Americko-čínské obchodní hrátky mají nemalá rizika

Americko-čínské obchodní hrátky mají nemalá rizika
20 / 5 / 2019 Vít Vojta

Pro bližší pochopení toho, co se dnes děje mezi USA a Čínou v jejich obchodní válce, je třeba podívat se trochu do historie. Musíme vnímat, že v rovině představ o „světovém řádu 21. století" je u obou zemí rozpor stejně jako v množství jejich zájmů. Čínská média jsou kritická ke „světovému četníkovi", který vstupuje do mezinárodních vztahů silou světového hegemona a často zakrývá skutečné ekonomické zájmy pláštíkem bohulibých řešení krizí.

V čínských médiích je stále cítit poměřování sil s USA a spekulace, kdy a v jaké oblasti Čína toho starého hegemona konečně předhoní. Vztah s USA vystihují Číňané na internetu hravou slovní hříčkou „v hezkém jsou nedostatky (meizhong buzu)“, kde k původnímu idiomatickému významu přibývá sice stejně znějící, ale významově posunutá narážka, kterou lze přeložit jako „americko-čínské nedostatky“.

Neustálé spory a jejich uklidňování

Na druhé straně obě vlády trvale vyzývají k posilování komunikace a budování vzájemné důvěry, protože jsou současně významnými strategickými partnery. Velikost a postavení obě země paradoxně sbližuje. O to naivněji pak působí zástupci třetích států, pokud se chtějí Číně nebo USA zalíbit kritikou druhé velmoci.
Od navázaní oficiálních vztahů v lednu 1979 jsou spory a jejich urovnávání specifickým projevem spolupráce obou zemí. Před vstupem Číny do WTO v roce 2001 byly příznačné každoroční diskuse kolem poskytnutí Doložky nejvyšších výhod, vládou USA spojované s dodržováním lidských práv.

Později se frekvence obchodních sporů ještě zvýšila. Mezi USA a Čínou byly nejčetnější a také nejostřejší. Americké firmy často obviňovaly své zaoceánské konkurenty z dumpingu a 20 procent z těchto žalob mířilo právě na Čínu. Přes velikost amerického trhu a dynamiku toho čínského, přes intenzitu a blízkost spolupráce obou zemí, založené na obrovské vzájemné ekonomické výhodnosti, je vyostření obchodních sporů oboustranně znepokojující. Spíše než jen o ekonomicko-obchodní strategii jde v obou zemích o soulad ekonomických zájmů a politické reality.

Na samém počátku obchodní války před necelými dvěma lety se všichni v Číně shodovali, že hlavním důvodem americké reakce je mimořádně vysoký schodek zahraničního obchodu USA s Čínou. Americkému znepokojení a obavám, zejména v souvislosti se změnou stereotypů americké vlády a specifickým stylem prezidenta Trumpa, všichni obecně rozuměli, nicméně nesouhlasili se způsobem řešení, který světovou ekonomiku vracel o půlstoletí zpátky.

Čínští i světoví ekonomové srovnávali Trumpovu obchodní válku s tažením prezidenta Reagana proti Japonsku v 80. letech, které skončilo neúspěchem, přestože USA měly tehdy na Japonsko mnohem větší páky nežli dnes na Čínu (USA byly hlavním japonským exportním trhem, USA působily jako ochránce Japonska proti SSSR, WTO tehdy neexistovala). Dokonce se ozvaly hlasy, že prezident Trump nebojuje proti Číně, ale proti ekonomické teorii.

Zatímco navýšená čínská cla mířila na americké zboží všeobecně, USA zasahovaly cly zejména čínské výrobky s vysokou přidanou hodnotou z oblasti robotiky, letectví nebo třeba průmyslových a automobilových technologií.

Skrytá rizika obchodní války

Část čínských odborníků proto vidí riziko delší obchodní války také v postižení čínských podniků se špičkovou technologií, vystavených náhlé ztrátě poptávky. Nutně budou muset řešit restrukturalizaci výroby, nadbytek pracovních sil, či dokonce bankrot.

V lepších případech by mohly korporace přestoupit do jiných odvětví, které by však mohly rozkolísat navýšením konkurenčního boje a zejména v oblasti elektroniky, IT, telekomunikací a podobně to není vůbec jednoduché.

Prudké přelévání do jiných oborů, zvyšování konkurence, oblíbené čínské cenové války a propouštění nadbytečných zaměstnanců pak může snadno rozkolísat stabilitu silně regulovaného čínského trhu. Propouštění nebo převádění odborníků ze špičkových čínských podniků orientovaných na americký trh by mohlo mít další dalekosáhlé důsledky na stabilitu společnosti včetně navýšení konkurence v čínském vzdělávacím systému.

V kombinaci s trvalým poklesem růstu čínského HDP by dlouhodobá obchodní válka způsobila nejprve společenský, následně možná i politický problém a mohla by tak zasáhnout celou čínskou společnost.

Jakkoli se takový vývoj může části české veřejnosti – naladěné na poněkud krátkozrakou protičínskou notu – zdát jako výhra, je to naopak. Čínská ekonomika je natolik obrovská a globální, že její výraznější rozkolísání bychom velmi rychle pocítili i my. A jako tomu bylo minule, náklady hospodářské recese by opět nesli především zaměstnanci. Ať už v USA, Číně, nebo České republice.

(článek vyšel jako komentář dne 16. května 2019 v deníku Právo)