Časté přehmaty ve výběru prvního cizího jazyka

Časté přehmaty ve výběru prvního cizího jazyka
31 / 8 / 2020 David Pirochta

Pomineme-li úplně malé děti (0–6 let), u kterých nezáleží na volbě typu jazyka, stojí dospělejší děti (7+), dospívající a dospělí před problémem, jaký cizí jazyk si zvolit jako první. Rodiče většinou potomkům i sobě vybírají angličtinu, jelikož je to dnes jazyk nejpraktičtější. Volbu u svých dětí odůvodňují tím, že se anglicky přece učí i ostatní děti, u sebe pak často tím, že jde o jazyk potřebný, libozvučný a snadný.

Můj názor na věc je odlišný. Pokud něco dělají všichni, nebude to pro mne znamenat do budoucna žádnou konkurenční výhodu. Pouze v případě, že by člověk dosáhl ve zvolené oblasti velice vysoké úrovně, může mu to přinést ovoce.

 

V případě angličtiny to však není jisté, protože – jak už jsem nastínil v minulém příspěvku – se jedná o jazyk ostře „vypólovaný“. Na jedné straně nemá složitý systém pádové flexe, na straně druhé však používá bohatý systém slovesných tvarů, má mnoho forem infinitivu a v neposlední řadě velice obsáhlou slovní zásobu.

 

A především: způsob vnímání světa, který se přímo odráží v anglickém jazyce, je ve vysoké míře odlišný od vnímání světa nás, Slovanů (+ do značné míry Němců – co se týče struktury i frazeologie). Dokonce i u Němců, kteří by se přes četné rozdíly mohli angličtině učit snáze než my Slované, narážíme i u nich často jen na bazální znalosti. Je to zřejmě dáno tím, že jim ze začátku angličtina jde, v dalších fázích nabývání znalostí by však museli začít více „zabírat“, k čemuž chybívá motivace. V mylném domnění, že zbytek doladí praxe (dobře známé Learning by doing), se dostávají do situace, kdy plynule hovoří, ale úroveň je nevalná a další posun v kvalitě téměř nemožný.

 

Jiné je to u Skandinávců a obyvatel zemí Beneluxu, jelikož ti citu pro angličtinu i znalostí nabývají přirozenou cestou již odmalička.

 

Příklady nesourodosti češtiny (němčiny) a angličtiny:

 

Fráze:

  • tady máš x here you are;
  • vidím tě x I can see you (srov.: I am seeing you next week = určitě tě příští týden navštívím);
  • šrotit se, biflovat se (NJ: büffeln) x to hit the books;
  • vypadáš nádherně x you look like a million bucks;
  • neplať za to horentní sumu! x don´t pay an arm and leg for that!

Přísloví:

  • Nekřič hop, dokud nepřeskočíš. x First catch your hare, then cook him.;
  • Čertu sloužil, čert jej vzal. x An ill life, an ill end.;
  • Kdo chce kam, pomozme mu tam. x Will will have will, though will woe win.;
  • Kuj železo, dokud je žhavé. x Make hay while the sun shines.;
  • Na hrubý pytel hrubá záplata. x Fight fire with fire.;
  • Neměj nikdy nepřítele za ovci, a vždy za vlka. x There is no little enemy.;
  • Carův hněv, posel smrti. x He whom the prince hates, is as good as dead.;
  • Nespěchej s úsudkem. x The opera isn´t over till the fat lady sings.;
  • Neházej flintu do žita. x Never say die.;
  • Co nejde silou, půjde lstí. x If the lion´s skin cannot, the fox´s shall.;
  • Laskavost zákeřníka je vždy podezřelá. x It is an ill sign to see a fox lick a lamb.;
  • Kdo má moc, práva se nebojí. x Might is right.;
  • Jdi za vznešeným cílem. x Hitch your wagon to a star.;
  • Kdo šetří, má za tři. x Waste not, want not.

Pro srovnání němčina:

  • Odvážnému štěstí přeje. = Dem Mutigen winkt das Glück.;
  • Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. = Was du heute kannst besorgen, das verschiebe nicht auf morgen.;
  • Lež má krátké nohy. = Lügen haben kurze Beine.;
  • S jídlem roste chuť. = Der Appetit kommt beim Essen. x Much would have more.

Syntaktické struktury:

  • rád lyžuju x I like skiing (obecně)/I like to ski (vzhledem k ostatním); rád bych si zalyžoval x I´d like to ski; ale: Vadilo by ti, kdybych otevřel okno? x Would you mind my opening the window? (výjimka z výjimky, kdy sloveso „to mind“ nereaguje na spojení s pomocným would);
  • smíme přijít později? = may we come later? ALE: nesmíme přijít později x we mustn´t come later (we may not come later = možná nepřijdeme později); jak dlouho bydlíš v tomto hotelu? = How long have you been staying at this hotel? x Jak dlouho zde bydlíš/pracuješ? = How long have you lived/worked here?

U anglických sloves „to live“ a „to work“ je třeba mít na paměti, že je nemusíme posouvat do průběhového perfekta, i když jde o děj probíhající z minula do nynějška;  

 

Jak dlouho se znáte? x How long have you known each other?

