experimentovala s biologickými zbraněmi, jejichž smrtící účinky ověřovala na čínských vězních. Poprvé od roku 1945 tak oficiální místa v Japonsku přiznala, že Jednotka 731 vůbec existovala.

 

Soud prohlásil za prokázané, že její příslušníci v době mezi lety 1940 a 1942 ověřovali možnosti šíření moru, tyfu a dalších infekcí, že při vojenských operacích s biologickými zbraněmi v té době zahynulo několik tisíc čínských civilistů a že japonská armáda prováděla pokusy s biologickými zbraněmi na lidech. Požadavky na odškodnění soud odmítl s poukazem na to, že všechny válečné kompenzace již byly v minulých letech projednány mezi vládami a vypořádány. Přesto jsou výroky soudu přelomové.

Konuzulát v Charbinu

Vraťme se však k budově bývalého československého konzulátu. Podle dokumentů uchovávaných v archivu MZV v Praze měla naše vláda od září 1931 do dubna 1939 pronajaté pouze 1. patro a podkroví hlavní budovy, a to od jistého pana Rozjena, majitele pivovaru. Přízemí budovy bylo v té době údajně prázdné. V dubnu 1939 konzul Hejný úřad na příkaz protektorátní vlády uzavřel a odejel do Protektorátu. V Charbinu ještě zůstal zaměstnanec pan Vybíral, který po vypořádání majetku odejel do Šanghaje. Po válce nebyl československý konzulát v Charbinu obnoven.

 

Podle čínských údajů přesídlila Jednotka 731 do Charbinu v roce 1938. Na adrese Girinskaja 38, což je tehdejší adresa budovy našeho konzulátu, si zřídila hlavní štáb, reprezentační prostory a ve sklepě vězení, ve kterém probíhala selekce osob vhodných pro epidemiologické experimenty.

 

Nenašla jsem jediný konkrétní údaj, ze kterého by se dalo zjistit, jestli se do budovy, která nás zajímá, Japonci nastěhovali už v roce 1938 nebo později. Musíme jen doufat, že budovu našeho konzulátu začala Jednotka 731 používat až poté, co ji náš konzul opustil, a ne již v době, kdy podle údajů pražského MZV bylo přízemí budovy prázdné.

 

Vedlejší budovu, která tvoří součást areálu a ve které bydlel generálporučík Išii se svou početnou rodinou (měl sedm dětí), naše vláda nikdy pronajatou neměla.

Nový pohled na historii

Odstranění původního panelu před budovou bývalého čs konzulátu a instalace nových informačních tabulek se časově shoduje se širší iniciativou čínských úřadů.

 

V květnu 2006 zařadila Státní rada ČLR areál Pching-fang na seznam objektů, které si zaslouží zvláštní památkovou ochranu a na okraji areálu postavila moderní budovu – Výstavní síň dokumentace zločinů, kterých se v Číně dopouštěla Jednotka 731 japonské okupační armády 侵华日军第七三一部队罪证陈列馆. Jsou zde vystaveny dokumenty, které se během let podařilo dohledat a které dokazující autenticitu obvinění ze zločinů proti lidskosti, kterých se dopouštěla japonská armáda nejen na čínských zajatcích a nejen na čínských civilistech. Mimo jiné tam nalezneme více než tisíc pět set jmen členů Jednotky 731, tabulky obsahující konkrétní údaje o jednotlivých experimentech a několik fotografií budovy, ve které sídlil štáb Jednotky 731, neboli budovy bývalého čs konzulátu.

 

Prohlášení základny v Ping-fangu za objekt s mimořádnou historickou hodnotou můžeme chápat také jako upozornění, že zatímco zvěrstva, kterých se dopouštěli němečtí nacisté, jsou především díky iniciativám různých židovských organizací světu stále připomínána, na zvěrstva, kterých se ve stejně době se stejným pocitem vlastní nadřazenosti dopouštěla japonská armáda, svět nebezpečně rychle zapomněl.

 

Ivana Bakešová, sinoložka a historička

 

Za souhlas s použitím některých zde zveřejněných fotografií děkuji panu Janu Hříbkovi, který Charbin včetně zmiňovaných lokalit navštívil v roce 2018, kdy uskutečnil pouť po stopách svého děda Františka Hříbka, velitele charbinské posádky čs legií.