Herec, bluesman i občan Ruska: kontroverzní Steven Seagal slaví 70

Herec, bluesman i občan Ruska: kontroverzní Steven Seagal slaví 70
8 / 4 / 2022 Vít Vojta

Akční hrdina a hvězda aikido Steven Seagal oslaví v neděli 10. dubna 2022 sedmdesátiny. Pro část veřejnosti chlubivý macho z béčkových filmů se sklony k násilí a nadto Putinův přítel. Pro jiné mistr aikido, karate, kendo a vůbec první cizinec, vyučující v samotném Japonsku. Také nadšený ochránce přírody, práv zvířat a oblíbený bluesman. Tibetští buddhisté v něm dokonce poznali převtělení lamy. Jaký tedy Steven Seagal doopravdy je?

Steven Frederic Seagal se narodil 10. dubna 1952 irsko-židovským rodičům v chladném Michiganu, ale už v pěti letech se s rodiči přestěhoval do kalifornského Fullertonu. Když později před kamerou nasadil svébytný michiganský přízvuk, jeden z početných „antifanoušků“ jej obvinil, že „lže úplně ve všem. Nejen v tom, že pracoval pro CIA a jako ochranka, ale lže dokonce i v „kopírování detroitského akcentu“, když je z Kalifornie“. Na této kritice je ovšem vidět i ošidnost rychlého soudu – vždyť nářečí z okolí Velkých jezer musí mít Seagal naposlouchané minimálně od rodičů.

 

Bojová umění

Jako většina teenagerů z šedesátých let, i Seagal trávil střední školu posloucháním hlasité hudby v rodinné garáži. Rostoucí vášeň pro japonská bojová umění, která si oblíbil už v sedmi letech, jej však směřovala jinam. Vyslechl radu přátelského japonského instruktora a odjel se učit přímo do Japonska. Není úplně jasné, kdy to bylo, z jeho bájivého vyjadřování lze usuzovat, že první japonskou cestu podnikl mezi léty 1971 a 1973.

 

Po návratu v roce 1974 se seznámil s půvabnou Mijako Fudžitani (*1952 藤谷 美也子), jejíž otec tehdy učil aikido v Los Angeles. S Mijako, držitelkou druhého danu v aikido, pak odjel do Ósaky, kde se s ní oženil a narodily se jim dvě umělecky založené děti, syn Kentaro Seagal (*1976) a dcera Ajako Fudžitani (*1979).

 

První cizinec v Japonsku

Paralelně s příběhem lásky americko-japonského páru se v Ósace zrodila také Stevenova legenda o prvním cizinci, vyučujícím aikido v Japonsku. Škola Tenšin Dodžo 天心道場 je v Ósace dodnes. Nezaložil ji však Seagal, nýbrž rodina Mijako. Steven začal ve škole cvičit a postupně také učit, ale toto právo získal spíše jako manžel, zeť a švagr členů rodu Fudžitani. To však nic neubírá na kvalitě jeho aikido, na tehdejších videozáznamech je vidět mladého vlasatého Seagala, jak neuvěřitelně technicky a rychle zpracovává své protějšky.

 

Aikido 合気道 je systém boje definovaný až v moderní době. Vychází ovšem ze starých vzorů „měkkých metod boje“ (džúdžucu 柔術), které lze v Japonsku vysledovat až do přibližně 9. století. Jejich smyslem je, aby byl samuraj bojeschopný i bez své hlavní zbraně a brnění. „Měkké metody“ tak zahrnují hlavně boj beze zbraně, zblízka, s využitím krátkých nárazů, shozů a pák, kde se pracuje přímo s fyzikální veličinou hybnosti soupeřů.

 

Svět východní Asie sem vnesl svébytné principy koncentrace, dýchání, čínské medicíny a filozofie tchaj-ťi. Japonská feudální společnost však bojové školy ukryla do uzavřených klanů, a tak k jejich velkému otevření a k dotvoření škol japonského budó 武道 došlo paradoxně až se zánikem feudálního světa, po reformách Meidži 明治 v poslední části 19. století.

 

Aikido a mistr Uešiba

Aikido vytvořil veliký mistr Morihei Uešiba (1883-1969 植芝 盛平), pokračující v syntéze bojových systémů, jak se ji učil ve Velké východní škole (Daitó-rjú džúdžucu 大東流柔術). Japonskou společnost oslovilo jeho charisma i duchovní přístup. Neošintoista Uešiba hlásal, že lásku a soucit je třeba dávat hlavně nešťastným bytostem, které nám chtějí ublížit.

 

Jejich útok je tak nutné svést do ztracena, aniž bychom je zranili. S každou další takovou milosrdnou odpovědí se pak násilník nutně blíží vlastnímu prozření a probuzení vnitřního dobra. Učení mistra Uešiby se po roce 1951 prosadilo v celém světě. Jím založená škola Aikikai (合気会) Foundation, je dodnes největší na světě a stále ji vedou Uešibovi potomci, jejich už třetí generace.

