Bude rok Draka pro Čínu na draka?

Čína čelí rozsáhlé ekonomické krizi, po postpandemické recesi je podemílána i spodními proudy čínské společnosti – stárnutím a úbytkem obyvatel, nákladnou vládní snahou o sociální stát a růstem nákladů na obranu. Ani globální vývoj nepomáhá. Krize řádí všude, násobená válečnými střety, sabotážemi dosavadní globální ekonomiky jak ozbrojenými teroristy, tak snad ještě destruktivnějšími západními progresivisty, a to nejen z pohledu Číny.  

 

Česká satira může roku Draka nabídnout asi jen lidové přání „aby nebyl na draka“. Číňané však zvážní, když ve vrstvách starobylé civilizace uvidí pro roky Draka nápadně časté přírodní pohromy a státní zvraty. Tuto obavu ale nikomu nesdělí, aby nic zlého nepřivolali. Právě rok Draka je totiž spojován i s přírodními pohromami, zejména suchem a zemětřesením, řečeným „dračí převalování“.

 

Příklady roků Draka opravdu umí zneklidnit. Vždyť v roce 1976 zahubilo tchangšanské zemětřesení asi tři sta tisíc lidí, zemřeli tři komunističtí patriarchové včetně Mao Ce-tunga, kolo dějin rozdrtilo „Gang čtyř“ a začalo se točit směrem k aktuální ekonomické reformě, běžící dodnes.

 

Jiný dračí rok, 1916, přinesl zemětřesení západním okrajům říše, ale zejména odstoupil a následně zemřel (6.6.1916) samozvaný císař, generál a prezident Jüan Š'-kchaj. Tomu dračí roucho vladaře prostě nepatřilo, což otevřelo cestu prezidentu Sunjatsenovi a bohužel i následnému nacionálně-komunistickému rozštěpení státu.

 

Ještě o 30 oběhů Jupitera kolem Slunce dříve, v předvečer roku Draka nastalo v lednu 1556 v provincii Šen-si nejstrašnější zemětřesení s 830 tisíci obětí! Koho tehdy nezahubily závaly, zejména ve sprašových jeskyních, toho dostihl následný hladomor a mor. A tak čínská tradice radí pro nový rok Draka opatrnost, místo „zemřel“ říkat „odešel“, porcelán se „nerozbijí“, nýbrž dává „střípky míru“, nedělají se velké stavební úpravy, aby se nenarušila feng-šuej a v šestém měsíci, zvaném „měsíc démonů“, rozhodně nestrojit svatbu! 

 

Drak jako symbol síly přírody nese i technologické změny. I zde Čína vede s USA vyčerpávající technologickou válku. Loni se jí sice povedlo importovat z Nizozemí linku na pokročilé polovodiče za miliardy dolarů, ale výrobní soběstačnost je stále v nedohlednu. I patenty, chrlené čínskými firmami v třikrát větším množství než americkými, jim podle expertů přináší mnohem nižší zisky než americkým inovátorům, přesně mířícím na klíčová know-how, ovládající celá odvětví.

 

Tím spíše je záplava čínských patentů více státním plánem než skutečnou poptávkou trhu.  Symbolem aktuální čínské krize je developerská společnost Evergrande, po mnoha odkladech poslaná 28. ledna hongkongským soudem do likvidace. Po debatě s právníky společnosti, požadujícími další odklad k dohodě s věřiteli, prohlásila soudkyně, že už „toho bylo dost“ a soudním příkazem nařídila společnosti ukončit činnost pro neschopnost přijít s jakýkoliv řešením.  Možná úmyslně, možná mimoděk tak soudkyně dodržela další novoroční čínskou tradici – vyřídit dluhy a resty.

 

Dva roky paralyzovaná Evergrande, neschopná normálně fungovat, teď jde do likvidace i s projekty ve stovkách měst, zasahující „po asijsku“ do mnoha nesouvisejících oborů. Třeba i elektromobilů.  Závazky přes 300 miliard dolarů jsou nesplatitelné a právní mrchožrouti se už třesou nad zbytky rozkládající se firmy. Od roku 2021 jim to usnadňuje dohoda o řešení přeshraniční insolvence mechanismem právní pomoci a vzájemného uznávání mezi rozdílnými právními systémy ČLR a Hongkongu.  

