Česko-čínské kyvadlo emocí

Česko-čínské kyvadlo emocí
30 / 3 / 2020 Vít Vojta

Za probíhající pandemie se znovu dere do popředí soupeření Spojených států a Číny o pomyslné světové prvenství. Prezident Trump označil nemoc COVID-19 za „čínský virus“, Čína to nese nelibě a je vděčná za kritické odmítání, zejména za prohlášení „ministra zahraničí EU“ Josepa Borrella, že „viry nemají národnost a nerespektují hranice. COVID-19 není čínský virus a španělská chřipka nebyla španělská“.

V České republice nadšení ze zajištění bolestně chybějícího zdravotnického materiálu rozhoupalo kyvadlo emocí k Číně do pozitivnější strany, aby se hned zase vrátilo nazpátek do negací. Ve veřejném prostoru znějí otázky, zda nám Čína opravdu pomáhá přednostně, nebo je to jen mocenský kalkul? Máme jí projevovat vděčnost, nadále ji negovat, nebo máme být konstruktivnější?

 

Kdo má v čínských médiích největší podporu a proč?

Zorientovat se v celé situaci nám mohou pomoci oficiální čínská, tedy prorežimní, média. Ta poslední týdny bilancují obdrženou a poskytnutou pomoc. Už od konce ledna vysílalo do Číny zdravotnický materiál Japonsko, Bělorusko, Korea, Pakistán a dalších celkem 62 zemí a 7 mezinárodních organizací. Nejpestřejší dodávkou byla slavná rýže z Myanmaru nebo třicet tisíc mongolských ovcí. Poslední týden nejvíce rezonovala domácí podpora Itálii, Srbsku a Pakistánu. Proč právě tyto tři země?

 

Itálie je dnes koronavirem zasažená nejviditelněji a pro Čínu je důležitým partnerem. Už před padesáti lety, dva roky před Nixonem, tahala Itálie Čínu z mezinárodní izolace. Před rokem zase Itálie jako jediná ze zemí G-7 přistoupila k čínské iniciativě Pásu a cesty (BRI). Když pak březnová italská žádost o pomoc z EU neměla odezvu – naopak Francie a Německo zakázaly vývoz roušek – dohodla Itálie urgentně nákup respirátorů z Číny. Sem nepatří reciproční výpomoc italského a čínského Červeného kříže, kdy materiál tekl nejdřív do Číny a pak shodný zase do Itálie.

 

Naopak s podporou čínské vlády je nepochybně v době zákazu vývozu zdravotnického materiálu i pomoc firem jako ZTE či Huawei pro své pobočky nebo partnery v Itálii. Stejně je tomu s dary čínské provincie Zhejiang, která má aktivní krajanská sdružení všude po Evropě, včetně ČR. Posílení vztahů pak podpořili telefonátem 16. března i prezident Xi Jinping a předseda vlády Giuseppe Conte. Čínský prezident nabídl otevření nové „Zdravotní Hedvábné cesty“, sdílející čínské zkušenosti z boje s koronavirem.

 

Aktivním účastníkem iniciativy BRI je i Srbsko. Předsedkyně vlády Ana Brnabićová

byla v listopadu vedle Emanuela Macrona hlavním hostem 2. ročníku Importního Expa v Shanghaji. Srbsko bere Čínu za strategického partnera a investora. Prezident Aleksandar Vučić dokonce 16. března v emotivním projevu požádal prezidenta Xi „o pomoc se vším“ a označil jej za přítele a bratra sebe i celého srbského národa a stejně jako Itálie vyjádřil pohoršení nad postupem EU. Prezident Xi mu odpověděl, že Čína do Srbska vyšle odborníky a bude všestranně asistovat při nákupu zdravotních potřeb.

 

Do třetice partnerství Číny s Pakistánem je také mimořádné, včetně vzájemného ekonomického koridoru s klíčovými dopravními uzly. Pro čínskou pomoc v jaderném programu a zbrojní dodávky (asi 47 % vojenského vývozu Číny směřuje do Pakistánu) bývá vztah obou zemí přirovnáván ke vztahu USA a Izraele.

