Bubnující premiérka Takaičiová vstupuje do druhého roku. Zkouškou bude rozpočet a Čína
Japonská premiérka má za sebou rok, který jí přinesl mimořádný volební mandát, ale také rostoucí napětí s Čínou, nejistotu ve vztazích se Spojenými státy a otázky kolem financování její hospodářské strategie. Druhý rok ukáže, zda dokáže z ambiciózních plánů vytvořit dlouhodobě udržitelnou politiku.
Když se Sanae Takaičiová před rokem stala první premiérkou v japonských dějinách, vstupovala do úřadu s pověstí konzervativní političky, obdivovatelky Margaret Thatcherové a stoupenkyně odkazu někdejšího premiéra Šinzóa Abeho. Její první rok však překonal očekávání především politickou stabilitou. V únoru 2026 dovedla Liberálně demokratickou stranu (LDP) k přesvědčivému vítězství v předčasných volbách do dolní komory parlamentu a získala prostor pro prosazování programu, který spojuje hospodářské oživení, posílení obrany a výraznější roli Japonska v mezinárodní politice.
Podle hodnocení amerického think tanku CSIS zůstává její popularita významnou politickou ochranou před odpůrci uvnitř vlastní strany. Tento „štít popularity“ však není neomezený: bude záviset na tom, zda voliči pocítí výsledky její politiky ve vlastních peněženkách a zda vláda dokáže prosadit své záměry bez destabilizace veřejných financí.
Růst za cenu rostoucího dluhu?
Ústředním ekonomickým slibem premiérky je takzvaná odpovědná a proaktivní fiskální politika. Tokio chce mobilizovat do fiskálního roku 2040 více než 370 bilionů jenů, tedy přibližně 2,3 bilionu dolarů, do sedmnácti strategických odvětví. Vedle umělé inteligence, polovodičů a energetiky se k prioritám řadí další technologické a kulturní obory včetně anime. Vláda doufá, že průmyslové investice zvýší produktivitu, podpoří růst reálného HDP nad 1 % ročně a postupně sníží poměr veřejného dluhu k výkonu ekonomiky.
Právě zde však leží první velká zkouška druhého roku. Japonsko má jedno z nejvyšších veřejných zadlužení vzhledem k HDP mezi vyspělými ekonomikami. Výnosy desetiletých státních dluhopisů během prvního roku Takaičiové vzrostly z hodnot pod 2 % přibližně ke 3 % a japonský jen se dostal pod tlak. Část analytiků se obává, že kombinace fiskální expanze a pomalejšího zvyšování úrokových sazeb může vyvolat nedůvěru investorů. Jiní naopak vyšší výnosy interpretují jako známku lepších očekávání hospodářského růstu.
Bezprostředním testem bude slibované snížení spotřební daně na potraviny a nápoje z 8 % na 1 % na dva roky, plánované od dubna 2027. Opatření spolu s navazující podporou domácností by mohlo znamenat výpadek příjmů kolem pěti bilionů jenů ročně. Pro vládu bude obtížné současně ulevit domácnostem, investovat do strategických průmyslových odvětví a přesvědčit finanční trhy, že veřejné finance zůstávají pod kontrolou.
Spojené státy: spojenec, který zná jen vlastní účet
Takaičiová si vybudovala blízký vztah s Donaldem Trumpem. Pro Tokio je americké spojenectví nadále základním pilířem obrany, zejména vzhledem k rostoucímu vojenskému potenciálu Číny a hrozbě ze Severní Koreje. Washington zároveň podporuje vyšší japonské obranné výdaje a hlubší spolupráci v oblasti technologií, kritických surovin a dodavatelských řetězců.
Americký pohled však není pouze příběhem úspěšného spojenectví. Analýza Kongresové výzkumné služby upozorňuje, že Trumpova celní politika i jeho omezená veřejná podpora Japonska v aktuálním sporu s Čínou vyvolávají v Tokiu pochybnosti o spolehlivosti amerických závazků. Japonské představitele znepokojuje také možnost, že by Washington mohl dát přednost dohodě s Pekingem na úkor japonských zájmů.
Výmluvným příkladem je závazek investovat 550 miliard dolarů ve Spojených státech, který Tokio přijalo v rámci celních jednání. Reuters 20. října upozornil, že japonské investice v hodnotě až 21 miliard dolarů do dvou polovodičových továren ve státě New York pomohou především rozvoji americké výroby čipů. Není přitom jisté, nakolik posílí vlastní japonské technologické kapacity a odolnost domácích dodavatelských řetězců.
