Bojkotovat, nebo nebojkotovat olympijské hry v Pekingu?

Bojkotovat, nebo nebojkotovat olympijské hry v Pekingu?
4 / 5 / 2021 Viktor Muchin

Spojené státy v uplynulém měsíci připustily bojkot zimních olympijských her v Pekingu 2022. Důvodem měl být negativní vývoj v oblasti lidských práv v Číně a postavení ujgurské menšiny v autonomní oblasti Sin-ťiang. Vzácné sportovní setkání by tak mohlo být znovu ochuzeno o řadu účastníků.

Nejasné prohlášení pronesl na tiskové konferenci začátkem dubna letošního roku Ned Price, mluvčí Ministerstva zahraničí USA. Prohlásil, že Američané „chtějí o této věci samozřejmě diskutovat a zaujmout koordinovaný postup, odpovídající nejen americkým zájmům, ale rovněž i zájmům amerických spojenců. Rok 2022 zůstává stále v nedohlednu, ovšem Američané budou s partnery nadále úzce konzultovat společné zájmy a vytváření společného přístupu k Číně".

 

Jennifer Psaki, mluvčí Bílého domu, ještě tentýž den prohlásila, že „americká pozice pro ZOH v roce 2022 se nezměnila. Spojené státy nediskutovaly a nediskutují o žádném společném bojkotu se spojenci a partnery“. Stanovisko Bílého domu má přitom přirozeně větší váhu než vyjádření ministerstva zahraničí USA.

 

Popřením slov Pricea se ovšem podezření, že Spojené státy skutečně zvažují bojkot ZOH v Číně, nerozplynulo. Čínské ministerstvo zahraničních věcí uvedlo, že „mezinárodní společenství nepřijímá bojkot her“. Pokud se hrozby USA změní v realitu, půjde o porušení zásady nezávislosti sportu na politice, formulované zakladatelem moderního olympijského hnutí Pierre de Coubertinem. Pozoruhodné také je, že americký mluvčí se takto vyjádřil přesně v den 125. výročí první moderní olympiády v Athénách (6.4.1896).

 

Reakce médií

Neshod Bidenovy administrativy si všimla i mezinárodní média. Server Politico zdůraznil, že bojkot chce realizovat především Republikánská strana, nyní však nevykonávající exekutivu USA. Republikáni požadují diplomatický bojkot nebo přenesení her do jiné hostitelské země. Diplomatický bojkot znamená, že her se zúčastní sportovci bez přítomnosti svých politických představitelů.

 

Česká média připustila zvažovaný americký bojkot her s odvoláním na kritiku Číny americkou administrativou skoro jako hotovou věc. Americká kritika zpochybňuje čínský postup v dodržování autonomie čínských oblastí, lidských práv a v uplatňování teritoriálních nároků v Jihočínském moři. Republikánský senátor Mitt Romney navrhl vyslat na ZOH 2022 zástupce čínského disentu a členy pronásledovaných etnických menšin, což Čína považuje za provokaci.

 

Bojkot her v Melbourne 1956

Sportovní historie zná příklady bojkotů OH v Moskvě, Los Angeles nebo v Melbourne. OH 1956 v Austrálii byly neobvyklé tehdejším mezinárodním napětím i finančními problémy. Australští politici se dlouho nemohli shodnout, z jakých prostředků financovat výstavbu olympijských zařízení.

 

Bojkot OH v Austrálii vyvolala především Suezská krize, způsobená znárodněním Suezského průplavu Egyptem. Austrálie tehdy podpořila Velkou Británii, jednu ze stran konfliktu, na což země Blízkého Východu reagovaly odmítnutím olympijské účasti v Melbourne.

 

Necelé dva týdny před zahájením her navíc proběhla sovětská invaze do Maďarska a potlačení maďarské revoluce. Ta pochopitelně vyvolala vlnu kritiky v evropských zemích. Samotní Maďaři na hry sice přicestovali, ovšem vystupovali pod maďarskou standartou z roku 1918 a část z nich se pak rozhodla v Austrálii zůstat.

