Afrika: symbol soumraku Západu a změny poměru sil ve světě

9 / 7 / 2025 Tomáš Strnad

Do pádu železné opony soupeřily o hospodářský vliv v Africe západní státy se Sovětským svazem. Pak ale západní svět zcela převládl. Nyní však, po pětatřiteti letech, západní vliv a investice z černého kontinentu ustupují, přichází Čína a další země. Ztratí Západ Afriku zcela? Nabízí Čína a jiné země lepší podmínky, nebo jde naopak o triky a dluhové pasti, jak často slýcháme v médiích? Nastoupí nové koloniální mocnosti? A kam vlastně bude africký kontinent směřovat v tomto století? Nejen na to hledá odpovědi následující text.

Přes všechny komplikace v Africe zahraniční investice stále rostou. Minulý rok dosáhly rekordních 97 mld. USD, což představuje nárůst o 75 %. V objemu světových investic je to však částka poměrně nízká, jen 6 % celkových přímých zahraničních investic. I tak je to však ze 4 % v předchozím roce růst¹.

Každý, kdo má s africkým kontinentem zkušenosti, ví, že podnikat a investovat zde není vůbec snadné. Z výše uvedených čísel však jasně vyplývá, že svět nad Afrikou neláme hůl, ba právě naopak. Investice, obchod i spolupráce s africkými zeměmi stále rostou. Pouze se mění pozice hlavních investorů a partnerů. Zatímco západní země stále ustupují, Čína a mnoho dalších zemí, o kterých se často ani nemluví, svůj vliv naopak posilují. Tyto státy jsou si vědomy významu afrických států jak při hlasování na půdě OSN, tak jejich ohromného, a mnohdy ještě neprobádaného nerostného bohatství. Jsou zde velká naleziště vzácných kovů a surovin důležitých pro moderní technologie. Pokud navíc vzroste kupní síla alespoň části africké populace, stane se z kontinentu rovněž významný trh pro cizí výrobky.

Západní vliv a investice

Že podíl Západu na investicích a obchodu s Afrikou stále klesá, není dáno nezájmem, ale vlastními ekonomickými problémy, zaměřením se na ukrajinskou válku a obecně jinými prioritami.

Minulý rok škrtly evropské státy 4,8 mld. Euro z financování rozvojových projektů a investic v Africe². Francie, která v Africe ztrácí nejvíce, byla nucena vydat více na splácení vlastního dluhu, a proto seškrtala výdaje v Africe o 800 mil. Euro. Dlouhodobě přitom tato země nainvestovala do Afriky 34 mld. Euro a byla tak druhým největším investorem³. Na třetím místě jsou pak USA s celkovým objemem investic 31 mld. USD.

Z výše uvedených dat je evidentní, že tu byly západní státy dlouho hlavními investory. Sestupný trend je však jasný. Všímá si jej i EK a snaží se oživit evropské projekty a konkurovat projektům jiných zemí, hlavně Číny.

EU proto přišla s novým projektem Global Gateway, na jehož základě se mělo v letech 2021-27 v různých částech světa do rozvojových a infrastrukturních projektů investovat až 300 mld. Euro. Mimochodem právě tento balík peněz má ve svém portfoliu český eurokomisař a bývalý ministr Jozef Síkela. Polovina uvedené částky je pak určena právě Africe. Jen na léta 2023-25 bylo vybráno 137 projektů, do kterých bude velká část těchto prostředků investována⁴. Zatím však bohužel tato iniciativa žádné ovoce nepřinesla a není nikde vidět. Celý svět tak sleduje ústup Západu a nástup jiných zemí, především Číny.

Afrika nepotřebuje planá slova a velké fráze, ale reálné a viditelné projekty, které něco hmatatelného přinesou. Kromě nedostatku financí se Evropa potýká s postupnou deindustrializací. Dřívější přesun výroby do zemí třetího světa se logicky projevuje i na „schopnosti” evropských firem realizovat v Africe velké projekty. Kolik evropských firem je dneska schopno vybudovat moderní železniční síť o délce několika tisíc kilometrů, celý přístav či elektrárnu, a k tomu ještě v krátkém časovém horizontu a za konkurenceschopnou cenu?

