123 let Úmluvy: Kolik platili Britové za pronájem Hongkongu?

123 let Úmluvy: Kolik platili Britové za pronájem Hongkongu?
10 / 6 / 2021 Vít Vojta

Slábnoucí Číně zabíraly koloniální mocnosti od poloviny 19. století strategické části jejího území. Koloniální loupeže se zajišťovaly vynucenými smlouvami, označovanými dnes za nerovnoprávné. A když Velká Británie podepsala s Čínou dne 9. června 1898 „Úmluvu o rozšíření pronajatých území Hongkongu“, dotvořila tím v podstatě dnešní rozsah území SAR Hongkong.

Velká Británie, dychtivá po prosazení prodeje jejího opia do Číny, získala ostrov Hongkong po První opiové válce, Nankingskou úmluvou v roce 1842. Po Druhé opiové válce v roce 1860 přičlenila Pekingskou úmluvou jižní část poloostrova Kowloon. Dne 9. června 1898, s účinností od 1.7.1898, se tedy Hongkong výše zmíněnou Druhou pekingskou úmluvou rozšířil o Nová teritoria až po hranici na řece Shenzhen (Sham Chun, kantonsky).

 

Získání vlastní kontroly nad Novými teritorii však nebylo až tak jednoduché, o čemž svědčí například i Šestidenní válka (14.-19.4.1899) s místními klany, které se britským vojákům postavily na odpor. Britové sice „místní, Punti“ (本地) zmasakrovali (500 mrtvých Punti a na britské straně jen dva zranění), ale na základě incidentu čínskému obyvatelstvu ponechali všechna tradiční práva a zvyklosti. Tradiční klany čínského jihu tak zůstávají velmi zajímavým kulturním, hospodářským, ale i kriminálním fenoménem až dodnes, což jsme možná mohli vidět i při nevysvětleném útoku skupiny maskovaných mužů s tyčemi na hongkongské demonstranty dne 22.7.2019.

 

Proč pronájem právě na 99 let?

Pobřeží Číny si koncem 19. století, po nečekaně prohrané válce s Japonskem (1894-95), kdy Čína ztratila zejména Taiwan a Peskadorské ostrovy, územně rozebíralo více imperiálních velmocí. Podívejme se na hlavní hráče.

 

Carské Rusko

Rusko získalo úmluvou o pronájmu na 25 let (27.3.1898) Lüshun (Port Arthur) a oblast zálivu Dalian (dnešní Lüshunkou a přístav Dalian, provincie Liaoning), jako přístav pro své válečné lodě a k napojení na Jihomandžuskou železnici do Harbinu, rostoucího uzlu Transsibiřské magistrály. Po prohrané válce v roce 1905 muselo ale Rusko území postoupit Japonsku.

 

Císařské Německo

Úmluva Číny s Německem o pronájmu oblasti zálivu Jiaozhou (dnešní přístav Qingdao, provincie Shandong) na 99 let, byla podepsána 8. dubna 1898. Němci nejprve zkoušeli prosadit pronájem na 100 let, to však čínské úřady nepřijaly, tak následně zkusili 99 let a čínská strana to akceptovala. Tím Německé císařství vytvořilo jistý precedens, kterého se pak chopili další. Němcům území vzalo v roce 1914 Japonsko, které snad i ze zájmu o německé državy vstoupilo do Velké války na straně Dohody.

 

Francie

Následně byla 10. dubna 1898 podepsána úmluva s Francií o pronájmu oblasti tzv. Guangzhouwan na poloostrově Leizhou (dnešní přístav Zhanjiang, provincie Guangdong) na 99 let. Francii území vzalo Japonsko v roce 1943, po válce bylo Francii předáno zpět, ale Charles de Gaulle jej v roce 1946 vrátil Číně.

 

Kolik platili Britové za pronájem území?

V přehledu historických úmluv o Hongkongu je stanoven nájem jen v Úmluvě o pronájmu Kowloonu (A Deed of Lease, březen 1860) za urážlivých 500 taelů stříbra (jen tehdejších 160£) ročně, zatímco paralelní válečné reparace, k jejichž úhradě se musela zavázat Čína, šly do milionů taelů. Navíc hned v říjnu 1860 byla úmluva o pronájmu vůbec zrušena a nahrazena Postoupením Kowloonu (Cession of Kowloon), stejně jako byl dříve, v roce 1842 přímo postoupen ostrov Hongkong (Cession of Hong Kong).

 

Spojenému království byla 9. června 1898 postoupena i Nová teritoria úmluvou o pronájmu (Lease of New Territories), ale nájemné se tu nezmiňuje. Podle všeho šlo tehdy o bezplatné přenechání území. Za zmínku stojí, že ve 123 let staré úmluvě se již odkazuje na extradici v trestních věcech (extradition of criminals), kvůli které byly předloni v Hongkongu tak rozsáhlé protesty.

 

Nakonec je však třeba připustit, že všechno zlé bývá k něčemu dobré. Velmoci dobře odhadly strategický potenciál cílových oblastí a následně jej dokázaly rozvinout, i když to dělaly primárně jen pro vlastní příjmy. Do Hongkongu, Shanghaje a dalších otevřených přístavů tehdy přišli vzdělaní developeři, třeba z řad sefardských Židů jako rody Kadooriů, Sasoonů, Hardoonů a dalších. A tak jsou všechny výše zmíněné lokality dnes stěžejními logistickými a obchodními uzly Číny a do jisté míry i celého globalizovaného světa.

 

Vít Vojta, sinolog a právník