Doba unijního váhání při jednáních s Čínou skončila

Doba unijního váhání při jednáních s Čínou skončila
26 / 6 / 2020 Jan Oliva

Francie je spolu s Německem tahounem Evropské unie. Jak se dívá na vztahy s Čínou a jak se je chystá aktualizovat? Ve francouzském tisku se o Číně píše často. Řeknete si, že je to normální, vždyť Čína se v posledních letech žene rychle kupředu na první místa světové šachovnice, ne-li na to první. Ano, ale nesmíte zapomenout, že Francie ráda píše a čte hlavně o sobě...

Kdyby nebylo krize Covid-19 a podle plánů došlo ke komunálním volbám a dalšímu naplnění kalendáře, tak by si Francie, jako většina Evropy, v klidu doplula do letní dovolené, spojené zde s turnajem Rolland Garros, s kocháním se ze záběrů vrtulníků na Tour de France, o opalování na Côte d’Azur ani nemluvě.

 

Všechno ale přišlo jinak a Francie se, zrovna jako zbytek Evropy, ocitla ve zdravotní krizi, na kterou postupně navazuje hospodářská. Čína přitom samozřejmě ve věci pandemie zůstává objektem intenzivního pozorování francouzskými médii, sledovaní je teď už spíše pod úhlem druhé virové vlny či vyhledávání vakcíny „ve válečném rytmu“[1].

 

Intenzivnější pozornost však francouzský tisk věnuje jiném tématu, za které si už může Čína sama. Jedná se o její nový agresivní tón, objevující se jak v komunikaci kolem epidemie, tak při různých mezinárodních příležitostech. V posledních měsících byla sledována i situace v Hongkongu. Byla vnímaná sice jako čínská vnitřní záležitost, ale přesto tlačící na francouzskou republikánskou strunu.

 

Všechny politické strany se vždy snaží, aby lidská práva, ochrana svobody slova a tisku byla během oficiálního styku s čínskými politiky vždy vysoko v agendě prezidenta Macrona. K tomu se teď ještě přidala zvláštní aktualita s kung-fu potyčkami čínských a indických vojáků na společné hranici.

 

Zdá se to až směšné, na straně druhé by si člověk mohl přát, aby bylo napětí na hranicích států řešeno tímto nekonvenčním způsobem – pěstními souboji, spíše než použitím těžké vojenské techniky. Došlo by tak k menším ztrátám na životech i majetku. Přesto by i tento způsob řešení konfliktů měli Evropané brát vážně, neboť Čína má i v tomto ohledu minimálně dvě velké výhody – číselnou převahu a tisíciletou tradici bojových umění wu-šu.

 

Humor ale stranou. Vraťme se k tématu tohoto příspěvku, summitu EU - Čína, původně plánovaném do Lipska na 14. září tohoto roku. Vlastně jsem se od tématu tolik nevzdálil, vždyť Evropané obecně a Francouzi zvlášť si stále více uvědomují, že je nutné, aby si Evropa jako celek vytvořila jasnou a hlavně pevnou politiku vůči Číně. Jde asi o jakýsi přirozený důsledek současného tlaku dějin. O summitu jako takovém se ve Francii sice zatím mnoho nepsalo, vždyť byly jiné aktuality a summit byl mezitím posunut na dobu neurčitou.

 

Přesto je z těch několika veřejných projevů zřejmé, že Evropa už nesmí být vůči Číně naivní, musí si stát na svém a hlavně nejen „předpokládat“, ale smluvně „prosazovat“ reciprocitu v dojednaných dohodách. Zřejmé je také, že si Evropa může dovolit jednat s Čínou rovnoprávně a trvat na svém. Možná i proto byl summit posunut, protože jednotná evropská linie nebyla ještě hotova a vše se zdůvodnilo pandemií... Ve francouzštině existuje výraz, umožňující se vymluvit a svést vinu na někoho třetího, na vybranou oběť - „avoir le dos large“, „mít široká záda“. A i v tomto případě má Covid-19 „tak široká záda, že unese i odpovědnost“ za posunutí termínu do neznáma.

 

Doufejme jen, že si francouzsko-německá „evropská lokomotiva“ dokáže do té doby dohodnout dostatečně jasnou politickou linii a přetvořit jí s ostatními členy EU v konkrétní politickou dohodu. Zdá se ale, že jsme na dobré cestě. Svědčí o tom i bílá kniha Evropské komise ze 17. června, zabývající se ochranou evropských podniků ve vztahu k mimoevropské konkurenci, hlavně ze států, kde státní subvence hrají velkou roli, jako například v Číně... Jak se vyjádřil poradce prezidenta Macrona, citovaný v nedávném článku Le Monde: „Je to úplná změna přístupu a modelu“ vůči Číně[2]. Svědčí o tom také on-line Summit EU-Čína, který se konal 22. června a skončil bez společného komuniké a hlavně skoro bez zmínky ve francouzském tisku. A slova použitá na tiskové konferenci EU ohledně průběhu jednání zněla: „těžké“, „intenzivní“, „bez tabu“[3].

 

„Budeme pokračovat v tomto dialogu na nejvyšší úrovni po skončení léta a vrátíme se ke složitým tématům.“[4] Doba, kdy Evropa na jednáních s Čínou váhala s jasným vyjadřováním, se zdá být za námi.

 

Jan Oliva, historik a kulturolog žijící ve Francii

 

Použité zdroje:

 

[1] Cf. článek v Le Monde z 24. června 2020: Coronavirus : la Chine s’est lancée dans la course au vaccin « à un rythme de guerre » https://www.lemonde.fr/planete/article/2020/06/24/coronavirus-la-chine-s-est-lancee-dans-la-course-au-vaccin-a-un-rythme-de-guerre_6044017_3244.html

[2] Cf. Le Monde z 20. června 2020: L’Europe face à la Chine, le lent déniaisement https://www.lemonde.fr/international/article/2020/06/20/l-europe-face-a-la-chine-le-lent-deniaisement_6043561_3210.html

[3] Cf. článek v Libération z 22. června 2020: Un sommet UE-Chine «difficile» et «sans tabou» https://www.liberation.fr/planete/2020/06/22/un-sommet-ue-chine-difficile-et-sans-tabou_1792017

[4] Ibid.