 

Postpandemický styl komunikace

Zdá se, že pandemie spustila úplně nový styl komunikace. Čína v něm má má jako hlavní světový výrobce zdravotní techniky velkou výhodu, které se rychle chopila. Roušek vyrobila v roce 2019 asi pět miliard, letos výrazně zvětšila kapacity, takže potřebného materiálu zvládne násobně více.

 

Naopak se zdá, že pandemie zaskočila naší Evropskou unii, která bude muset dopracovat akční programy řešení katastrof, a hlavně související komunikaci. Solidarity má dost, ta Evropě nikdy nechyběla. Čínská podpora je samozřejmě širší a neomezuje se pouze na vyjmenované země. Prezident Xi si 17. března slíbil podporu se španělským předsedou vlády Pedro Sanchézem a čínský premiér Li Keqiang zase 19. března jednal s předsedkyní Evropské komise von der Leyenovou.

 

Jsme v prioritní skupině zemí

Česká republika se dostala do popředí zájmu čínských médií až vystoupením prezidenta Zemana. Vzhledem k velmi pochvalnému tónu čínská média projev ve velkém sdílela, stejně jako informovala o pochopitelném zájmu české vlády na dodávkách čínského zdravotnického materiálu. Druhou sdílenou informací byl český omyl při zabavení skladu čínských roušek v Lovosicích, jehož část směřovala do Itálie.

 

Pomohla nám tedy Čína s chybějícím zdravotnickým materiálem, nebo to z její strany byl pouze politicko-obchodní kalkul? Pravda bude někde uprostřed. Prodala nám jej, ale přitom nás upřednostnila a udělala to na tamní poměry velmi rychle. Co si od toho slibuje, je také poměrně jasné: je to signál ke zlepšení vztahů. A také snaha posílit vlastní mezinárodní image.

 

Cestou je vyvážený dialog, nikoliv ideologizace

V domácím českém rybníčku se kyvadlo emocí k Číně houpe do krajních poloh až příliš často. Výsledkem je dlouhodobá devastace věcné diskuse. Pojmenujme ale věci pravými jmény. Poslední čtyři roky u nás tuto diskusi moderuje především organizace Sinopsis. Ta dostává exkluzivní prostor zejména ve veřejnoprávních médiích. Ačkoliv jsem na různých odborných pracovištích a v neziskových organizacích napočítal asi 160 odborníků na Čínu, téměř 60 % všech mediálních výstupů v České televizi a v Českém rozhlase ovládlo pět členů této organizace. Zjevně se tu porušuje princip plurality veřejnoprávních médií, zejména pokud si zanalyzujeme značně ideologický tón výstupů.

 

Státy se řídí geopolitickými potřebami, které vytvářejí jejich dlouhodobé koncepce zahraniční politiky. Tuto koncepčnost potřebují nejen velcí, jako jsou USA a Čína, ale i menší státy. Adorace ani démonizace největších globálních hráčů České republice k ničemu nikdy nepomůže. Vyvolávání strachu a nenávisti je strašně krátkozraké. Jste za mediálního hrdinu, když v době relativního klidu okázale bouráte nevýznamné smlouvy a posmíváte se rušení leteckých linek, ale pak jste za hlupáka, když za vás rouškový problém žehlí názoroví oponenti.

 

Ve sporu Spojených států a Číny o světové prvenství nezbývá než stát striktně na straně českých zájmů, nikoli zájmů jedné či druhé mocnosti. K našim zájmům patří umění vyváženého dialogu s každým globálním hráčem. K tomu nás vedou diplomatická pravidla mezinárodních vztahů, historická zkušenost, a nakonec i zdravý rozum, jak ukazuje aktuální situace.

 

Vít Vojta, Sinoskop – Institut pro současnou Čínu

 

Text vyšel ve zkrácené podobě  dne 26.3. 2020 jako komentář v deníku Mladá fronta DNES