Co přináší obchodní dohoda mezi EU a Indií?

Je tomu pár týdnů, co EU a Indie oznámily uzavření obchodní dohody. Přestože si představitelé EU neodpustili poněkud nadnesené hodnocení dohody jako „matky všech dohod", následně byla poněkud zastíněna tradičně bombastickým představením dohody mezi USA a Indií ze strany amerického prezidenta. Tuto dohodu prozatím nechme stranou, protože je patrné, že není k dispozici kompletní písemné znění a že obě dvě strany prezentují odlišné interpretace.

 

EU a Indie tvoří dohromady 25 % světového HDP a 1,9 miliardy lidí. Prezentace dohody jako „matky všech dohod" reflektovala i to, že se dohoda vyjednávala velmi dlouho, s mnoha přestávkami a přerušeními, podobně jako tomu bylo u dohody se zeměmi Mercosur.

 

Proč obě strany potřebovaly dohodu právě teď?

Obě dvě země měly silnou motivaci dohodu ukončit právě v daném načasování. Pro EU to byla prezentace pokračující snahy o diverzifikaci obchodních partnerů a zároveň ukázka, že volný obchod není passé. Kromě politického signálu, zejména vůči USA, je samozřejmě klíčová snaha zemí najít další velký trh pro odbyt průmyslového zboží. S tím se pojí i velké plány – EU si naplánovala zdvojnásobení exportu do Indie do roku 2032.

 

Indie měla podobnou motivaci jako EU, i v jejím případě se jednalo o signál vyslaný směrem k USA. Indie potřebuje také velmi silně provést diverzifikaci a snížit svou závislost na americkém trhu. Je ovšem potřeba vědět, že indická strategie je, podobně jako deklaratorně ta americká, zaměřena na industrializaci země. I z toho důvodu Indie zůstala stranou RCEP (Regional Comprehensive Economic Partnership), jedné z největších dohod na světě, protože se obávala toho, že její snahy o industrializaci byly zničeny Čínou. Ta ve světovém průmyslu dominuje, s kapacitami překračujícími třetinu světových.

 

Indie od dohody očekává levnější přístup k technologiím, které by měly průmysl zmodernizovat. Zároveň ale chce udržet pracovní místa (respektive možná i rozšířit) v textilu, který je druhým největším sektorem dle zaměstnanosti v Indii, hned po zemědělství. Indie má zcela opačné starosti než země vyspělé, se svou mladou a rozrůstající se populací, pro kterou nedokáže zajistit dostatek kvalitních pracovních míst. I v rámci dohody s EU, ale také při jednáních s Ruskem, je patrné, že součástí těchto ujednání je i vývoz pracovní síly.

 

Kam směřuje vzájemný obchod dnes?

Současný objem obchodu není nijak ohromující, jen 137 miliard USD. Prostor pro navýšení tu skutečně je. Indie je až 9. obchodním partnerem EU, s podílem pouhých 2,4 %. Obráceně je ovšem postavení jiné – EU pro Indii patří do oné velké trojky obchodních partnerů, spolu s USA a Čínou. Podle posledních údajů převažoval indický export do EU (76 miliard USD) nad importy z EU (61 miliard USD).

 

EU vyváží do Indie zejména strojírenské výrobky, výrobky leteckého a vesmírného průmyslu, ale i optické přístroje, lékařské vybavení, chemikálie a plasty.

Co dohoda přináší pro evropské exportéry?

 

Hlavní přínos dohody spočívá ve výrazném snížení cel pro export EU do Indie, který se má vztahovat až na 96,6 % zboží. Téměř zcela mají být odbourána cla u leteckého a vesmírného průmyslu, což se týká letadel, satelitů, ale i společného výzkumu. Výhodnější bude také export zemí EU týkající se přesného strojírenství, optiky, senzorů a celkově komponentů s vysokou přidanou hodnotou. Zrušena budou také cla na většinu lékařského vybavení. Snížení cel se ale týká také strojírenského, chemického průmyslu i železa a oceli. Pro zemědělce mohou být zajímavé rostlinné oleje, olivový olej, některé zpracované potraviny. Indie také výrazně sníží cla u vína, piva i tvrdého alkoholu. Například u piva se má jednat o snížení cel ze 110 na 50 %.

 

Migrace jako součást dohody

Kontroverzněji může působit indická motivace vyvážet pracovníky. EU, dle slov předsedkyně Evropské komise, otevře v Indii „legal gateway office" k migraci indických pracovníků (odborníků, studentů, výzkumníků a sezónních pracovníků – dle slov von der Leyenové na tiskové konferenci).

 

EU odbourá cla na 99,5 % indického importu. Týká se to jednak některých mořských produktů jako jsou krevety, ale zejména textilu, šperků a hraček. Jedná se tedy o pracovně náročná odvětví, která jsou pro zemi s největší populací na světě tak důležitá.

 

Na rozdíl od kontroverzní dohody Mercosur, která vzbudila velký odpor evropských zemědělců, dohoda s Indií se vyhýbá ústupkům u většiny zemědělských produktů. Cla jsou zachována u rýže, cukru, hovězího masa či kuřat.

 

Příležitost i pro české firmy

Dohoda může přispět k žádoucí další diverzifikaci obchodu zemí EU a nabídnout i možnosti při industrializaci Indie, která nepostupuje žádoucím tempem. Přestože je indický trh i z hlediska byrokratické zátěže extrémně náročný a aktivní podpora státu je nutná, přináší dohoda mnoho možností i pro české exportéry.

 

Ilona Švihlíková, ekonomka a odbornice na mezinárodní ekonomické vztahy

 

Foto: Unsplash.com/Sylwia Bartyzel