 

Pozor na stavová slovesa: nejen, že nesmíme opět zapomenout, že česká věta přítomná zahrnující v sobě posun z minula do současnosti nikdy nemůže být v angličtině vyjádřena přít. časem, nýbrž musíme mít i na paměti, že stavová slovesa – nejsou-li ovšem v posunutém významu! – průběh zásadně netvoří; srov. němčina, která se naprosto shoduje s češtinou:

Wie lange wohnst du in diesem Hotel?, Wie lange wohnst/arbeitest du hier?, Wie lange kennt ihr einender?.

 

Slovní zásoba:

  • transparent x a banner (transparent = průhledný);
  • konkrétní x particular (concrete = beton);
  • koncern x a group (concern = obava)

Poznámka: Zajisté bychom i v němčině mohli předložit množství odlišností oproti češtině. Reálnou situaci však přesto výše uvedené příklady odrážejí, neboť kdybychom se pokusili překládat běžný řečový projev z češtiny do němčiny doslovně (včetně odborného jazyka), z velké části bychom se opravdu strefovali, nebo by minimálně vytvářené konstrukce byly pro Němce srozumitelné. Totéž se rozhodně o angličtině říci nedá!

 

Je angličtina snadný jazyk?

Už před mnoha lety, když jsem se po ruštině a němčině učil anglicky, jsem si všiml, že hlavně lidé, kteří téměř anglicky neumí, stále dokola opakují, jak je angličtina snadná. Na logickou otázku, když je tak snadná, proč ji po tolika letech ještě nezvládli, většinou odpovídali, že na jazyky celkově nemají talent. O existenci či neexistenci talentu se však nic nedozvíme, nevěnujeme-li se jazyku pravidelně, ze začátku nejlépe každodenně.

 

Chceme-li se opravdu ponořit do tajů angličtiny, je třeba se jí zabývat pravidelně, počítat s počátečními nedorozuměními (srov. příklady výše) a být celkově „tak nějak naladěn na jinou vlnu“, která nás ponese dál a dál a co nejvíce se tímto jazykem „obalit“ (rádio si v autě naladit na BBC, chodit do kina výhradně na nedabované filmy, dopisovat si s rodilým mluvčím, cestovat do odpovídajících destinací atp.).

 

Výběr prvního jazyka dětem

Co se týče výběru jazyka u dětí, naprosto ideální je zvolit mateřskou školu, kde probíhá komunikace naplno v cizím jazyce (až na výjimky půjde o angličtinu). Existují na to sice různé názory, jako ostatně na všechno, neoddiskutovatelným faktem však je, že malé dítě vystavené jakémukoli cizímu jazyku v období svého raného vývoje, kdy je mozek ještě otevřen přímému vnímání cizí řeči v celé jeho šíři naráz, dosáhne po krátké době výrazného pokroku, navíc si automaticky vypěstuje pro daný jazyk absolutní cit. Takového efektu již později, ani po vynaložení vysokých finančních i časových prostředků, dosáhnout nelze.

 

Když se mě občas někteří rodiče ptají, jaký jazyk pro dítě zvolit, radím jim vždy podle celkové situace dané rodiny. Pokud například maminka na střední škole studovala angličtinu a francouzštinu a tatínek angličtinu a ruštinu, nebudu je ponoukat k tomu, aby jejich dítě začalo s němčinou. Spíše bych doporučil francouzštinu, je-li tato možnost pro ně dostupná. Anglicky se později stejně bude muset naučit, tak proč nezvolit jako výchozí jazyk francouzštinu? Pokud se bude věnovat angličtině, není vůbec jisté, že později nějaký další jazyk navíc zvládne, když přece angličtina se statusem světového jazyka číslo jedna úplně „postačuje“.

 

V situaci, kdy některý z rodičů ovládá němčinu nebo se jí kdysi věnoval, nebo má rodina na Německo, Rakousko či Švýcarsko vazby, doporučím jako výchozí jazyk němčinu. Je strukturně výrazně bližší češtině nežli angličtina a její výslovnost není tak zřetelně vychýlena jedním směrem, jako je tomu u angličtiny či třeba francouzštiny. I proto se pak člověku po němčině jiné cizí jazyky budou učit lehčeji nežli v opačném případě: po angličtině či francouzštině vyvstanou ze začátku s výslovností jakéhokoli dalšího jazyka zřejmě nemalé problémy.

 

Předsudky o náročnosti čínštiny

Nyní bych se rád vyjádřil k mylným zdáním, které obecně panují o čínštině. Kdykoli laické ucho uslyší mluvenou čínštinu, vyvolá to v něm pocit totálního neznáma. Nic v čínštině nepřipomíná cokoli v češtině. Kdykoli se setkáme s čínskými znaky, nejsme schopni cokoli dešifrovat (jsou samo sebou výjimky, ale i zde se lze zmýlit: znak vypadá na první pohled jako postava člověka, význam je však posunut abstraktnějším směrem na „velký; silný“). Pravdou sice je, že písmo odráží v jisté míře jazyk a jazyk je ovlivňován písmem, nelze však situaci paušalizovat tím způsobem, že složitý systém zápisu nezbytně poukazuje na složitý mluvený jazyk. U čínštiny je tomu možná naopak.