Pro Takaičiovou z toho plyne strategické dilema: Japonsko potřebuje americké bezpečnostní záruky, nesmí však dopustit, aby se jeho průmyslová obnova stala pouhým doplňkem americké hospodářské strategie. Proto bude důležité rozvíjet spolupráci s Austrálií, Jižní Koreou, Filipínami, Británií a státy jihovýchodní Asie. Nejde o nahrazení Spojených států, ale o snížení závislosti na rozhodnutích jediného partnera.
Čína: mezi hospodářskou provázaností a bezpečnostní konfrontací
Nejvážnější diplomatickou výzvou zůstávají vztahy s Čínou. Jejich zhoršení urychlily výroky Takaičiové z listopadu 2025, podle nichž by případná čínská vojenská akce proti Tchaj-wanu mohla představovat situaci ohrožující přežití Japonska a otevřít cestu k jeho vojenskému zapojení. Peking požaduje, aby premiérka svá slova odvolala, a odmítá, že by se vztahy mohly normalizovat bez změny japonského postoje.
Čínský pohled je podstatně ostřejší než americké strategické hodnocení. Agentura Xinhua vykresluje japonské posilování obrany, rozšiřování vývozu zbraní a úvahy o změně bezpečnostní doktríny jako návrat k militarismu. Tento jazyk odráží oficiální stanovisko Pekingu, nikoli neutrální popis japonské politiky. Přesto ukazuje, jak zásadně Čína vnímá bezpečnostní důsledky japonského obratu.
Napětí navíc není omezeno na Tchaj-wan. Čína ostře reagovala i na nedávné rituální dary Takaičiové svatyni Jasukuni, která je spojována s japonskou válečnou minulostí a uctíváním odsouzených válečných zločinců. Podle čínského ministerstva zahraničí takové gesto zpochybňuje historickou odpovědnost Japonska a posiluje obavy z jeho remilitarizace.
Současně však premiérka v parlamentním projevu označila Čínu za důležitého souseda a deklarovala zájem o dialog. Čínský tisk tento vstřícnější tón interpretuje spíše jako reakci na tlak japonských podnikatelů, kteří potřebují obnovit normální obchodní vztahy. Hospodářská provázanost obou zemí je totiž příliš významná na to, aby ji Tokio mohlo snadno obětovat bezpečnostní politice.
Pro Takaičiovou bude zásadní, zda dokáže udržet odstrašující pozici Japonska a zároveň zabránit proměně politické neshody v dlouhodobý hospodářský konflikt. Bez minimální komunikace s Pekingem poroste riziko nedorozumění právě v době, kdy se bezpečnostní situace kolem Tchaj-wanu a ve Východočínském moři stává citlivější.
Druhý rok rozhodne
Americký zpravodajský server Politico při nástupu Takaičiové do čela LDP zdůrazňoval její nacionalistické postoje, konzervativní profil a záměr posílit japonsko-americké spojenectví. První rok ukázal, že právě tato kombinace může být zdrojem její politické síly, ale také omezení. Silná identita a rozhodné vystupování mobilizují voliče, avšak samy o sobě neřeší inflaci, dluh ani nutnost udržovat stabilní vztahy se sousedy. Japonská ekonomika však nejvíc potřebuje investice, levnější energii, důvěru trhů a spotřebitele ochotné utrácet. A státní rozpočet musí všechny tyto požadavky nějak zaplatit. Právě tento rozpor bude určovat druhý rok vlády historicky první japonské premiérky.
K tomu přistupuje i otázka politické výdrže. Takaičiová si vybudovala pověst mimořádně pracovité političky, ale její veřejně popisovaný spánkový režim vyvolává pochybnosti, zda lze takové tempo dlouhodobě udržet. Nedávná rezignace ministra zemědělství Kazua Jany navíc připomněla, že ani silná premiérka není chráněna před chybami vlastního kabinetu.
Druhý rok tak nebude jen zkouškou osobnosti první japonské premiérky. Rozhodne o tom, zda se Japonsko dokáže vrátit k udržitelnému růstu, posílit vlastní technologickou a obrannou základnu a přitom si udržet dostatek diplomatického prostoru mezi Washingtonem a Pekingem. Takaičiová má silný mandát. Skutečnou zkouškou bude prokázat, že výsledkem její politiky nebude jen silnější stát v bezpečnostním smyslu, ale také ekonomicky odolnější Japonsko, které nemusí svou strategickou budoucnost svěřovat do rukou velmocí.
Foto: Wikipedia.org