Čína

Čína se stala jednoznačně výrazně největším partnerem Afriky a také hlavním investorem na kontinentu. Dlouhodobě zde nainvestovala více než 72 mld. USD^3, a tím se stala celkově největším investorem. Mnohem důležitější je však trend. Minulý rok totiž v Africe z celkové částky 97 mld. USD Čína nainvestovala 42 mld. USD¹, tedy téměř polovinu. V roce 2023 to bylo 40 mld. USD⁵.

Na některé investice si africké země berou z Číny úvěry. V poslední době se objevilo více článků varujících před tzv. čínskou dluhovou pastí. Ta by měla spočívat v tom, že pokud dané státy nejsou schopny poskytnutý úvěr splácet, nabídne Čína výměnou za splácení získání kontroly nad nějakým územím, přístavem, dolem či jiným objektem. Je také faktem, že ne všechny projekty skončily úspěchem.

Ale proč pak africké a jiné země přijímají právě čínské úvěry a projekty? Proč je naopak neodmítají, pokud jsou opravdu tak špatné a nevýhodné?

Důvodů je několik. Jedním je již zmíněný pokles investic a projektů ze Západu. Západní země již nejsou schopny v Africe tolik projektů realizovat, půjčovat tam peníze a jít do případného rizika. Tento trend se těžko změní. Africké státy proto musí hledat partnery jinde.

Čína si neklade žádné politické podmínky. Nepožaduje svobodné volby či propuštění disidentů. To se nám v našem západním světě nemusí líbit a můžeme nabýt logicky dojmu, že se tím de facto podporují různé diktatury a autoritářské systémy. Kus pravdy na tom samozřejmě je. Na druhé straně je asi fér si položit otázku, jak moc byl náš tlak a podmiňování investic politickými reformami úspěšný a kolik zemí jsme tím opravdu přiměli k demokracii a lepšímu přístupu k lidským právům? A nevolili jsme sami v minulosti dost podobnou strategii? Jak dopadlo arabské jaro a v kolika arabských zemích, kde předtím vládly celkem stabilní autoritářské režimy, je nyní prosperita a demokracie? Odpovědí je masivní uprlická vlna, které Evropa čelí prakticky v celém Středomoří už od poloviny minulého destiletí.

Čínský pragmatismus

Čínský přístup je čistě machiavelistický a pragmatický. Není to ani snaha podpořit diktatury, ani se postavit proti nim. Jde pouze o realistické projekty. Čína většinou postupuje rychle, bez zbytečné byrokracie i ohledů. To se ovšem někdy projeví negativně na životním prostředí a pracovních podmínkách. I tak však dávají africké i další země přednost praktickému, efektivnímu a rychlému přístupu.

Čínské projekty jsou mnohdy propojené. Jednotlivé části tak nemusí být nutně samy o sobě výdělečné, ale jako celek se již vyplatí. Někdy je například postavena železnice přes území státu, kde se vůbec nevyplatí a sama o sobě nevydělává. Pokud se však propojí s dalšími infrastrukturními projekty v jiných zemích, s doly či továrnami, je pak celek výdělečný.

Čínské firmy často dostávají výhodné úvěry od čínských bank a mohou si dovolit dlouhodobé investice. Nepotřebují rychlou návratnost investovaných peněz, jejich projekt může klidně několik let prodělávat a zisk se projeví až ve vzdálenějším horizontu. Evropské firmy bývávaly na podobný luxus kdysi taky zvyklé, dnes si ho však už téměř nikdo nemůže dovolit. Čína tak může mít dlouhodobé plány a celkovou strategii.

Ze strany Číny se však nejedná o novodobou kolonizaci či snahu Afriku ovládnout, jak to často mylně prezentují některá média. Čína má své vlastní, především obchodní zájmy, které si tvrdě a nemilosrdně hájí. Číňané jsou velmi tvrdí obchodníci, uspět s nimi není snadné a jejich protějšek si tak ne vždy vyjedná výhodné podmínky. V politické oblasti požadují pouze zachování vlastních principů Jedné Číny a nevměšování se do vnitřních záležitostí, což uplatňují oboustranně. Nechtějí tedy jiné země politicky ovládat.

Turecko, arabské země, Indie a další státy

Když hovoříme o Africe, ústupu západního vlivu a strmém nástupu vlivu a investic z Číny, neměli bychom zapomínat i na další státy. Prostor, postupně vyprázdněný západními firmámi a státy totiž nezabírá pouze Čína a její firmy, ale také Rusko, Turecko, Indie, země arabského Zálivu a další státy.

