Expert: Proč a jak selhala ochranka japonského expremiéra Abeho
Nedávný atentát na bývalého japonského sedmašedesátiletého premiéra Šinzóa Abeho znovu otevřel diskusi kolem účinné ochrany veřejně činných osob. Pojďme se podívat na profesi osobního strážce i na to, jak atentáty na významné politiky mění její fungování.
Ochrana důležitých osob sahá do počátků lidské civilizace. Vytvořením rodových a posléze mocenských zřízení vzniká kastovní systém a vládnoucí vrstva se většinou „rekrutuje“ z vojenských vůdců, okamžitě si uvědomujících důležitost vlastní ochrany, zejména z vojensko-strategických důvodů. Osobní ochrana se tak stala nedílnou součástí života mocných.
Z nejloajálnějších a také nejlepších bojovníků vznikaly osobní družiny, později královské či prezidentské gardy. Sloužit v ní a chránit vládce bylo vždy prestižní rolí. Tak se zrodila profese osobních strážců se základním posláním - zamezit únosu či smrtelnému útoku na chráněnou osobu.
Tělesní strážci nebo gorily?
Teprve nedávno, hlavně po 2. světové válce, se u osobních strážců dospělo k názoru, že kromě nezbytných tělesných a bojových vlastností musí také umět „používat“ mozek. Vznikl tak hlavní a základní princip ochrany – prevence, tedy maximální snaha, aby k útoku vůbec nedošlo.
Osobní ochránce se učil zcela novým činnostem a jeho původní obraz "gorily" s postavou kuchyňské skříně a výrazem divočáka byl na ústupu. Důležitým zvratem v oboru osobní ochrany byl 22. listopad 1963 a atentát na 35. prezidenta USA Johna Fitzgeralda Kennedyho. Způsob jeho spáchání donutil ochranné služby celého světa přepracovat koncept ochrany důležitých osob.
Obecně se osobní ochrana dělí na ochranu ve státním sektoru (vládních činitelů či důležitých svědků atd.) a osobní ochranu soukromých osob (podnikatelů, umělců či sportovců). Dále podle druhu činností na ochranu viditelnou - „okázalou“, skrytou a podobně. Vždy ale platí, že osobní strážce a jeho činnost je účinná jen natolik, nakolik mu to „dovolí“ chráněná osoba.
Světové ochranné týmy
Mezi nejvypracovanější ochranné služby světa patří americký Secret Service, který se v USA stará o bezpečnost prezidenta, viceprezidenta, o bývalé prezidenty či „žhavé“ kandidáty.
Další špičkou v oboru je Shin Bet - izraelská bezpečnostní služba, pod kterou funguje speciální ochranný bezpečnostní odbor, jehož členové jsou zodpovědní za ochranu izraelské vlády, velvyslanectví a vládních budov.
Ve Velké Británii se o ochranu královské rodiny, vládních činitelů a diplomatů stará New Scotland Yard (Metropolitan Police). Jsou to operační oddělení SO14, SO16 a SO17. Jejich podporu a výcvik provádí jedna z nejznámějších protiteroristických jednotek světa, britská S.A.S. (Special Air Service - Zvláštní letecká služba). Své ochranné služby má takřka každá hlava státu, královské rodiny nevyjímaje. Dokonce i papež má svou profesionální jednotku osobních strážců – papežskou švýcarskou gardu.
Služby osobních strážců samozřejmě používali i vůdčí osobnosti mezinárodního terorismu. Jejich tělesní strážci patřili hlavně díky své loajálnosti a fanatičnosti k velmi výkonným a nebezpečným.
V České republice zajišťuje osobní ochranu několik složek. U Policie ČR jsou to především Ochranná služba, dále Útvar pro ochranu prezidenta, který spadá pod Hradní policii, a Útvar pro ochranu svědků, spadající pod kriminální službu. Na osobní ochraně se podílí i tzv. URNA – Útvar rychlého nasazení Policie ČR. Z armádních jednotek je to hlavně Ochranná služba Vojenské policie a také členové 601. skupiny speciálních sil. Dosti specifickou ochranu zajišťují například také speciální eskortní skupiny Vězeňské stráže.
Ochrana po japonsku
V Japonsku nyní působí v ochraně osob tzv. Bezpečnostní policie (Sekyuriti Porisu/SP), spadající pod Tokijské metropolitní policejní oddělení. Je zodpovědná za ochranu domácích a zahraničních hodnostářů na japonské půdě i v zahraničí. Císařskou rodinu chrání speciálně vyhrazená Imperial Protection Division.
Bezpečnostní policie je složena ze 4 oddílů. Oddíl 1 je pověřen ochranou předsedy vlády Japonska. Oddíl 2 chrání ministry, předsedu Sněmovny radních a předsedu Sněmovny reprezentantů. Sekce 3 střeží zahraniční VIP, velvyslance a hlavy států, zatímco sekce 4 má chránit hlavního soudce Japonska, guvernéra Tokia, Ósaky a Čiby a další kvalifikované pro ochranu, jako je viceprezident Sněmovny radních, místopředseda Sněmovny reprezentantů a straničtí vůdci.
Atentát na Šinzóa Abeho
Černým dnem ochranky bývalého premiéra Japonska a sloužícího člena Sněmovny reprezentantů Šinzóa Abeho byl 8. červenec 2022, kdy byl zezadu zblízka zastřelen mužem s podomácku vyrobenou střelnou zbraní. Podle dostupných informací i ze zveřejněných autentických záběrů lze vyvodit, že došlo k velkému bezpečnostnímu selhání, protože:
1) Na samotné akci chyběli nejen další příslušníci ochranky, ale i další uniformovaní policisté.
2) Útočník se dostal velmi blízko a zezadu k chráněné osobě.
3) Mezi prvním a druhým výstřelem proběhla časová prodleva 3 vteřiny, kdy všichni ochránci „zamrzli“ a nikdo z nich nereagoval.
4) Poskytnutá první pomoc a hlavně následný transport do nemocnice měly být daleko rychlejší.
5) Útočník Tecuja Jamagami opakovaně a v různých částech Japonska navštívil řadu akcí, na kterých vystupoval Šinzó Abe. Útok plánoval několik měsíců.
Na obhajobu japonské ochranky musím uvést, že místo vystoupení, kde došlo k útoku, bylo změněno ze dne na den. Tudíž museli trochu improvizovat. Navíc japonská policie řeší minimální kriminalitu, s tím souvisí nejen moderní a funkční výcvik například ve střelecké a taktické přípravě, ale hlavně jí může chybět jistý druh praxe. V Japonsku se na VIP neútočí, ochranné týmy tak mohou „upadnout“ do určité rutiny a to se bohužel asi stalo i nyní.
Martin Hradecký, bývalý osobní strážce a současný instruktor střelecko-taktické přípravy Akademie Aegis
Titulní fotografie pochází z výcviku Akademie Aegis