Bude se v Africe platit čínskou měnou?

V roce 2015 spustila Čína nový mezinárodní platební systém CIPS, pomocí kterého se snaží zjednodušit využívání čínské měny pro mezinárodní obchod a zlomit dominanci amerického dolaru. Systém má být alternativou k západnímu systému SWIFT, který umožňuje rychlou a bezpečnou komunikaci mezi bankami a finančními institucemi už od roku 1973. CIPS má být ale modernější. Zatímco v systému SWIFT může transakce trvat jako za starých dob několik dní, CIPS by měl umožnit realizovat platbu během pár sekund.

SWIFT má ovšem stále jednu velkou výhodu. Zatímco CIPS se specializuje na čínskou měnu, SWIFT je schopen pracovat s transakcemi v různých světových měnách. Zároveň jsou systémy zatím nesrovnatelné v rozsahu pokrytí. CIPS za posledních 10 let sice úspěšně zavedlo více než 1600 finančních institucí, to je ale nesrovnatelné se systémem SWIFT, který používá 11 500 institucí po celém světě.

Nejrozšířenější je využití CIPS v Asii (73 %) a mezi evropskými institucemi (17 %). Afrika v zavádění nového platebního systému za ostatními zaostává s podílem pouhých 4 % všech zapojených institucí. Není se také čemu divit. Mezi akcionáře patří nejen čínské, ale i francouzské a britské banky.

Kolik Afrika platí na poplatcích?

Přitom obzvláště pro Afriku skýtá zlepšení platebního systému obrovský potenciál. Průměrné náklady na transakci jsou v subsaharské Africe enormní. Světová banka uvádí v průměru 8,8 % za každou transakci.

Pokud africká země prodává své zboží do Číny, často musí vyměnit nejprve získané čínské jüany za americké dolary a ty pak vyměnit ještě jednou za svoji měnu. Dvakrát tak platí poplatky jen za směnu. Systém SWIFT navíc funguje na systému korespondenčních bank. Pokud spolu banky obchodníků nekomunikují napřímo, systém pro peníze vymyslí cestu. Jedna platba pak ale prochází přes několik institucí. To trvá dlouho a poplatky se platí u každé.

Čínský systém CIPS k tomu nabízí zajímavou alternativu. Díky přímému zpracování transakcí v čínském jüanu odpadá nutnost konverze měn. To snižuje náklady a zrychluje celý proces. Na druhou stranu systém zatím není dost rozšířený a jeho adopce mimo Asii zůstává omezená.

Potenciál úspory

To by se mohlo brzy změnit. V září 2025 byla podle South China Morning Post k CIPS připojena první africká banka. Čína navíc už podepsala dohody o používání čínské měny pro vzájemný obchod mimo jiné s Egyptem a Jihoafrickou republikou, dvěma největšími ekonomikami Afriky.

Potenciál ušetřit je obrovský. Čína je největším obchodním partnerem Afriky a vzájemný obchod rychle roste. V roce 2024 dosáhl výše 295 miliard dolarů, což představuje zhruba 22 % celkového obchodu. Přímé a levnější platby mezi Afrikou a Čínou jsou tak logickým krokem.

Peníze jako zbraň

Oboustranně výhodný mezinárodní obchod a hledání úspor nepatří mezi jediné důvody, proč se Čína snaží propagovat alternativu k západnímu systému. SWIFT je sice nezávislá společnost se sídlem v Belgii, ale podléhá právu Evropské unie.

Díky tomu byly schopny západní země použít systém jako zbraň. V rámci sankcí odpojily v březnu 2012 od systému Írán, který kvůli tomu přišel o polovinu příjmů z vývozu ropy a zhruba třicet procent obchodu. Některé ruské banky potkal stejný osud v březnu 2022 v reakci na válku na Ukrajině.

Čína proto buduje vlastní systém, kde může určovat svoje pravidla. Systém CIPS tak slouží jako pojistka proti západním sankcím a umožňuje nadále obchodovat s odpojenými bankami v Rusku nebo Íránu skrze alternativní systém. Fungovat může potenciálně ale i opačným směrem. Pokud se v budoucnu nebude Číně něco líbit, může použít systém stejně jako Západ k uvalení vlastních sankcí.

Této závislosti na cizích pravidlech je si zřejmě vědoma i Afrika, proto diverzifikuje rizika a plánuje využívat více systémů najednou. Vedle připojení k evropskému SWIFT a čínskému CIPS buduje i vlastní celoafrický platební systém PAPSS.

Jaká je situace v ČR?

Zatímco Čína usiluje o větší vliv na pravidla mezinárodního obchodu a snížení poplatků, Česká republika kráčí svou vlastní cestou. Místo vstupu do eurozóny, kde by mohla společně rozhodovat o zásadních otázkách měnové politiky Evropy, se rozhodla přenechat svou židli u jednacího stolu druhým, aby si mohla nechat českou korunu. Tím guvernér České národní banky získal lepší kontrolu nad lokální inflací, ale přichází o možnost mluvit do politiky evropské měny, kterou používají české firmy pro obchod.

Držba české koruny zároveň není zdarma. Abychom mohli obchodovat se zeměmi eurozóny, kam patří naši největší obchodní partneři Slovensko a Německo, potřebujeme používat euro. Při dovozu ze Slovenska nebo vývozu do Německa platí firmy za směnu české koruny a zvyšují se jim náklady. A to není všechno. Směnný kurz se hýbe podle situace na trhu, a to není bez rizika, které stojí peníze. Na konci dne nesou firmy zvýšené náklady, které promítnou zákazníkům do ceny zboží.

Jan Kohn Vesely, ekonomický analytik