Bude platforma 14+1 budoucností spolupráce s Čínou?

Bude platforma 14+1 budoucností spolupráce s Čínou?
6 / 9 / 2022 Jan Veselý

Po vzoru Litvy opustily Estonsko a Lotyšsko platformu 17+1, od roku 2012 jeden ze základů spolupráce Číny se střední a východní Evropou. Vrací se i Česko postupně jen k celoevropskému rámci spolupráce, nebo si ponechá i tento nynější formát 14+1?

Litva jako první opustila čínskou iniciativu 17+1 loni v květnu, s odůvodněním mizivého praktického přínosu členství v tomto uskupení. Tento měsíc následovali Litvu pobaltští sousedé Lotyšsko a Estonsko, kteří chtějí spolupracovat s Čínou jen bilaterálně a na úrovni Evropské unie. Také náš sněmovní zahraniční výbor vyzval v květnu vládu k revizi vztahů s Čínou a k utlumení aktivit v rámci této platformy. Na výsledné rozhodnutí si nicméně ještě budeme muset počkat.  

 

Co je formát spolupráce 17+1?

Formát 16+1 byl založen z iniciativy Číny v roce 2012 jako platforma spolupráce Čínské lidové republiky s 16 státy střední a východní Evropy, ke kterým se v roce 2019 přidalo sedmnácté Řecko.

 

Platforma je dalším kanálem ekonomické spolupráce a od roku 2014 je prezentována i jako součást globální čínské iniciativy Nové hedvábné cesty (Pás a cesta), jejímž cílem je podpora investic do infrastrukturních projektů a zlepšení obchodního propojení Číny a Evropy. Právě vnímaný investiční potenciál spolupráce a možnost větší diverzifikace obchodu směrem na východ byl pro země střední a východní Evropy velmi lákavý; zvláště v období po finanční krizi 2009, která se u nás projevila druhým propadem ekonomiky v roce 2012.

 

V uplynulé dekádě se mezi nejznámější projekty této iniciativy zapsala 350 km dlouhá železniční trať z Bělehradu do Budapešti, financovaná čínskými půjčkami a vládami Maďarska a Srbska. Dokončení stavby je naplánováno do roku 2025 a trať by měla zkrátit cestu z 8 na 3,5 hodiny. U nás naopak byla snaha propojit Prahu s Pekingem, Šanghají a Čcheng-tu pomocí přímých leteckých linek, jejichž fungování bylo přerušeno proticovidovými opatřeními. I po deseti letech existence tohoto formátu však do regionu střední a východní Evropy směřují pouze 3 % celkového objemu čínských investic do Evropy.

 

Rozdělení Evropské unie?

Platforma 16+1 nám nabízí příležitost k bližšímu dialogu, budování strategického partnerství a ekonomické spolupráci. Česká republika, jako každá jiná země, má samozřejmě na oboustranně výhodné věcné spolupráci s Čínou velký zájem a je to cesta správným směrem. Formát 16+1 nicméně zahrnuje pouze 12 členských států EU, což může být vnímáno v protikladu s jednotou zahraniční politiky Evropské unie.

 

Čína samozřejmě při každé příležitosti opakuje, že formát 16+1 podporuje evropskou integraci a slouží pouze jako doplněk spolupráce EU a Číny. Faktem ale zůstává, že Evropská unie je ekonomický kolos srovnatelný s velikostí čínské ekonomiky, a i když je vyjednávání v rámci tohoto formátu mnohdy komplikovanější, může nám zaručit lepší vyjednávací pozici a především výsledky. 

 

Národní zájem České republiky

I když se dnes bavíme primárně o obchodní spolupráci, neměli bychom pro peníze zapomínat na širší souvislosti. Existují totiž i důležitější úlohy zahraniční politiky, zejména zajištění samostatnosti a suverenity státu. Měli bychom se poučit z nezdarů naší minulosti a budovat udržitelnou zahraniční politiku, což se nám v minulém století příliš nedařilo. Československo ztratilo samostatnost hned dvakrát a vlastní zahraniční politiku pak nemělo prakticky žádnou.

 

Existence a dlouhodobá udržitelnost samostatné zahraniční politiky malé země totiž závisí na členství v dostatečně velkém sdružení federativního typu. V minulosti pro nás tuto úlohu plnila Svatá říše římská, v jejímž čele byl například císař Karel IV. Od května 2004 jsme součástí Evropské unie, které aktuálně předsedáme, a nejvyšším národním zájmem České republiky má být podpora její soudržnosti.

 

Protože navrhovat Číně rozšíření spolupráce formátu o zbývající členské státy Evropské unie by bylo jen alternováním vztahu Čína – EU, je na místě se zaměřit na potřeby stávajících členů. I přes objemné financování dostupné od Evropské unie a jiných mezinárodních organizací je v zemích střední a východní Evropy stále velká poptávka po financování nových investic z třetích zemí. Nabízí se proto i prostor pokračovat v hledání společných investičních projektů a pokračování spolupráce se zbývajícími 14 státy střední a východní Evropy.

 

Jan Veselý, absolvent Renmin univerzity v Pekingu