Filipíny – země tajfunů, které mají jména
Nejsilnější tajfun letošního roku se přehnal tento měsíc Filipínami. Ničivá bouře Goni za sebou zanechala zkázu s pětadvaceti mrtvými. V zemi složené ze sedmi tisíc ostrovů však nejde o nic mimořádného, Filipíny každý rok postihne v průměru dvacet podobných tropických cyklonů.
Tajfun Goni dorazil k filipínským břehům 1. listopadu, deset minut před pátou hodinou ranní, kdy ostrovem Catanduanes zalomcoval vítr o rychlosti 225 kilometrů za hodinu. „Vítr je divoký. Je to velmi silné,“ svěřila se agentuře AFP jedenadvacetiletá obyvatelka města Legazpi. Právě této oblasti na jihovýchodním pobřeží Luzonu přinesl Goni největší škody. V některých místech mu padlo za oběť až devadesát procent obydlí a prudké deště způsobily sesuvy půdy a záplavy. Goni se stal nejmohutnější bouří, která zasáhla zemi od roku 2013, kdy nejsilnější tajfun filipínské historie Haiyan, dosáhl v nárazech rychlosti až 315 kilometrů za hodinu.
Obrazy zkázy po úderech těchto přírodních živlů se nemění. Takto vypadaly ulice města Tacloban na ostrově Leyte poté, co ho zasáhnul tajfun Haiyan. (zdroj: https://www.climate.gov/)
Nejsilnější tajfun historie
Tři týdny po úderu mohutného tajfunu se padesátitisícový Guiuan probouzí k životu. Město sice stále ještě připomíná kulisy pro natáčení válečného filmu, ale po tvrdém direktu se již pomalu zvedá ze země. Pobřeží východního Samaru zná historie již z roku 1521, kdy zde přistál portugalský objevitel ve službách španělského krále Ferdinand Magellan a s jeho příchodem dorazila na Filipíny katolická víra. O téměř pět set let později se tato místa zapsala do dějin mnohem smutnějším způsobem.
Dne 8. listopadu 2013 se sem přiřítil nejsilnější tajfun, jaký dějiny zaznamenaly, s větrem dosahujícím rychlosti až 315 kilometrů za hodinu. Zejména na Samaru a sousedním ostrově Leyte tajfun Haiyan zabil více než šest tisíc lidí. Tragédie se dotkla okolo jedenácti milionů obyvatel této části Filipín a v postižených oblastech musela vláda vyhlásit stav národní kalamity.
Ničivý živel poničil domy, pobořil školy a nevyhnul se ani místním kostelům, pocházejícím ještě z časů španělské koloniální nadvlády. V Guiuanu Haiyan neušetřil prakticky jedinou budovu. Jakoby se zde utrhla z řetězu nějaká příšera z vědeckofantastického filmu a začala zde zadupávat do země všechno, co se jí postavilo do cesty.
Samar patří k ekonomicky nejméně vyvinutým oblastem Filipín, asi pětačtyřicet procent místních obyvatel se nachází pod hranicí chudoby. Stoly samarských domácností se pod množstvím jídla neprohýbaly ani v dobách před tajfunem a po něm se jejich situace ještě zhoršila. Okolo dvou třetin kokosových palem, tvořících významnou součást místní ekonomiky, vzalo během řádění ničivého živlu za své a leží nehybně na zemi, jakoby je někdo srazil gigantickou sekyrou.
Budoucí učitelka Maria Lluiz Iglopas mne vede do míst, kde stával skromný domek její rodiny. Teď zde zeje jenom velká díra. „Nechali jsme to tady být, odpad jsme spálili a támhle, jak vidíte těch pět zídek, to byl vepřín. Ten jsme opravili a vylepšili, takže teď se tam můžeme cítit v bezpečí,” ukazuje mi Maria místo, které se stalo jejím dočasným domovem. Uprostřed zdánlivé beznaděje a zmaru však už opět proráží na světlo život, který rychle zapouští nové kořeny.