 

I tato dohoda ukazuje proměny samotného Hongkongu. Po mezinárodním vynucení otevřené evidence tzv. ovládajících osob v roce 2018 ztratil anonymitu daňového ráje, a proto začal se státy světa sjednávat dohody o právní pomoci, včetně pomoci v trestních věcech, kterou někteří čeští ideologové v roce 2019 bez pochopení širších souvislostí tolik démonizovali.     

 

Média v realitní krizi sledují především zákazníky z čínské „městské“ střední třídy. Ti nakupovali hlavně investiční byty a pro obcházení vládních omezení v jejich vlastnictví byli ochotni se dokonce i formálně rozvést, aby si mohli koupit další. Současná realitní krize však zasáhla celé stavebnictví, od výrobců stavebních materiálů až po stavební firmy a dělníky, kterých je v odvětví stále na 50 milionů! Realitní propad cítí celá ekonomika. Dodavatelský řetězec nedostal zaplaceno a firmy čelí těžkostem nebo rovnou končí, lidé vydělají méně a budou i méně utrácet a ekonomika tak dostane další ránu do vazu.  

 

I tato krize má své spodní proudy. Developeři a investoři, až příliš sázející na nemovitosti, ignorovali ekonomický zákon „urbanizace“. Stavební boom původně agrárních rozvojových států východní Asie totiž končí v momentu, kdy přílivem venkovanů přesáhne městská populace země 60 %. V této pasti žáby v hrnci se vedle developerů velikosti Evergrande povařili i finanční giganti jako Zhongzhi Enterprise Group, Hywin Wealth Management, nebo Citic Trust ze skupiny, operující u nás a donedávna vlastnící fotbalový klub SK Slavia Praha. 

 

Tady potkáváme další mýtus o zlém čínském státu a hodných trpících firmách, zpodobněný pohádkou o Jacku Ma a násilném rozdělení firmy Alibaba. Obrovské holdingy, kterým se říká Big Tech, často překračují zákonné licence k podnikání, protože technologický a společenský vývoj zákon jednoduše předběhne. Spotřebitelské financování nebo trusty jako Citic Trust se prodejem finančních a investičních produktů často posunou za hranu zákona do „stínového bankovnictví“.  Jednoduše řečeno, dané podnikání pak nemá odpovídající státní dohled a neposkytuje spotřebitelům nutné záruky. Třeba trusty pak vytvořily investiční produkty, prodávané zákazníkům se slibem vysokých výnosů. Tímto způsobem se ale snadno zadělá na vážnou krizi. 

 

Když vláda začala znepokojující jevy trhu regulovat v obavách z nemovitostní bubliny a z bezohledných spekulací, omezila novými pravidly nadměrné zadlužování developerů. To však vedle zastavení růstu realitní bubliny omezilo developerům i peníze a často urychlilo jejich vyhlášení insolvence. I čínský trh cenných papírů je už tři roky ztrátový a ani nadcházející rok nebude kdovíjaký. Nehnula se ani dusivá deflace, která na Čínu dopadla loni.  

 

A tak rozkolísanou čínskou ekonomiku, která se prý už nikdy neposbírá, hned začala pitvat vlna komentátorů a „expertů“ na Čínu. S nimi i slavný sloupkař z New York Times, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, Paul Krugman. Ten už počátkem 90. let upoutal skeptickou předpovědí brzkého splasknutí čínské bubliny. Zmýlil se v ní „jen“ o třicet let. O kolik se „experti“ utnou tentokrát?  

 

Čína čelí vážným problémům a nepředstavitelné náklady sporného boje s pandemií teď hrozivě chybí. Má velikou ekonomiku s dobrým lidským potenciálem a dobrými perspektivami, ale i přesto, pokud by se čínská ekonomická krize výrazně prohloubila, stane se dalším sžíravým globálním problémem. Pak lze očekávat, že současná i nadcházející americká administrativa začne, ve vlastním zájmu, dosavadnímu konkurentovi rychle podávat pomocnou ruku.

 

Vít Vojta, sinolog a právník 

 

Článek vyšel v upravené podobě jako komentář pro deník Mladá fronta DNES 10.2.2024

Titulní obrázek jsme připravili ve spolupráci s nástrojem umělé intelidence DALL E.