 

Do třetice bojkotovala olympiádu v Melbourne i Čínská lidová republika, která nesouhlasila s oficiálním pozváním sportovců z Tchaj-wanu, který Peking dodnes pokládá za součást jediné Číny.

 

Moskva 1980

Ideologické spory Východu a Západu vedly i k americkému bojkotu letních olympijských her (LOH) v Moskvě v roce 1980. Přidaly se i země NATO, odsuzující příchod sovětských vojsk do Afghánistánu. K bojkotu se pak připojilo celkem 64 států světa. Většina týmů západní Evropy soutěžila pod olympijskou vlajkou, namísto jejich národní. Na závěrečném ceremoniálu nebyla vztyčena vlajka Spojených států jako hostitele příštích LOH.

 

Los Angeles 1984

Reciproční odpovědí na americkou demarši byl sovětský bojkot LOH v Los Angeles 1984, formálně zdůvodněný nedostatečnými bezpečnostními opatřeními pro sportovce ze států Varšavské smlouvy. Absence sportovců Sovětského svazu vedla ke ztrátě největších rivalů a výrazně snížila sledovanost her.

 

Po těchto trpkých zkušenostech rozhodl v roce 1984 Mezinárodní olympijský výbor, že pokud jakýkoli stát odmítne účast na OH z politických důvodů, bude diskvalifikován z nejbližší olympiády a vyloučen z olympijského hnutí.

 

Zájmy komerčních partnerů

Druhou stranou mince je ekonomický dopad bojkotů OH, poškozující miliardové zájmy sponzorů Mezinárodního olympijského výboru. Vysílané reklamy musí někdo zaplatit a bez návratnosti a zisku je nesmyslné pouštět se do tak nákladného projektu. Korporace mohou v případě nutnosti zatlačit na politické představitelé a k prosazení svých cílů zapojit masivní lobby.

 

Dopady na sportovce

Politikaření ve sportu ale zejména poškozuje relativně krátkou profesionální kariéru sportovců, celý svůj život tvrdě trénujících. Sankce, znemožňující účast na olympiádě, obětují jejich sny geopolitickým hrátkám, které si často protiřečí. Reakce významných sportovců tak bývají většinou negativní.

 

Po vyhlášení moskevského bojkotu v roce 1980 konstatoval americký maratonec Don Kardong, že „Spojené státy oddělením sportu od politiky několik let zdůvodňovaly, proč sportovci nedostávají od státu peníze. Nyní jsou však sport a politika najednou sjednoceny! Tak očekávám, že do sportu hned připlynou dotace!“

 

I Kardongův americký kolega, běžec Garry Bjorklund, vyjádřil zklamání. „Nelíbí se mi, když promrhávám svou existenci. A to je to, co cítím, že vláda dělá. Od OH 1976 jsem v rámci přípravy na rok 1980 naběhal 17 000 mil. Nyní jsou mé plány zmařeny.“

 

Návštěvnost her

Každé OH přitahují pozornost diváků celého světa. Největší zájem byl o LOH v Londýně v roce 2012, kde se prodalo 8,2 milionu vstupenek, druhé bylo Sydney v roce 2000 s 6,7 miliony. Peking 2008 přilákal 6,5 milionu sportovních nadšenců. 

Hlavní ideou OH je zapomenout na konflikty a alespoň na malou chvíli ukázat, že je sport na politice nezávislý. Touha sportovců po soupeření a nefalšovaná radost fanoušků by tak přece měly zůstat politikou nedotčeny. Je velká škoda, že si to mnoho státníků ze všech světových stran a v různých historických dobách neuvědomuje.

 

Viktor Muchin, ekonom, mezinárodní vztahy, Čínská studia, Zhongnan univerzita ve Wuhanu

 

Použité zdroje:

Ted Johnson. White House tamps down talk of boycott of 2022 olympics in China.

Sam Thomas Schelfhout. It is ‘force majeure’: The abrupt boycott movements of the 1956 Melbourne Summer Olympic Games.

Andrew Glass. President Carter orders an Olympic boycott, March 21,1980.

The Guardian. Russians cite threats for Olympic Games boycott-archive, 1984.