Dopravní spojení s okolním světem již bylo obnoveno, místní rybáři společně se zahraničními dobrovolníky stihli opravit své lodě, opět mohou vyjíždět na moře a znovu získali zpět svůj hlavní zdroj obživy. Z pouličních restaurací se line vůně vábící zákazníky a na místním sportovním hřišti se znovu odehrávají tenisové zápasy vedené s urputností, jakoby šlo o tituly z nejprestižnějších světových turnajů, i když namísto ochozů plných diváků, kurty stále obklopují trosky pobořených domů, se kterými si tajfun pohrál jako s dětskou skládačkou.
Filipíny se nacházejí v oblasti, která je nejaktivnější tropickou cyklonovou pánví na světě. Zatímco v severovýchodním Pacifiku a Atlantiku jsou tyto tropické cyklony známé jako hurikány, v severozápadní části Pacifiku se nazývají tajfuny. Třetina všech světových tajfunů postihuje region rozkládající se mezi 100. až 180. stupněm východní zeměpisné délky. Většina z nich udeří v období mezi červencem a listopadem, ale objevit se mohou v kterýkoliv měsíc roku.
V takto neklidné oblasti představuje pozorování a předpověď počasí otázku života a smrti.
Filipínská předpověď počasí
Meteorologická služba na Filipínách se zrodila již v roce 1865 v Manile, kde tamní jezuité založili Observatorio Meteorológico de Manila. Záznamy pořízené jezuity vzbudily pozornost místních podnikatelů a na základě jejich poptávky získalo sledování počasí systematický charakter. Díky tomu v roce 1879 dokázal otec Federico Faura včas varovat Manilu před příchodem tajfunu, který v jiných částech země napáchal rozsáhlé škody. Činnost pozorovatelny se nezaměřovala pouze na povětrnostní situace, ale sledovala také možná zemětřesení a věnovala se astronomii. Dekret z 21.dubna 1894 Observatio uznal jako oficiální instituci pod jezuitským řádem s plnou podporou španělské koruny.
Během americké kolonizace se předpovědím věnovala Filipínská meteorologická kancelář. Chod tohoto úřadu vážně narušila druhá světová válka, kdy během prudkých bojů o Manilu byly zničeny všechny přístroje. Svoji činnost úřad obnovil až v roce 1951. V současnosti sledování tajfunů spadá do kompetence Filipínské národní meteorologické a hydrologické služby PAGASA, která poskytuje ochranu před přírodními pohromami a naplňuje tak svůj název, v překladu znamenající naděje. PAGASA jednotlivým tajfunům přiděluje i jména.
Jak se pojmenovávají tajfuny
Tradice udělování názvů tropických bouří je stará stovky let. Kdysi se volila jména světců nebo názvy založené na lokalitách, používala se řecká abeceda i dívčí jména z pacifických ostrovů. Do názvů se někdy promítaly i motivy poněkud přízemní, tak jako jistý druh pomsty se zde ocitla i jména australských politiků, kteří se znelíbili, protože jednomu z autorů pojmenování zabránili stanout v čele meteorologické agentury, jiný pojmenoval tajfuny po bývalých přítelkyních.
V severozápadním Pacifiku se pro tajfuny od roku v 1945 používají dívčí jména, o 34 let později se přidala i mužská a od roku 2000 jsou zde používána jména asijská, která dodávají všechny země z regionu, většinou jde o názvy z oblasti flory a fauny. Přidělení jména zjednodušuje komunikaci mezi agenturami a veřejností a má zabránit nedorozuměním vzniklým z toho, že i několik dní trvající tajfuny se mohou dobou svého působení překrývat.
PAGASA pro cyklony používá svá vlastní jména, která jsou pro domácí veřejnost srozumitelnější a zdůrazňuje se jimi, že nebezpečí hrozí přímo Filipínám. Tajfun Goni je tak na Filipínách známý jako Rolly a vůbec nejsilnější Haiyan nese domácí jméno Yolanda. Během roku jsou tajfuny řazeny podle písmen abecedy. Letošní filipínskou sezonu tak zahájil tajfun Ambo, který se zformoval východně od Mindanaa a zasáhl Samar. V oboru natolik nejistém jako je počasí, si Filipínci mohou být jistí pouze jediným faktem, že k jejich ostrovům určitě zase nějaký tajfun dříve či později dorazí.
Pavel Zvolánek, novinář, průvodce a cestovatel žijíci v Indonésii