Budoucnost čínského prezidenta ukrytá v mlhovině nulové tolerance

Budoucnost čínského prezidenta ukrytá v mlhovině nulové tolerance
17 / 10 / 2022 Vít Vojta

Dlouho očekávaný 20. sjezd zástupců 97 milionů čínských komunistů začal v Pekingu v neděli 16. října. Oslavu úspěchů deseti let Si Ťin-pchingova vedení, zaplňující celý veřejný prostor, trochu kalí netrpělivost čínské společnosti s rostoucími proticovidovými omezeními, kterými v citlivé předsjezdové době úředníci preventivně odrážejí jak šíření infekce, tak následný vlastní postih.

Celkem nikdo nepochybuje, že po letním maratonu schůzí a jednání, vrcholících už někdy v srpnu, se i napotřetí stane generálním tajemníkem Si Ťin-pching. Zajímavé tak spíš je, kdo bude na připraveném sjezdu potvrzen a jmenován 2296 delegáty do ústředního výboru. Informativní hodnotu mají i udělené stranické tresty.

 

Přes opakované západní spekulace o „doživotním mandátu“ prezidenta Si není ale vůbec jasné, zda třetí funkční období nebude pro nejmocnějšího muže Číny tím posledním. Brzy sedmdesátiletému Si Ťin-pchingovi totiž „hrozí“ velmi těžká pětiletka. A pokud by se země dostala do hlubší krize, i v blízkých, loajálních soudruzích se probudí odvěký čínský podmíněný reflex a ve státním zájmu mu odeberou „nebeský“ mandát k vládnutí.

 

Možností také je, že se v novém dvěstěhlavém ústředním výboru a pětadvacetičlenném politbyru postupně vyjeví Siho nástupce. Tím poznáme, že z třetího funkčního období zamíří Si nejspíš do penze.

 

Zajímavé bude i slibované generační omlazení vrcholného vedení strany a státu. I přes pověstnou čínskou „stranickou poslušnost“ přinese omlazení nevyhnutně potenciál mezigeneračních sporů. Vždyť současné skupině sedmdesátníků vzala Kulturní revoluce systematické vzdělání a zaklela je duchovně do minulosti. S jejich mladšími nástupci, kterým se od roku 1979 naopak otevřel svět, tak budou na dění nahlížet optikou dvou různých staletí.

 

Přes ekonomické úspěchy a proklamovaný dvojnásobný nárůst HDP na hlavu, z 5614 na 12250 dolarů v letech 2011 až 2021, čelí dnes obyvatelstvo plíživé inflaci a ekonomika nečitelným hrozbám. Krize nafouklého realitního trhu je tak vážná, že jej stát musel zmrazit, když ochránil velké hráče před krachem. Tím také drží stabilitu bytového trhu a čínské společnosti doslova za každou cenu.

 

Vedle politiky nulové covidové tolerance, bortící se do zmatků a neuvěřitelného plýtvání, volají po naléhavém řešení i dopady prudce klesající zahraniční poptávky. Oslabení čínské měny sice exportu pomůže, ale nynější globální recese hlad po čínském zboží spolehlivě oddaluje.

 

Ke všemu se dál zkomplikovala zahraničněpolitická situace. Poměrně úspěšné odolávání americkému rivalovi, tlačícímu na Čínu přes Sin-ťiang, Tchaj-wan, Hongkong, pohraniční moře i sousedské spory, bylo nahlodáno chorobným tažením dosavadního ruského spojence. Čínu, držící se na mezinárodní scéně neutrální až líbivě multilaterální rétoriky, nutí Putinovy zločiny k diplomatickému nesouhlasu, který nakonec asi vyústí do pracného přepisování celé zahraniční strategie.

 

I výrazné zlepšení životního prostředí, prezentované daty o čistotě ovzduší, zalesnění a mediálně podtržené třeba skotačícím hejnem ohrožených delfínovců v Dlouhé řece, klade zásadní otázku, jak a kde pokračovat. Obrovská Čína by asi dokázala leccos, kupříkladu i zastavit globální plastovou katastrofu, pokud by direktivně vynutila skutečně rozložitelné bioplasty. V současné ekonomické situaci však od čínských pragmatiků sebevražedný „green deal“ čekat nelze.

 

Pokročilo se i v obnovitelných energetických zdrojích, a tak v předsjezdových poutačích sděluje nejmenovaný zahraniční odborník, že má Čína největší instalovanou kapacitu solární a větrné energetiky na světě. Dvě třetiny energetického mixu tu nicméně dál tvoří fosilní paliva, zejména uhlí, dostupné až do roku 2050. Takže i s využitím atomu bude energetická dekarbonizace Číny náročným úkolem na generace.

 

Co však „od sjezdu“ čekají ti nejpodstatnější, tedy straníci, a hlavně střední třída, které strana v konečném důsledku skládá účty? Je to pořád stejné: v obrovské zemi kontrastů potřebují všichni nejvíc ekonomickou a politickou stabilitu, pak rozvoj státu a vlastní rodiny. Zbytek je moc nezajímá a starosti o něj rádi přenechají stranickým a státním kádrům. I zpravodajství veřejnoprávních médií tu sledují, stejně jako u nás, už jen důchodci. Mladí a střední věkové kategorie se domácí politice vyhýbají i na sociálních sítích, takže si tam lidé ze sektoru veřejné správy tak trochu píší sami pro sebe.

   

Skoro to vypadá jako by platil jeden z nedávných Si Ťin-pchingových výroků, ať se každá země (a civilizace) rozvíjí svou vlastní cestou, protože jediná a universální cesta neexistuje.

 

Když jsem dopsal tento článek a vystoupil v Šanghaji z vlaku, na telefonu mi při kontrole místo zeleného naskočil žlutý kód. Byl jsem zadržen, musel se registrovat, zajít na PCR test, online a samozřejmě čínsky se odvolat. Do mého dočasného bydliště jsem dojel černým taxíkem za dvojnásobnou cenu, vkradl se zadním vchodem, abych obešel vrátné a tiše si přál, aby hned po sjezdu politika nulové tolerance zmizela. Tak, jako zmizel článek v China Daily, který tvrdil, že tu bude ještě dlouho.

 

Vít Vojta, vydavatel serveru Asiaskop.cz

 

Článek vyšel v redakčně upravené podobě v deníku Mladá fronta DNES 15.10.2022

 

Foto: Unsplash.com, Alejandro Luengo