Bude Čína po epidemii COVID-19 stejná jako před tím?

Bude Čína po epidemii COVID-19 stejná jako před tím?
5 / 3 / 2020 Vít Vojta

Protože v Číně pokračují přísná opatření proti šíření onemocnění COVID-19, stále se oddaluje návrat k normálnímu životu, tedy i k obnovení výroby, na kterou čeká prakticky celý svět. Přelití nákazy do Evropy mění dosavadní černé scénáře v konstruktivnější zpravodajství, zvláště když mediální strašení prokazatelně vedlo k daleko nebezpečnější panice veřejnosti. Překvapivě málo se však zdůrazňuje zastavení růstu nákazy v Číně. Počet nově infikovaných lidí tam už tři týdny trvale klesá. Tedy alespoň podle oficiálních zdrojů. V ohnisku nákazy, provincii Chu-pej (s přechodně žijícími má asi 70 milionů obyvatel), přibývají jen dvě tři stovky infikovaných denně, ve zbytku Číny už jsou to už jen jednotky případů!

Ukazuje se, že COVID-19 neohrožuje většinu populace víc než běžná chřipka, a tak spíše převažují obavy z globálního ekonomického dopadu epidemie a přibývá neradostných predikcí. Pochopitelně riziko infekce nelze podceňovat. Odborné hlasy nicméně dnes varují zejména před zmíněnou panikou a jejími negativními důsledky na celou společnost.

 

V čínské společnosti roste, vedle tradičně povinného optimismu, napětí podnikatelů, přímo úměrné riziku z prodlení. Čínská vláda řeší rozvrat letošního kalendáře výroby, vzdělávání a celého sociálního života. Tvrdě ji zasáhl i vážný problém ztráty občanské důvěry, pro věčné utajování a zkreslování informací, zejména na sociálních sítích. To je důležité vnímat, protože jak mi před časem v rozhovoru řekl uznávaný britský politolog Kerry Brown, lidé v Číně jsou „loajální ke straně, když je hospodářský růst třeba „jen“ 6 procent. Ale nebudou tak loajální, pokud bude růst jen 2 %“. Pro čínské vedení tak má epidemie řadu dalších konsekvencí, nejen těch zdravotních.  

 

Infekce odřízla vážně zasažené správní jednotky země. Jde hlavně o sousedy centrální provincie Chu-pej a o provincie s velkým pohybem obyvatel. V těchto oblastech byla dramaticky omezena doprava, lidé zůstali v izolaci v místě, kde se právě nacházeli.

 

V dalších provinciích je doprava omezena a kontrolována na výjezdu a zejména na vstupech. Kdo se dopraví do jiné municipality k zaměstnavateli, je povinen se sám podrobit následné dvoutýdenní domácí izolaci. Musí se také podřídit nařízení místní správy. Jednotlivé domovní bloky mají společnou vrátnici, kde se ubytovaný prokazuje propustkou na jméno s dokladem totožnosti a jeho posledními čtyřmi čísly. Osoby s domicilem z vážně zasažených oblastí mají do obytných bloků zákaz vstupu. Vycházení za nezbytným nákupem bylo omezeno, zástupce domácnosti mohl z domu vyjít jen jedenkrát za dva či tři dny, ale od března se očekávají změny opatření. Všude se ale stále bezdotykově měří tělesná teplota, na pracovištích dokonce dvakrát denně. Lidé po návratu ze zahraničí mají předepsaných 14 dní domácí karantény, toto doporučení se v únoru aplikovalo i jako zákaz vycházet, přičemž nákupy někdo pověřený přinesl za dveře.

 

Pořádková policie má pravomoc narušitele pořádku, zejména pokud s příznaky choroby ohrožuje ostatní, ihned na 15 dní umístit do izolační vazby. Občanskoprávní odpovědnost za škody na zdraví a na majetku má podle § 77 Zákona o prevenci šíření infekčních chorob zaměstnavatel i fyzická osoba. Podle Trestního zákona § 330 O šíření nakažlivé choroby je možné právnickou osobu navíc velmi citelně pokutovat, prokazatelně vinou fyzickou osobu pak odsoudit v trestní sazbě 3 až 7 let. V České republice oproti tomu na karanténu dohlíží příslušná hygienická stanice, která může v krajním případě přivolat pořádkovou policii a uložit pokutu až půl milionu korun. Trestní sazba za § 153 Šíření nakažlivé nemoci z nedbalosti je u nás mírnější, jen do jednoho roku, ale vážné důsledky a smrt ji mohou zvýšit na osm i deset let. 

 

Od poloviny února se Číňané postupně vraceli do práce, ve firmách jsou však většinou jen bílé límečky, trvale bydlící v místě podnikání. Dělníci bývají často přespolní, stačí totiž, když jsou ze vzdálených vsí a vzniká problém s karanténou. Činnost zahájila i veřejná ubytovací zařízení, po návratu ze služební cesty do jiného města se zase doporučuje 4-7 dní domácí karantény. Většina lidí tak stále pracuje a studuje z domova, videokonference nahrazují schůzky a výuku. Ani dříve tolik běžní kurýři už nemají povolen vstup a byla založena místa pro vyzvednutí zásilek, kam je třeba si dojít.

 

Transportní firmy varují zákazníky, že až se opatření v březnu změní a omezení poleví, nebudou schopny garantovat obvyklé dodací lhůty. V některých částech země podnikatelé, ze strachu z prodlení a z nesplnění dodávek, vysílají autobusy a nahání do nich potenciální dělníky s nabídkou okamžitého nástupu. Na sociálních sítích se množí hlasy kritické vůči jednání vlády, ještě násobené psychickou tíhou z izolace.

 

Návrat k normálu tak bude pro Číňany nejspíše složitým během na delší trať v horizontu několika měsíců. Zatím se však infekce přelévá do dalších oblastí světa, z nichž některé plošnou karanténu nezažily desítky let. S překonáním důsledků epidemie COVID-19 nám tak všem může pomoci hlavně mezinárodní spolupráce, se sdílením konkrétní dobré a špatné praxe, doplněná patřičnou lidskou solidaritou. Veliký význam však má také zodpovědné, konstruktivní zpravodajství a obrnění se proti šiřitelům paniky.

 

 

Vít Vojta, Sinoskop – Institut pro současnou Čínu

 

Text vyšel jako komentář v Mladé frontě DNES dne 3. 3. 2020.