Turecko vstoupilo na africký kontinent teprve nedávno. Dlouho se o jeho aktivitách psalo posměšně s tím, že nemá žádnou strategii a jde pouze o samoúčelné nekoordinované akce, které nic nemohou přinést. Jak se však říká, „kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp”. Turecko do roku 2024 v Africe investovalo 85 mld. USD a realizovalo 864 projektů v různých afrických zemích⁶. Investice i zahraniční obchod každoročně rostou. Turecko rozšiřuje aktivity do stále více afrických států. K tomu pomáhají také turecké aerolinky, které mají z Istanbulu přímé spojení do téměř všech států Afriky. Stejně jako Čína i Turecko zve na své školy africké studenty.

Roste i zájem arabských států o Afriku, především zemí Zálivu. Jejich celkové investice v Africe dosáhly za poslední desetiletí částky 100 mld. USD, tedy 30 % celkových přímých zahraničních investic. V posledním období se dostávají až k 50 - 60 mld. USD ročně⁷. Tyto objemy stále rostou. Největší investor, Spojené arabské emiráty, pak plánují v blízké budoucnosti investovat v Africe až 110 mld. USD⁸.

V Africe jsou stále aktivnější i indické firmy a indické investice rostou každým rokem. V posledním období zde Indie investovala kolem 75 mld. USD⁹.

Vztahy s africkými zeměmi úspěšně rozvíjí i Izrael. Izraelské firmy přináší investice a moderní technologie. Výměnou pak africké státy v OSN stále více hlasují na podporu Izraele, nebo alespoň nehlasují proti němu.

Jaký bude další vývoj?

Ústup Západu jako celku a nástup nových hráčů, hlavně Číny, je evidentní a asi nezastavitelný. Z výše uvedeného jasně vyplývá, že ani tak nejde o soupeření Západu a Číny, která by tu snad vítězila nějakými nekalými praktikami. Jde spíš o logický ústup západních států a firem, protože už nejsou schopny nabídnout to, co mohly kdysi. Dnes to dělají jejich konkurenti. Kromě nedostatku financí a deindustrializace, logicky snižující způsobilost západních firem realizovat v zahraničí velké investiční celky, zde především chybí jasná strategie. Pro USA nebyla Afrika ekonomicky nikdy důležitá. EU se topí v moři umělých a nudných frází, byrokracie a prázdných skořápek velikášsky vyhlížejících nových strategií bez reálného obsahu.

Čína má stále dost prostředků na dlouhodobé investice. Čínské firmy jsou schopny realizovat velké projekty všeho druhu. V budoucnu se ovšem také dostanou pod tlak afrických zemí. Afričané budou požadovat stále lepší pracovní podmínky, ochranu životního prostředí a budou stále méně ochotní v případě platební neschopnosti dávat Číně pod kontrolu výměnou své území, doly či přístavy. Pak uvidíme, zda si Čína se svým konfuciánským pragmatickým přístupem poradí v Africe lépe než ustupující a prohrávající Západ.

V Africe bude aktivních stále více zemí. Turecko, arabské země, Indii a Izrael bude následovat Brazílie, Argentina, Indonésie, Malajsie a mnoho dalších států. To, co se děje, je součástí celkové změny poměru sil ve světě. Staré velmoci a civilizace ustupují a na jejich místo přichází noví hráči. Jaký svět přinesou nejen v Africe, ale globálně, to se teprve uvidí.

Tomáš Strnad, odborník na Blízký a Střední Východ a mezinárodní otázky

Titulní fotografie: Unsplashed, Kenya - Sergey Pasterev

#Afrika #Čína #Ekonomika #Investice #Mezinárodní vztahy #Turecko #Západ

Související články

30 / 9 / 2025

Afrika: symbol soumraku Západu a změny poměru sil ve světě

Migrace, aneb jak jsme to zatím nezvládli

Kolonizuje Čína Afriku?

Robotaxi na cestě k vám: Proč samořiditelná auta ještě nedobývají silnice?

Roboti jako strážci bezpečnosti: jak nové technologie mění údržbu v průmyslu?

Invaze prostřednictvím cen je čínské kulturní DNA