BRICS našel společnou řeč o Íránu. Jednota globálního Jihu má ale své limity

Pětačtyřicet stran a 140 bodů přijali lídři BRICS v Novém Dillí jednomyslně hned první den dvoudenního summitu. Pro hostitelskou Indii je to významný diplomatický úspěch – ještě v květnu totiž ministři zahraničí BRICS společné prohlášení nevydali. Důvodem byly především rozdílné postoje k válce a rostoucímu napětí na Blízkém východě. Tentokrát se kompromis podařil.

 

BRICS ve společné deklaraci vyjádřil hluboké znepokojení nad eskalací konfliktu na Blízkém východě a vyzval všechny strany k „maximální zdrženlivosti". Současně zdůraznil potřebu řešit mezinárodní spory dialogem, konzultacemi a diplomacií a odmítl kroky, které by mohly situaci dále zhoršit. Ještě významnější je odmítnutí jednostranných donucovacích opatření a sankcí, které nebyly schváleny Radou bezpečnosti OSN. BRICS zároveň kritizuje jednostranná cla a další obchodní bariéry, které podle něj narušují světový obchod.

 

Výsledek je pozoruhodný především proto, že u jednoho stolu sedí státy s velmi rozdílnými zájmy. Írán je přímým účastníkem války, zatímco Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie mají dlouhodobé bezpečnostní vazby na Spojené státy. Indie sama buduje strategické partnerství s Washingtonem a současně udržuje úzké vztahy s Ruskem. Čína a Rusko zase prosazují výraznější proměnu současného mezinárodního systému.

 

Jednomyslná deklarace proto neznamená, že se BRICS sjednotil na společné zahraniční politice. Spíše se podařilo nalézt formulace, na kterých mohou rozdílné země společně stavět.

 

Ne antiamerická aliance

Právě zde je třeba opatrnosti vůči představě, že BRICS vzniká jako jakési „NATO globálního Jihu". Takový výklad neodpovídá realitě – BRICS není vojenský pakt a jeho členové mají protichůdné bezpečnostní a ekonomické zájmy. Spojuje je přesvědčení, že současné uspořádání globálního systému nedává dostatečný prostor rozvíjejícím se zemím. Indický premiér Naréndra Módí tento princip formuloval velmi otevřeně, když řekl, že globální Jih se musí proměnit z „příjemců pravidel" v jejich „tvůrce".

 

To je možná nejpřesnější definice současného BRICS. Ten nechce vytvořit systém proti Spojeným státům, ale především získat větší možnost ovlivňovat pravidla, podle nichž svět funguje – od obchodu a financí přes technologie až po reformu OSN.

 

Právě proto se summit vyhnul přímému odsouzení Washingtonu, přestože americká politika vůči Íránu a používání cel a sankcí byly jedním z jeho hlavních pozadí. Některé členské země BRICS by ostatně s otevřeně protiamerickým kurzem nesouhlasily. Pro Indii by byl takový vývoj zvlášť problematický.

 

Indie: diplomatické vítězství

Indická média proto summit interpretují především jako potvrzení rostoucí diplomatické váhy Nového Dillí. Konsenzus mezi Íránem a Spojenými arabskými emiráty se nerodil snadno. Podle Indian Express probíhala intenzivní jednání téměř sto hodin. Indičtí diplomaté hledali formulaci přijatelnou pro země stojící na opačných stranách současného konfliktu. K výsledku podle indických zdrojů přispělo také diplomatické působení Číny a Ruska.

 

To je pro Indii důležitý výsledek – může ukázat, že dokáže být prostředníkem mezi různými geopolitickými tábory, aniž by se sama musela k některému z nich připojit. Indická strategie „multialignment" tak dostává další potvrzení. Indie může být partnerem Spojených států v bezpečnostním formátu Quad, členem BRICS společně s Čínou a Ruskem, důležitým odběratelem ruské energie a současně jedním z hlavních představitelů globálního Jihu.

 

Ani vztahy s Čínou přitom nejsou jednoduché. Naréndra Módí a Si Ťin-pching se v Dillí pokusili posunout vzájemné vztahy za jejich dosavadní spory. Jejich setkání je v indických médiích popisováno jako opatrné oteplení, nikoli jako odstranění strategických rozdílů. Ty zůstávají především kolem hranice, bezpečnosti a čínského vlivu v jižní Asii.

 

Právě BRICS ale vytváří prostor, v němž mohou obě mocnosti spolupracovat, aniž by musely vyřešit všechny své bilaterální problémy.

 

Čína: „větší BRICS" a třetí zlaté desetiletí

Čínský pohled je odlišný – na summit se nedívá prizmatem jednorázového diplomatického kompromisu kolem Íránu, ale jako na další etapu dlouhodobé přeměny globálního systému.

 

Si Ťin-pching hovořil o příštím „třetím zlatém desetiletí" BRICS a o potřebě dále rozvíjet takzvaný „Greater BRICS". Čínská interpretace klade důraz na globální správu, praktickou spolupráci a posílení hlasu rozvojových zemí. Čínští představitelé zároveň zdůrazňují, že BRICS nemá být uzavřeným klubem, ale širší platformou globálního Jihu.

