Hnutí 4. května 1919 jako reakce na mírovou konferenci v Paříži - část II.

V atmosféře poznamenané zklamáním z výsledků pařížské mírové konference vstoupilo do Číny sovětské Rusko. Když se v roce 1919 Rudá armáda přiblížila k hranicím Číny, vypracoval komisariát zahraničí Ruské sovětské federativní socialistické republiky (RSFSR) dokument, který vešel do dějin pod názvem Karachanův manifest.  

 

Sovětská vláda se v něm obrátila „k lidu Číny a k oběma vládám“ a ujistila je, že Rudá armáda postupuje na východ „ne pro násilí, ne pro porobení.“ Oznamuje, že již anulovala všechny tajné smlouvy, kterými si carská vláda uzurpovala privilegia na čínském území a je ochotna jednat o zrušení všech nerovnoprávných smluv. Vzdává se kontribuce za boxerské povstání a exteritoriality pro ruské občany.

 

Opojení marxismem

Myšlenky obsažené v Karachanově manifestu oslovily především mladou čínskou inteligenci soustředěnou kolem diskusních klubů, které již několik let vznikaly na Pekingské univerzitě. Toho využila Kominterna. Vyslala do Číny agenty, kterým se podařilo zatím roztříštěným diskusím dát jednotný ráz. Populární kroužky pro studium marxismu se pod jejich vedením v březnu 1920 spojily do jednotné Společnosti pro studium marxismu při Pekingské univerzitě 北京大学马克思学说研究会. V květnu následujícího roku se pak tato společnost přetransformuje na Komunistickou stranu Číny.

 

Představitel vlády RSFSR v Číně A. A. Joffe, který původně jednal se severočínskou vládou o navázání diplomatických styků, se během roku 1920 několikrát setkal s předsedou jihočínské vlády a hlavním ideologem politické strany Kuomintang (KMT) Dr. Sunjatsenem. Ten opustil Peking poté, co vládu Čínské republiky ovládl despota Jüan Š‘-kchaj. Z Kantonu se snažil vytvořit nové politické centrum, které Čínu sjednotí v duchu původních ideálů Sinchajské revoluce z roku 1911. Podle jeho vize měl v Číně vzniknout silný suverénní stát vybudovaný podle Tří lidových principů – nacionalismus, demokracie, blaho lidu.

 

Sunjatsen byl příliš velký idealista, než aby pro své vize našel podporu v zemi rozpadlé na enklávy ovládané zkorumpovanými vojenskými veliteli. Spojence marně hledal i v zahraničí. V Číně zainteresovaným velmocem vyhovovala slabá, snadno manipulovatelná vláda v Pekingu.

Sovětské Rusko bylo první a jedinou zemí, která o jeho hnutí projevila zájem a byla ochotná přijít mu na pomoc. 

 

Přesto, že Sunjatsen nesdílel ruskou představu o jižní Číně jako adeptu na novou proletářskou revoluci, některé myšlenky importované z Moskvy ho oslovily. V situaci, ve které se nacházel, neměl důvod nabízenou pomoc odmítnout.

 

Nový kurz tlačený ze dvou stran

Rusko vyslalo do Kantonu vojenské, hospodářské a politické poradce, kteří založili vojenskou politickou akademii a vyškolili důstojnický sbor. Národní revoluční armádě (NRA) dodalo nejen zbraně, ale i ideologii.

 

O tu se kromě absolventů vojenské politické akademie postarala mládež vychovaná agenty Kominterny v komunistických buňkách v Pekingu a Šanghaji. Členové KS Číny vstoupili z iniciativy Kominterny do Kuomintangu jako kolektivní člen a svým přesvědčením ho tlačili dál doleva, než Sunjatsen původně zamýšlel. Dokud byla vláda v Kantonu, šly ideologické rozdíly stranou.

 

Revoluční vojáci získávají sympatie

Po úspěšné konsolidaci moci v Kantonu se NRA vydala na sever. Jihočínská armáda se zásadně lišila od žoldnéřských armád, na které byla Čína do té doby zvyklá. Před armádou postupovali mladí agitátoři, kteří lidem vysvětlovali cíle, za které armáda bojuje. Vojáci byli ukáznění, k obyvatelům vesnic a měst, do kterých vstoupili, se chovali ohleduplně a snadno si získávali jejich obdiv a sympatie. Celý jih Číny se tak dostal pod kontrolu NRA během několika měsíců téměř bez boje.

 

Po příchodu NRA do velkých měst v povodí Dlouhé řeky se ukázalo, jak byly sovětské představy o snadném vítězství proletářské revoluce v Číně nereálné. Z krize, která nastala po prvních incidentech v továrnách vlastněných cizinci, vyšlo vítězně pravicové křídlo KMT v čele s vrchním velitelem NRA Čankajškem. Verbálně zůstalo věrné odkazu Sunjatsena, ale zároveň našlo shodnou řeč a styčné zájmy s cizím velkokapitálem a s čínskou kompradorskou buržoasií.

 

Sovětští poradci byli z Číny vyhnáni a členové KS Číny, pokud přežili, byli zahnáni do ilegality. V Nankingu vznikla nová vláda, jejíž jurisdikci přiznali i severočínští militaristé. První zahraniční mocnost, která s touto vládou navázala diplomatické styky, byly USA.

 

Karta se obrací na venkově i v továrnách

Ideologie, zasetá do Číny agenty Kominterny na začátku 20. let, ale z Číny nevyprchala. Některé jednotky NRA vypověděly poslušnost vrchnímu veliteli, odešly do hor a začaly budovat revoluční základny, ve kterých podle zásady, že půda patřím těm, kdo na ní pracují, začaly měnit třídní složení na čínském venkově. V Šanghaji a dalších velkých městech se aktivovaly odborové svazy, které organizovaly stávky za zlepšení pracovních podmínek v továrnách vlastněných cizinci. Účinnost stávek zvyšoval bojkot cizího zboží.

 

V tomto hektickém období mezi koncem 1. světové války a japonskou agresí se podstatně změnil charakter čínské společnosti i její vztah k pojmům „národ“ a „stát“.

 

I když všechno dopadlo jinak, než si moskevští ideologové představovali, byla to politika sovětského Ruska ve vztahu k Číně po konci 1. světové války a materiální a ideologická pomoc, kterou sovětské Rusko poskytlo jihočínské vládě, co umožnilo Čínu na konci 20. let znovu sjednotit a nastartovat program hospodářské i společenské obrody. Že doba míru trvala krátce, o to se postaralo agresivní Japonsko, ale to už je jiná historie.

 

Ivana Bakešová, sinoložka a historička