Diplomatické manévry: Týden klíčových jednání mezi Západem a Čínou

Blinkenova dlouho očekávaná návštěva Pekingu, zpožděná „aférou čínského balónu“ nad USA, přinesla předpokládaný výsledek. Rostoucí napětí mezi rivaly nutně vystřídala konstruktivnější atmosféra, výrazně odlišná od mrazivé seznamovací schůzky na Aljašce po nástupu Bidenovy administrativy před třemi lety. Tehdy americká strana dokonce odmítala vůbec jednání označit za dialog a nazývala jej „jednáním k ujasnění vzájemných stanovisek a problémů“.

 

V Číně se zatím obměnil (nejen) stranický šéf diplomacie. Na pozici postoupil někdejší ministr zahraničí Wang I a ministrem se po něm stal bývalý velvyslanec v USA Čchin Kang, ostřílený diplomat a někdejší šéf protokolu prezidenta Si. S oběma nejvyššími představiteli čínské zahraniční politiky vedl ministr Blinken dlouhá jednání za zavřenými dveřmi a během dvoudenní návštěvy jej přijal i prezident Si Ťin-pching. Pozorovatelé se shodují, že obě velmoci daly neklidnému mezinárodnímu společenství signál o společné snaze snížit vzájemné napětí a Blinkenova návštěva docela jistě zabránila dalšímu zhoršení vztahů, což rozhodně není špatný výsledek.

 

Více leteckých spojení 

Přes citlivá témata, kdy americký ministr hovořil o porušování práv menšin v Číně a čínská diplomacie zase žádala, aby se USA přestaly vměšovat do vnitřních záležitostí Číny v souvislosti s Tchaj-wanem a brzdit technologický rozvoj země, pozval ministr Blinken svůj protějšek Čchin Kanga k návštěvě USA. Na podzim také dojde k dalšímu setkání prezidentů Bidena a Si na summitech G20 a APEC. Obě strany prezentovaly i zájem rozšířit vzájemné návštěvy nejvyšších státních představitelů obou zemí.

 

Z dalších projednávaných témat rozhodně stojí za zmínku oboustranná vůle rozšířit další letecké linky mezi USA a Čínou, omezené pandemií a vzájemnými spory. Cílem je se ze současných 24 přímých letů týdně přiblížit k předpandemickému rekordu více než 300 přímých letů týdně. Jen pro připomenutí, Česká republika měla v roce 2019 čtyři přímé linky do Číny, nyní nemá ani jednu. Tato skutečnost výrazně postihla asi 250 tisíc lidí v tuzemském cestovním ruchu, kteří právě v roce 2019 přijali přes 600 tisíc čínských návštěv.

 

Prezident Biden, který ještě v pondělí hovořil o pokroku ve vztazích obou zemí, ale už ve středu, den po skončení Blinkenovy návštěvy, nečekaně označil prezidenta Si za „diktátora“, aniž by bylo jasné, zda se jednalo o záměr nebo o další z řady prezidentových „uřeknutí“. Ovšem i to už patří ke koloritu posledních tří let a čínské ministerstvo zahraničí v takových případech odpovídá buď protestem, jako tentokrát, nebo dotazováním ministra Blinkena.

 

Hra o čipy

Americko-čínské vztahy jsou výrazně ovlivňovány také domácím děním v obou zemích pod tlakem současné ekonomické recese. Jejich složitost ještě zvyšuje napětí kolem nadcházejících amerických a tchajwanských prezidentských voleb. Zahraniční politika prezidenta Bidena opustila dřívější Trumpovu fixaci na omezování obchodního deficitu cly a zdůrazňuje téma ochrany zaměstnanců z americké střední třídy. Program snižování závislosti na Číně v kritických komoditách a převedení dodavatelských řetězců „na více přátelské státy“, opakovaný USA i na květnovém summitu G7 v Hirošimě, nechce dodavatelské řetězce zcela zpřetrhat. To je ostatně prakticky nemožné. Chce je ale zbavit rizika a především zamezit Číně jakýkoliv další pokrok na poli výroby čipů.

 

Peking rozhodně vnímá jako hrozbu omezování přístupu k hi-tec produktům zejména ze strany USA a jejich nejbližších partnerů. Snahy Washingtonu však zatím nepřinesly výrazné výsledky. Zatím. Dominance Číny jako výrobní velmoci tak přetrvává navzdory sankcím. Předpisy USA zavedené loni v říjnu, které omezují přístup Číny k vyspělým polovodičům, a které získaly podporu dalších zemí, jako je Japonsko, mohou být výhledově možnou brzdou technologických ambicí Pekingu. A toho je si Čína velmi dobře vědoma.