 

Peking přitom přináší konkrétnější agendu než pouze geopolitickou rétoriku. Si představil pětibodový plán zahrnující mimo jiné otevřenou a inkluzivní umělou inteligenci, obchod, investice, digitální ekonomiku a technologickou spolupráci. Čína navrhuje rovněž vytvoření většího integrovaného trhu BRICS.

 

To je důležité pro pochopení čínské strategie. Peking nechce BRICS pouze jako politický klub, který kritizuje Spojené státy. Chce z něj postupně vytvořit hustší ekonomickou, finanční a technologickou síť. Čína navíc od Indie převezme předsednictví BRICS v roce 2027. To jí poskytne příležitost tento směr dále prosazovat.

 

Írán: od politické podpory k praktickému mechanismu

Pro Teherán má summit ještě bezprostřednější význam. Íránská účast v BRICS je pro prezidenta Masúda Pezeškjána jedním z nástrojů, jak čelit politické a ekonomické izolaci. Teherán proto věnuje mimořádnou pozornost pasážím o jednostranných sankcích, národních měnách a reformě globálního finančního systému.

 

Pezeškján na summitu vyzval členské země k rozšíření vzájemného obchodu v národních měnách a ke snížení závislosti na systému, v němž může jedna mocnost prostřednictvím finančních nástrojů omezovat obchod ostatních. V rozhovoru během summitu současně tvrdil, že Írán nechce jaderné zbraně a že jeho jaderný program je v souladu s mezinárodním právem. Současnou válku označil za konflikt zahájený Spojenými státy a Izraelem a zdůraznil, že Teherán podle něj usiluje o obranu, nikoli o další eskalaci.

 

Z íránského pohledu je však podstatnější ekonomická otázka. Nestačí odsoudit sankce. Je třeba vytvořit mechanismy, které umožní obchodovat navzdory nim. Írán proto v BRICS vidí potenciální nástroj pro rozšíření obchodu v národních měnách, nové platební mechanismy a posílení dopravních a energetických spojení. Pezeškján zároveň zdůrazňuje geografickou pozici Íránu jako spojnice mezi Asií, Ruskem, Perským zálivem a Evropou.

 

Tady se íránský zájem začíná překrývat s čínským. Čína mluví o změně globálního systému, Írán hledá způsob, jak v něm fungovat s menší závislostí na západních finančních centrech.

 

Hormuz: skutečná zkouška

Za politickou deklarací se navíc skrývá velmi konkrétní problém – bezpečnost energetických tras. Válka kolem Íránu narušila globální energetické dodávky a ohrožuje dopravu přes Hormuzský průliv. Pro státy BRICS je to zásadní problém, protože mezi jeho členy patří významní producenti i spotřebitelé energií.

 

Indie má na bezpečnosti námořních cest mimořádný zájem. Módí na obchodním fóru BRICS zdůraznil, že globální obchod nemůže fungovat bez bezpečných námořních tras, otevřených dodavatelských řetězců a bezpečnosti námořníků.

 

Téma proto přesahuje samotný íránský konflikt. Pokud je ohrožen Hormuz, dotýká se to cen energií, inflace, dopravy a průmyslu prakticky všech velkých ekonomik. A právě zde se ukazuje, proč má BRICS zájem na určité míře společného postupu, přestože jeho členové mají rozdílné geopolitické preference.

 

Jeden summit, tři BRICS

Pohled čínských, indických a íránských médií nakonec odhaluje tři různé představy o tom, čím má BRICS být. Čína v něm vidí nástroj postupné proměny globálního systému – s větším významem globálního Jihu, širší ekonomickou spoluprací a postupným vytvářením alternativních obchodních, finančních a technologických vazeb.

 

Indie jej chápe jako platformu pro vlastní strategickou autonomii. Dillí nechce volit mezi Washingtonem, Moskvou a Pekingem. Chce být samostatným pólem, který dokáže s jednotlivými mocnostmi spolupracovat podle konkrétního tématu. Írán potřebuje BRICS především jako politickou a ekonomickou oporu. Pro Teherán je zásadní odmítnutí jednostranných sankcí, obchod v národních měnách a možnost vytvářet alternativní finanční a dopravní vazby.

 

Tyto tři představy se překrývají, ale nejsou totožné. Právě proto by bylo chybou označovat BRICS za nový protizápadní blok. Jeho členové nejsou připraveni přijmout jednotnou zahraniční politiku ani vytvořit společný bezpečnostní pakt. Spojuje je něco jiného: přesvědčení, že o podobě světového systému nemůže rozhodovat několik západních mocností bez větší účasti ostatních.

 

Novodillíský summit proto přinesl možná důležitější výsledek než samotnou deklaraci. BRICS dokázal vytvořit společný jazyk, aniž by musel vytvořit společného nepřítele. To může být zároveň jeho největší síla i největší slabina.

 

Dokud zůstane pouze fórem pro deklarace, jeho vliv bude omezený. Pokud však Čína během svého příštího předsednictví dokáže některé z politických závazků proměnit v konkrétní obchodní, finanční, technologické a platební mechanismy, může se BRICS začít měnit v něco mnohem významnějšího – nikoli v alternativu k NATO, ale v infrastrukturu postupně se rodícího multipolárního světového hospodářství. A právě to bude po novodillíském summitu hlavní otázka: zda se z politického hlasu globálního Jihu stane také jeho praktická ekonomická síť.

 

Asiaskop

Úvodní foto: ChatGPT