 

Když prý Seagal jednou na otázku „od koho se učil aikido“ odpověděl příznačným „od Morihei Uešiby“, potvrdil tím části veřejnosti jeho pověst mluvky, který navíc lže tak neobratně, že si přitom neohlídá ani základní fakta. Velikého Uešibu už Seagal totiž potkat nemohl, protože zakladatel aikido byl v době jeho první návštěvy Japonska už pár let mrtev.

 

Stíny a záblesky

Soužití s Mijako neskončilo dobře. Seagal od manželky a malých dětí odjel do USA. Mijako později ve své knize vzpomínala na těžkou dobu, kdy starala o děti i školu aikido, kam jí někdy přišel jen jeden žák, takže občas s dětmi večeřeli jen hnědou rýži genmai 玄米. „Myslím, že na tomto světě je mnoho trpících lidí. Nevím, zda těžký život, kterým jsem si prošla, může být nazván utrpením nebo ne, ale když vidím, že mé děti dospěly a našly svou vlastní cestu, tak mohu nakonec říci, že mé utrpení skončilo,“ řekla později.

 

Po odchodu z Ósaky rozběhl Seagal vlastní školu v USA, kterou později svěřil svému žákovi. Sám už se pak jako herec a později producent věnoval jen filmové kariéře.

 

U filmu, kde začínal jako koordinátor kaskadérů a instruktor bojových scén, zazněly stížnosti na jeho brutální snahy o dominanci. Jednou údajně skopal drobného herce, protože si Seagalovu poznámku „já jsem tu šéf a vy budete ve všem poslouchat“ vyložil jako žert a zasmál se mu.

 

Vlnu zájmu přinesla také situace, kdy při nácviku zlomil slavnému Seanu Connerymu zápěstí. Sám Connery to příliš neřešil, protože na zlomeninu se přišlo až později při snímkování.

 

Už před vlnou Me Too čelil Seagal se střídavými úspěchy několika žalobám a soudním procesům za predátorské chování k ženám a sexuální obtěžování. I jeho rodinný život byl neklidný, po rozvodu s první ženou se oženil ještě třikrát, naposledy s mongolskou taneční hvězdou Elle, která mu kdysi při návštěvě Mongolska a tamních chrámů tlumočila.

 

Převtělením tibetského lamy

Ke kultuře tibetského buddhismu má Seagal blízko, dokonce byl v roce 1997 rozpoznán a uznán za tulku, převtělení tibetského lamy školy Ňingmapa, přímo hlavou školy, samotným Penor Rinpočhem. Jeho zástupce Gyatso k tomu ve Spojených státech řekl, že „Seagal má svou vlastní vizi hlubšího poznání dharmy“. V americké buddhistické komunitě rozpoutalo jmenování bouřlivou diskusi, zvláště když krátce předtím daroval Seagal do Dharmasaly značnou finanční sumu.

 

Seagal se stal i opatrovníkem jediné dcery Desátého tibetského pančhenlamy Čhökji Gjalcchäna (1938-1989), zvané „Tibetská princezna“ a i tím demonstroval tehdejší trend sbližování Holywoodu s tibetským exilem, reprezentované například filmem Sedm let v Tibetu s Bradem Pittem.

 

Občanem Ruska a Srbska

Veliké dilema vyvolávají Seagalovy sympatie k autoritářským vládcům Ruska a Běloruska, odkud pocházela židovská rodina Seagalova otce. V roce 2016 obdržel srbské občanství a Vladimír Putin Seagalovi udělil osobně i občanství ruské. Seagal Putina doprovázel na několika akcích k bojovým uměním. Na Seagala se dlouho těšil i prezident Lukašenko, vítající jej doma pěstovanou mrkví, kterou Seagal bez váhání ukusoval.

 

Z Putinových přátel mezi celebritami, jako jsou Gerard Depardieu nebo Oliver Stone, se Seagal k válce na Ukrajině vyjadřoval nejzdrženlivěji: „Vnímám obě země jako jednu rodinu a opravdu věřím, že je to vnější síla, která utrácí obrovské sumy peněz na propagandu k provokování obou zemí do vzájemného sporu.“ Ukrajina nicméně už dříve zakázala Seagalovi na pět let vstup a zákaz zdůvodnila bezpečností země.

 

Být bluesmanem a vším, čím si přeješ být

Vedle japonských bojových umění provází Seagala životem i kytara. S jeho Blues Band bluesuje mnoho let po celém světě, hudebním vzorem je mu přitom slavný levoruký kytarista Albert King (1923-1992), jehož kytaru má Seagal ve své sbírce, spolu s třemi sty dalšími pamětihodnými kusy.

 

Seagalovy bezelstné výroky a zejména jeho machovství mu přinesly hluboké nepřátelství části veřejnosti. On sám jako by však byl důkazem zvláštního principu, že jak jednoduše se svět bere, tak jednoduchý pak může být.

 

Vít Vojta, sinolog a etnolog

 

Foto: Wikipedia.org