 

Je ale potřeba vnímat i fakt, že globální čínský export rostl rekordním tempem. Čína tak vyváží do USA i nepřímo, protože dodává klíčové vstupy dalším exportérům do Spojených států, zejména ve Vietnamu a v Mexiku. Čínský export do Vietnamu se od roku 2017 více než zdvojnásobil, i vývoz do Mexika jen loni vzrostl o téměř 30 procent. Děje se tak mimo jiné v důsledku růstu zahraničních investic čínských společností, usilujících o bezcelní přístup na americký trh. Čínský Hisense například investoval 260 milionů dolarů do výroby domácích spotřebičů v Mexiku a solární gigant Growatt založil závod ve Vietnamu. Data navíc ukazují, že čínský exportní potenciál již není závislý na zahraničních odborných znalostech.

 

Návštěva u Scholze

Stejnou koncepci snížení rizik ohlásila i německá vláda, jejíž kancléř Scholz přijal v Berlíně čínského předsedu vlády Li Čchianga. Čína je nejvýznamnější obchodní partner Německa. Obě země spolu od roku 2011 vedou pravidelné mezivládní konzultace (obdobu někdejší česko-čínské smíšené mezivládní komise). Na letošních konzultacích přijal čínského premiéra a deset jeho ministrů kancléř Scholz s devíti federálními ministry.

 

Německé autority již několik let charakterizují Čínu jako „partnera, konkurenta a strategického rivala“, oběma stranám to však vůbec nebrání v intenzivní vzájemné výměně. A to nejen slovní. Německý kancléř i tentokrát zachovával diplomatickou zdrženlivost s „ekonomickou spoluprací na prvním místě“.

 

„Nemáme zájem na ekonomickém oddělení od Číny“, řekl, „odstranit rizika ano, oddělit ne“. Na obrovském čínském trhu totiž nyní vyrábí a profituje přes pět tisíc německých firem s 1,1 milionem zaměstnanců. Vedle gigantů jako VW, Audi, Siemens či BASF jsou zde nejvíce zastoupeny středně velké firmy. Mnoho z nich se nyní chystá důsledně oddělit své čínské dceřiné firmy, aby vyráběly jen pro čínský trh. Stejný plán má i řada amerických firem.

 

Němci si jasně uvědomují, že právě jejich společnosti, patřící k největším exportérům na americký trh, jsou současně značně závislé na klíčových vstupech z Číny. Dovoz z Číny se mezi roky 2020 a 2022 i přes všechny nepříjemnosti zvýšil o 46 procent. Čína se postupně změnila z montovny dovážených dílů na výrobce sofistikovaných produktů. Je víc soběstačná a dovoz jako podíl na její ekonomice klesl z maxima kolem 28 procent po vstupu do Světové obchodní organizace na zhruba 15 procent v loňském roce.

 

EU chce pokračovat v politice jedné Číny

Proveditelnost oddělení se od čínských dodavatelských řetězců zpochybnila i nedávná studie podporovaná indickou vládou, jejíž předseda Modi v tomto týdnu navštívil Washington. Řada indických výrobců totiž preferuje výhodný dovoz čínských meziproduktů a indický dovoz z Číny tak loni vzrostl na 102 miliard USD, což je o 74 procent více než v roce 2020. Šestidenní cestu čínského premiéra nakonec završila návštěva Paříže, kde během summitu For a New Global Financing Pact jednal s předsedou Evropské rady Charlesem Michelem.

 

„Čínský rozvoj přináší světu spíše než rizika příležitosti…“ řekl při té příležitosti premiér Li. Předseda Michel potvrdil, že EU bude pokračovat v politice jedné Číny a vedle posílení komunikace a výměny chce dál spolupracovat na globálních výzvách jako jsou klima a zdraví. I zelená transformace Evropy nebude možná bez Číny, jak nedávno varovala nizozemská ministryně obchodu Liesje Schreinemacher, vzhledem k obrovskému náskoku Číny v oblasti solární a větrné energie a také dominanci na poli baterií a výroby elektromobilů. 

 

Případné listopadové setkání na fóru Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce mezi prezidenty Bidenem a Si nabídne znovu příležitost odklonit se od „hry s nulovým součtem v obchodních vztazích“. Vzhledem k domácím politickým tlakům je nepravděpodobné, že by USA převzaly iniciativu, ale Čína by mohla učinit první krok zrušením odvetných cel nebo nabídnout sdílení svých výsledků v zelených technologiích. 

 

Během přijetí prezidentem Macronem v Elysejském paláci navázal premiér Li na Macronovu návštěvu Číny před dvěma měsíci a vyjádřil se pro společné „sdílení společných strategických a holistických perspektiv“ s Francií a pro strategickou autonomii EU. Jak vidno, i přes vzájemné jiskření se snaží klíčové evropské velmoci, ale i Spojené státy s Čínou jednat a spolupracovat. Pro zbytek „našeho“ světa je to dobrá zpráva, protože z hlediska oživení globální ekonomiky moc jiných východisek ani nezbývá.  

 

Vít Vojta, sinolog a právník

 

Foto: Bundesregierung/Steins