 

V rámci principu yin yang by se dalo říci, že znaky jsou na aktivní zvládnutí velice složité, mluvený jazyk ve srovnání se znakovým písmem (či mluvenou angličtinu stejné úrovně) naopak snadný. Čínština nemá v pravém slova smyslu gramatiku, tak jako jsme zvyklí v jazycích Evropy, ale platí za to daň v podobě složitého písma, pevného slovosledu a tónovosti. Proto se v dnešní době prosazují metody výuky čínštiny, které jsou založené v úvodní fázi výhradně na zvládnutí mluveného jazyka (např. výtečně v podobě jednoduchých drilů zpracované učební materiály docenta Davida Uhra, které využívá ve svých kurzech např. škola Dr. Nepustila) a posleších. Teprve v další fázi, kdy by se student rozhodl ovládnout čínštinu opravdu do hloubky (fráze, rčení, přísloví) i do šířky (odborná slovní zásoba, krásná literatura), nezbyde mu, než se pustit do znaků. Je to však již ve chvíli, kdy se v běžných konversačních situacích plynule dohovoří a částečně i rozumí, proto to pro něj znamená v jistém smyslu již jen zábavu navíc, i když dlouhodobou.

 

Jiná situace platí pro ty, kteří se dali na studium sinologie. Tam se samozřejmě postupuje paralelně – mluvené i psané slovo jdou ruku v ruce. Rozdíl je patrný na první pohled: zatímco laik se čínštině věnuje ve svém volnu, student má před sebou pět let, kdy se může naplno oddat studiu s tím, že minimálně rok povinně stráví v Číně.

 

Blízkost čínštiny a angličtiny?

Nedávno jsem v jedné firmě narazil na zajímavý problém. Hovořili jsme o možnosti zavedení výuky čínštiny, když z úst personalistky padla na první pohled nevinná otázka: „Slyšela jsem, že je vhodné pro blízkost čínštiny a angličtiny již anglicky umět, aby pak šla čínština lépe. Je tomu tak?“ Vzpomněl jsem si na svá postgraduální studia, kdy nám profesor Blažek sdělil, že jsou čínština a angličtina častým předmětem odborné komparace, neboť se, jakkoli patří do jiné jazykové rodiny, v mnoha způsobech vyjádření strukturně shodují. Pomineme-li pevný slovosled, který se dá u jazyků postrádajících pádovou flexi očekávat, narážíme v čínštině i v angličtině na pomocné výrazy, zařazující hlavní výraz do blíže určitelných kategorií. V silně homofonní čínštině jsou to numerativy: yi BEN shu = jedna kniha (samotné yi shu by v mluveném projevu nebylo snadno určitelné, protože zvuků shu v prvním tónu je cca 30!). I v angličtině narážíme na celé části slovní zásoby, které se vážou na blíže určující výrazy: a JUG of marmelade, a BAR of chocolate, a PIECE of soap/homework/information; five types of experience = pět druhů zkušeností x five experiences = pět zážitků. Tudíž jsem jí odpověděl, že má pravdu, ovšem než jsem to stačil rozvést a zdůraznit, že běžného člověka se to nijak netýká, již se jeden potenciální zájemce o čínštinu nechal odradit, jelikož anglicky neuměl. Firma nebyla ochotna proplácet lekce méně než třem studentům, tak se pro ně výuku bohužel nepodařilo zavést.

 

Otázka, zda by se mohly děti předškolního věku věnovat čínštině, je již zodpovězena v teoretické rovině výše (dětský mozek nasává přirozeně jakýkoli jazyk bez rozdílu). Prakticky vzato však mimo jednu soukromou školku v Praze, kde komunikace probíhá v čínštině, neexistuje pro běžného rodiče další možnost, jak své dítě vystavit vlivu čínského jazyka (pomineme-li smíšené rodiny či ty, kteří v Číně jsou i s rodinou pracovně).

 

Závěrem

Summa summarum tedy můžeme konstatovat, že jazykovědné didaktiky neznalá veřejnost nebývá často schopna správně zhodnotit výchozí situaci ani následný postup v učení se cizímu jazyku. Často se nechají mylně svést na scestí pouhým dojmem (zdánlivá náročnost čínského znakového písma, které však zprvu nemusí být propojováno s mluveným jazykem), nebo tím, co se všeobecně o jazyce tvrdí (rozšířený názor, že je angličtina pro cizince z jakéhokoli výchozího jazykového okruhu snadná).

 

A tak bývá naše otázka, kterému prvnímu cizímu jazyku by se děti měly učit, často zodpovídána nevhodně. Přestože je angličtina nejrozšířenější jazyk světového obchodu, nemusí být automaticky vhodnou volbou číslo jedna.

 

David Pirochta, lingvista a jazykový lektor